Bližší INFO k "MATCH" s HF! :)

20. ledna 2012 v 10:45 | Mišule |  Před ODLETEM
Jak už někteří z Vás ví, tak včera se poštěstilo i mě a udělala jsem MATCH s Host Family z ATLANTY! :) Včera jsem napsala rychlý článek, jen abych Vám dala vědět, jak se rodina teda rozhodla. Dneska Vám napíšu, jak to probíhalo blíže. Včera jsem byla opravdu mimo, že jsem nebyla schopná psát natož cokoliv jiného.

Ještě v první řadě bych Vám strašně moc chtěla poděkovat, VŠEM, co mi drželi pěsti, co to prožívali se mnou a všem, kteří mi pak psali gratulace. Vážně moc děkuji, udělali jste mi radost !!! :-)

Včera celé odpoledne jsem čekala na e-mail, telefonát - prostě na cokoliv, kde by mi teda dali vědět, jak se rozhodli. Můžu říct, že to bylo fakt hrozný čekání a šílené nervy. Vzdala jsem to a šla jsem k tetě, mrknout se na děti, hrát si s nima a tak, abych přišla na jiné myšlenky. Samozřejmě jsem každou chvílí aktualizovala e-mail a au pair room. A když se nic nedělo, tak jsem to vzdala a šli jsme koupat. V tu chvíli jsem byla mimo dosah telefonu. Vtipně čekám CELÝ DEN na e-mail a oni mi napíšou ve chvíli, kdy nejsem u telefonu. Přišla jsem, mkrnu na telefon a tam e-mail. Že jestli teda bych mohla dnes později volat. Rychle jsem jí odepsala, že samozřejmě můžu a v jaký čas by chtěla volat. A že se teda omlouvám, že jsem nebyla online. Tak mi napsala, že kolem půl páté jejich času, což u mě je 22:30. Tak jsem říkala, že fantastický. To vyhovovalo úplně nejlépe. Mám totiž pokoj společný s bráchou a ten šel spát v půl desáté a mami byla na odpolední, takže přijela až v jedenáct, takže jsem mohla v klidu telefonovat. Jinak bych musela ven, abych je nevzbudila. Kort tátu, kterej vstává brzo ráno do práce pak.
Od devíti jsem počítala minuty. Byla jsem nervózní a holky to se mnou prožívaly všechno. Byla jsem vážně ráda za to, že je mám! Vážně je to skvělý. Teď že jo, člověk neví, jestli jako mu řeknou, jo ne, nebo co. Furt jsem nad tím přemýšlela a říkala jsem si JEŽIŠI, co když mi volá, aby mi řekla SORRY. To by mě snad nenechala čekat na to, aby mi řekla ne, ne? To mi mohla napsat e-mail kdyby ne. Ale furt jsem si nepřipouštěla MATCH. Bála jsem se připustit si úspěch.
V půl jedenáctý mi bušilo srdce o stošest. NEmohla jsem ani dýchat, jak mi bylo zle. Takový trošku nervy. Ve 45 telefon. Tak slyším HM - Mikejlo? :) Tak jsme si povídaly. Ptala se mě, jak se mám. Tak jsem jí odpověděla, zeptala jsem se co ona a co kluci. Tak super. No a ona se mi zeptala, jestli na ní mám nějaké otázky. Tak jsem jí teda řekla, že se omlouvám, že mluvím fakt hrozně, ale že jsem strašně nervózní, že zapomínám i slovíčka. Smála se a uklidňovala mě. Ptala se, jestli jsem jako natěšeně nervózní nebo? Tak jsem říkala, že natěšeně. No a pak mi řekla, že má ona na mě otázku. No to mi srdce málem vylítlo z hrudního koše. Ptala se, jestli kdyby vše bylo OK, jestli bych chtěla prodloužit i na dva roky. Tak jsem říkala, že jsem o tom už přemýšela a že kdyby vše bylo OK, že bych prodloužila. (zatím je to teorie, třeba budu v USA nešťastná, co já vím..) Na to mi řekla, že by byli rádi, kdybych šla do match s její rodinou. V tu chvíli jsem chtěla skákat radostí, brečet radostí a nevím co všechno. Nejdřív jsem jí nevěřila, ale řekla jsem, že bych strašně ráda šla do toho s nima. Tak jsme se smály. Ona měla radost, já ještě větší. Paráda. Tak jsme si pak povídaly. Chválila mi moji pra-starou fotku z basketbalu (smála se - účel splněn), ukáže jí i klukům. :D No to potěš! Pak jsme se bavily více o tom, co nás (resp. mě) čeká a nemine. Říkala mi, že se mám připravit na to, že bude začátek trošku těžší, že možná nebudu dvakrát happy, protože budeme muset zařizovat všechno možné, od účtu v bance, po řidičák tuším, že říkala. A další maličkosti. Navíc, než se člověk zaběhne, než se vše naučí, že to chviličku trvá, ale že mi rádi pomůžou a že to zvládneme. Prý, když přijedu a bude tam ještě jejich současná au pair, tak mi prý ona pomůže a když ne, tak to všechno zmákneme spolu. Což bylo hrozně super. Kluci mě prý vezmou na basket říkala, ať už na zápas nebo s nima si zahrát. Tak mi to udělalo hroznou radost, protože basket mám ráda. :-) Říkala, jak už se těší, až přijedu. Což potěší. Každopádně, příští týden budeme asi volat (možná už teda po skypu), protože říkala, že si zavolám a že se přidají kluci. Tak jsem říkala, že teď budu pilovat angličtinu, víc koukat na americký filmy a učit se slovíčka. Tak se smála .. A že to není potřeba, že mám dobrou angličtinu a že i kluci to chápou tohle. A že i oni mi pak s tou ájinou pomůžou ... A ještě mi HM říkala, že sice jsme spolu mluvily jednou, ale že to byl docela dlouhý telefonát a že se jim líbím a moje přihláška taky a že je to možná divný, protože se "známe" opravdu krátce, ale že fakt se jim líbim. To bylo fakt milý! To mě potěšilo.

Prostě mám hroznou radost. Celou noc jsem přemýšlela nad tím, co se odehrálo. Nemůžu tomu pořád uvěřit. Konečně se usmálo štěstí i na mě. Teď už jenom dostat vízum a můžu letět.. ! :) Tenhle pocit znají snad jen holky, co tohle prožily ... Protože je to neuvěřitelný ! :)

Ještě mi tak napadá, musím napsat HF z Houstonu, že teda já jejich au pair nebudu...

No,takže já se zase loučím na moment a jakmile budou nějaké novinky, tak dám hned ECHO. Mějte se krásně a krásný víkend! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikki Nikki | Web | 21. ledna 2012 v 1:47 | Reagovat

Mišulko.. úplně sem si vzpoměla na ten můj pocit.. když sem šla do match s tou mojí rodinkou! Je to tak zvláštní pocit, že je to až neuvěřitelný! Taková úleva a přitom tolik otázek, tolik přemýšlení, co najednou zařídit.. ale ten pocit, že to tak fakt je.. a že to, co si tak dlouho chtěla se FAKT děje.. no ani ty pocity nejdou popsat, ale vím, jak se cítíš!! :) Sem fakt hrozně ráda, že ti to konečně vyšlo! Zasloužíš si to! A moc ti přeju, aby rodinka byla okay :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama