Duben 2012

Loučení - SLZY - Loučení

28. dubna 2012 v 14:05 | Mišule |  Před ODLETEM
Ano, mnou dlouho očekávaná rozlučka proběhla. A pocity? Smíšené.

Myslím, že po všech stránkách to byl skvělý večer. Snažila jsem si ho užít na maximum, ale loučící proces jsem nezvládala. Resp. udržela jsem se nebrečet, ale ve mě se to pralo.

Ani nevím, kde začít, co psát, co nepsat. Pro mě to je prostě hrozně těžký - já - taková cíťa.

Představte si, že se jedete bavit, chcete si užít večer, ale přitom tam jedete s myšlenkou toho, že ty lidi už neuvidíte. Že je to vlastně naposled, co v takový partě trávíte večer, že je to naposled, kdy objímáte zleva zprava jednu i druhou nejlepší kamarádku. Že prostě večer sedíte naproti lidem a jediné o co se snažíte je, zapamtovat si jejich slova, jejich tvář. Jo - jsem sentimentální a píšu to, jak kdybych je už nikdy neměla vidět. Spousta vás si řekne: "Ježiši, dyť jde jen o rok.."
Rok ať se to nezdá, tak je strašně dlouhá doba a za tu dobu se může stát prakticky cokoliv. Život je nevyzpytatelný a nikdy nevíte, čím vás překvapí za hodinu, za půl dne či zítra. Nevíme to nikdo.. A já prostě, když mě bude někdo z mých přátel potřebovat, tak tu nebudu. Nebudu tu moct být pro ně. Nebudu moct přispěchat nejlepším kamarádkám utřít slzy, nechat je vyplakat na rameni a říct jim, že jsou úplně blbý, ať se na toho kluka vyprdnout, že jim za ty slzy nestojí. Možná někteří kroutíte hlavou, co to tu píšu a jestli jsem se nezbláznila ... A kdo ví, jak dlouho v Americe budu? Můžu tam být rok, můžu tam být dva a můžu tam být i podstatně déle. Kdo ví?! :)

Mám týden do odletu. Posledních 6 dní, které budu trávit v mém rodném městě. Kamkoliv jdu, jedu tak se mi honí hlavou jediné - tyhle místa neuvidím, tyhle lidi neuvidím, tudy už nepůjdu, tudy nepojedu, tady se už neukážu.

Když jsem dneska jela domů z Plzně, tak jsem koukala z okna vlaku a měla slzy v očích a strašně jsem se přemlouvala, abych se na místě nerozbrečela. Když jsem se v Plzni procházela místy, ke kterým mám hodně silný pouto, protože prostě mám s nima spojené lidi, mám tam svoje vzpomínky, které mi nikdo nevezme. Samozřejmě, že sotva jsem přišla domů, tak jsem prostě vybouchla a sputila se lavina pláče.

Jsem neskonale šťastná, že pojedu do AMERIKY, jsem neuvěřitelně za tu příležitost ráda. Vážím si toho a nemůžu se dočkat chvíle, kdy vystoupím na letišti a řeknu si: "Holka, teď jsi v Americe, JSI TU." ... Ani na vteřinu jsem nezaváhala, ani na minutu jsem nepřemýšlela nad tím, že bych nikam nejela. Jen prostě mi to asi stále nedochází. Minimálně do dnešního dne, kdy jsem věci a všechno kolem sebe viděla úplně, ale úplně jinak - v jiném světle.

Já se z toho mýho hysterickýho pláče alespoň vypíšu. Ulevím si tak ...

Další věc je, že tohle bylo loučení s přáteli a já tu vyvádím jak na lesy. Co přijde, až se budu loučit s rodinou? Jestli já se někdy něčeho bála, tak teď se bojím dvojnásob toho loučení. Nejsem typ holky, co prostě je takový ten domácí typ, kterému se nikam nechce a nejraději je doma. Od 16ti jsem bydlela sama - sama = s bývalým přítelem, po maturitě jsem bydlela v Praze sama a když jsem byla na vysoké, tak jsem zase byla v Plzni. Takže s rodiči nebydlím už pár let a vůbec mi to nevadí. Ale vždycky to bylo pár desítek kilometrů. Teď to budou stovky - tisíce. Budu daleko a nebudu se moct sebrat a přijet si jen tak na otočku ... Vždycky jsem se mohla vrátit, přijet na víkend etc. Teď to nebude možné ...

Abych vás tu už nenudila, tak bych jen závěrem chtěla "říci", že obdivuji všechny, co se sebrali sami a odjeli do světa. Nechali tu svou rodinu, svoje přátele a prostě všechno, co šlo. Někdo si myslí, že to není nic těžkého, ale já osobně si myslím, že je nesmírně težké "opustit" všechny milované. A dokázat se sbalit a odjet chce nesmírnou odvahu a kuráž! Všímám si na sobě, že začínám leckdy uvažovat - přemýšlet jinak, honí se mi hlavou úplně jiné věci, přemýšlím nad jinými věcmi, reaguji jinak, chovám se jinak ... vnímám svět kolem sebe jinak. Troufám si říci, že celá tahle cesta mi jedině DÁ a nevezme. I kdybych se měla sebevíc špatně, tak to bude OBROVSKÁ zkušenost, která se do života hodí. I špatná zkušenost je dobrá zkušenost. Nelituji a doufám, že nikdy ani nebudu litovat svého rozhodnutí. Byť mě to zřejmě bude stát pár kamarádů. Praví přátelé mi zůstanou, ale myslím, že se to výrazně pročistí.

Kdo máte možnost jet někam - jeďte! Jeďte, dokud je možnost, dokud je čas, dokud na to člověk má ... Neseďte doma a vyražte do světa! :)

Dárky?! DONE !

25. dubna 2012 v 0:21 | Mišule |  Před ODLETEM
Mám konečně nakoupeno!


Ještě teda nějaké to sladké na zub a bude vymalováno ...

A pro změnu ujíždím na nový písničce - pořád mi tu hraje --- I wanna dance and love and dance again ....


Výýýýýýýýýýýýýýýborná ! :)

Ha, příští týden letím - krátí se mi to - krátí!

Rozlučková Dirty Party vol. 1

22. dubna 2012 v 21:26 | Mišule
Ano, ano ... už i já se postupně začala loučit!

Včera jsem šla na kafe s kamarádkou. PŘÍSAHÁM BOHU (Terko, opovaž se to komentovat! :D), že to mělo být nevinné kafe! Nebo teda takhle, dali jsme si latté, horké maliny, pak přišlo první víno, druhé víno, třetí víno a pak přišel kamarád a pak byl ďábelský plán jít tančit vedle na diskotéku stvořen!
Takže to dopadlo tak, že jsme šli všichni na mexickou párty, můj kamarád koupil asi miliardu tequil, aby mi vyhrál klobouk (mám mega obrovkej - přidám fotky níže). Pila jsem všechno možné, takže jsem za chvíli byla jak z praku. S Pájinou jsme si to nehorázně dávaly na parketě. Myslím, že Holýšov bude na nás hodně dlouho vzpomínat. Dokonce jsem potkala vyhazovače, který za mnou přišel a povídá.. Hele ty, ty tancuješ fakt luxusně! Fakt dokonalý, jako klobouk dolů. No co vám budu říkat, koukala jsem na něj jak spadlá z višně. :)
Místo návratu v jedenáct, ve dvanáct ... jsem přišla domů v půl 4 ráno, úplně zpocená (jak kdybych místo tancování běžela 10kilometrů maraton), s kloboukem mexickým na hlavě, s X promile v žilách, úplně hotová a na hadry.
Mimo jiné mi nechali asi 3x zahrát písničku s věnováním. Pro Míšu, která letí na dva roky do Ameriky ... A podobně! Takže ano, celé moje rodné město ví, že jedu do AMERIKY ... To jsem sice nechtěla, ale tak holt moji opilí kamarádi mi chtěli udělat radost. Takže se tančilooooooo !!! :)
Ráno jsem se nemohla probrat. Přišel mi táta do postele, s maskou na hubě a dělal na mě bubáka. To jsem myslela, že po něm střelím polštářem. Pak skandoval Mihalka - jak jinak (Mihalka je správně). Sebrala jsem se a šla jsem pro dítě. Protože jsme měli ráno generálku a odpoledne vystoupení. Cha - dokážete si to v mém stavu představit? No já jsem zelená ještě teď! Odpoledne jsem ještě tetě hlídala malého, takže si táta rýpnul a povídal směrem k malému ročnímu Ládíkovi, že chodím domů nad ránem, chlastám jak duha a pak si tu ještě píchlá hraju zase na chůvu. No, ale povedený večer to byl ! To jako se musí nechat.

Oficiální párty je ještě 27.4. a pak 4.5 ! :) Takže se mám ještě na co těšit.

Papírování ! FOTO + info

19. dubna 2012 v 22:10 | Mišule |  Před ODLETEM

No, myslím, že obrázek mluví za vše! :)

Je to fotografie z dnešního večera, kdy jsem dávala dohromady všechny potřebné dokumenty.

Originály dokumentů:

1. DS 2019
2. Sevis
3. Zvací dopis
4. Smlouva s agenturou

Originály dokladů:

1. Pas
2. Občanský průkaz
3. Řidičský průkaz
4. Očkovací průkaz

+ platební karta

Okopírovala jsem si veškeré originály 2X !

Jedna kopie poputuje do kufru, který bude odbaven, druhá kopie poputuje do příručního zavazadla (v mém případě kufr) a originály půjdou do kabelky! :)

Ke všem dokumentům jsem přidala - rodný list, medical form, vysvědčení maturitní ...

Též jsem si vytiskla letenku - resp. "letenku". Vytiskla jsem si e-ticket, který byl na stránkách delty pod mojí rezervací, tak informace, které jsem měla uvedená na ROOM(u). Též mě ještě čeká vytisknout papír s pokynami pro kontrolu na imigračním úřadě + pokyny jak se "chovat" na letišti. Koho vyhlížet, kde a kam jít a kam nejít a na co si dát a nedat pozor.

LETENKA je na světě ! PRG - NYC ! (upraveno)

19. dubna 2012 v 13:27 | Mišule |  Před ODLETEM
Právě mi přišla letenka ! :) Já tu skáču radostí jak magor ! :) MÁM OBROVSKOU RADOST A OBROVSKÉ ŠTĚSTÍ!

Letím přímým letem z Prahy do NYC na Kennedyho letiště! :) Let je 6.5. v 13:25 společností Delta Airlines! :) Přílet do NYC 16:50 a pozor ... LETÍ SE MNOU RŮŽENKA! Takže po dobu letu budu mít parťačku ! :)
Místa máme zamluvené u okénka, hezky dvě místečka vedle sebe, takže budeme mít soukromí a nebudeme tam mít někoho cizího! :)

Já jsem se doma dozvěděla, že moje rodné město budeme opouštět asi o den dříve. Pojedeme na Kladno k tátovo ségře, kde pravděpodobně přespíme a ráno odtud vyrazíme do Prahy. Letiště je od tety blízko, takže jsme tam během 20ti minut. Jsem ráda, že CHECK-IN máme cca v půl jedenácté. I kdybych jela z domova, tak nebudeme muset vyjíždět v nějakou nekřesťanskou hodinu. Takhle je to ještě lepší. Přece jen je rozdíl cca 2 hodin cesty a půl hodiny cesty z Kladna.
Nemůžu tomu uvěřit, že konečně je řada na nás. Letíme za dva týdny a mě to přijde prostě neuvěřitelné. Možná, že tomu neuvěřím až do chvíle, kdy vystoupím z letadla v USA.
Je to tak blízko a čas neuvěřitelně letí! Příští týden mám rozlučku, za 14 dní odlet. Čekání od 19.1.2012 se vyplatilo! Již za tři týdny budu u rodinky! Přesně za tři týdny !!!! :) Těším se na školení, na nové přátele, nová místa, druhou rodinu .. NEMŮŽU SE TĚ DOČKAT AMERIKO!
Každopádně nejtěžší z toho všeho bude říct sbohem své rodině ! .. Projít pasovou kontrolou ke svému GATE a mít je za sebou a ne vedle sebe. Přece jen vždycky (vyjma pár případů, kdy jsem letěla s kamarádkou na dovolenou a ne s rodiči) procházeli tou kontrolou se mnou a usedali vedle mě do letadla. Teď budu muset jít sama (berte to s nadhledem, budu tam mít Růženku) ... a usedat sama..

no .... Jsme pěkně blíííííííízko ! :)))

BRZY bude odhalena LETENKA PRG - NYC ! :)

16. dubna 2012 v 13:40 | Mišule |  Před ODLETEM
Ano, ano ... právě mi přišel e-mail, abychom si aktualizovali na profilech VISA details, protože:

Our travel office in the US are working on your flight at the moment and as soon as your flight details are ready you will receive an email from us to let you know when the information is on your participants site.

Takže každou hodinou či dnem budou odhaleny detaily letu, jelikož jejich kancelář pracuje na našich letech ... YES ! :)))

Sledujte letadla ! :)

16. dubna 2012 v 13:29 | Mišule
http://www.flightradar24.com/ - tohle je hrozně super stránka! Já osobně miluji vše, co má co dělat s létáním a letadlama. (můj sen je být jednoho dne letuškou :D) .. Zrovna teď sledujeme vzlet DELTY, ve které sedí naše Ivet směr USA/NYC ! :)))

První část balení ...

15. dubna 2012 v 23:15 | Mišule |  Před ODLETEM
Dneska jsem zase trošku postoupila v balení. Důvodem mé přehnané aktivity byla kopa plná prádla na žehlení, která tu na mě už víc jak měsíc čeká. Takže jsem si sedla a udělala kolem sebe neuvěřitelný bordel. Všude se válely věci, trička, mikiny, kalhoty, kalhotky, pyžama etc.

Určitě budu ještě třídit nakoupenou kosmetiku. Bohužel do příručního zavazadla nemůže z toho jít nic, že jo. Kapesníky si teda rozdělím mezi všechny kufry a kabelku. Takže to je OK, ale jinak opravdu NEPOTŘEBNÉ tahat nebudu. :)

Co se týče oblečení, zatím mám teda kompletně sbalené prádlo - podprsenky, kalhotky, ponožky, pyžamo a plavky. Těhle věcí jsem si vzala po jistotu více. Ale o to méně triček, kalhot a tak si budu brát. Víceméně si vezmu jen to opravdu nejdůležitější. Zatím mám na straně:

1x mikina
1x svetr
3x džíny (jedny na sebe, jedny na školení do kufru, jedny do velkého kufru)
1x látkové kalhoty (přece jen budu v teple)
1x bundu (doufám, že bude chladněji, až poletím, protože bych si jí ráda vzala na sebe, abych jí nemusela dávat do kufru)
1x plavky
2x tepláky
2x sukně (jedna na školení, jedna ve velkém kufru)
3x kraťasy (jedny sportovní, dvoje normální)
1x společenské oblečení (košile, pasová sukně)
1x letní šaty
2x triko (s krátkým rukávem - velký kufr)
2x tílko (velký kufr)
3x triko (na "DOMA" či spaní)
1x legíny

To je zatím vše, co mám na straně. Věci, které bych si ráda zabila (ať je to nějaké triko nebo tak), tak jsem odnesla do špíny s tím, že až se vypere, tak si ho dám do koše na žehlení a už ho nebudu do odletu nosit. Předpokládám, že přibydou +- 3 trika ještě, možná jeden svetr lehký ještě a kdo ví.
Jsem ráda, že nebudu muset tahat ručníky a nic podobného, protože netuším, kam bych to všechno narvala. Také jsem ráda, že nebalím zimní oblečení. Žádný kabát, zimní boty - NIC! :)
Myslím si, že možná budu trošku bojovat s váhou, možná se mi to jen zdá. Zatím tam nemám všechno a ani tam teď v nejbližší době všechno dávat nebudu.
Každopádně představa, že za TŘI TÝDNY (na den přesně) budu touhle dobou možná sedět v letadle a blížit se k NYC! To je neuvěřitelné a mrazí mě v zádech z toho! :) Ale nic to nemění na faktě, že se neuvěřitelně těším.

Shrnutím dne je ...

Je strašný pro ženskou zabalit si na rok, protože prostě já konkrétně neumím balit prakticky a přemýšlím blonďatým mozkem v tu chvíli (nejsem blondýna a nic proti blondýnám nemám!). Mám spousty oblíbeného oblečení a trhá mi srdce i žíly, že to tady budu muset všechno nechat na domu neurčitou. Mám tu oblíbený polštář, na kterém spím několik let (spím na dvou, nedokážu spát na jednom), mám tu oblíbené plyšáky (nejsem hračkofil nebo tak, ale prostě jsem je dostala a mám k nim vztah, něco mi připomínají ... či někoho), prostě je toho hodně.

A jestli se něčeho bojím, tak toho loučení. Příští týden (už jsem najetá na novým týdnu, takže tzn. týden od 23.4.) mě čeká první velká rozlučka, druhá rozlučka mě čeká 4.5. ... Trošku se toho bojím, bude slzavo, jsem cíťa. Do toho loučení s rodinou, to bude další oříšek! ... Bojím se i těch chvil na letišti. Myslím, že říct SBOHEM, AHOJ rodině je to nejtěžší, co člověk musí udělat. Minimálně jedno z nejtěžších v životě. I když je to třeba na rok, dva ... pět let. Je to prostě těžký i v době dnešní moderní techniky. :)

No, ale zvládneme to! Kdo se bojí, nesmí do lesa no ne? :-)

Tak krásný start nového týdne "děti" :)))

Pro zasmátí: Komunikace mezi piloty, věží a mechaniky ! (+ nějaké info)

15. dubna 2012 v 13:16 | Mišule |  Před ODLETEM
Jedná se o vytříděné reálné záznamy korespondence z běžného letového provozu z celého světa.

Věž: "Abychom zabránili hluku, uhněte prosím 45 stupňů doprava."
Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
Věž: "Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi."

Věž: "Jste Airbus 320, nebo 340?"
Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340".
Věž: " V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory."

Pilot: "Dobré ráno Bratislavo"
Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň"
Pilot: "Chystáme se na přistání Bratislavo."
Věž: "Tady je opravdu Vídeň"
Pilot: "Vídeň?"
Věž: "Ano Vídeň!"
Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy."
Věž: "OK, tak přestaňte přistávat a točte doleva."

Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: "No jo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už jsou dole."
Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj."

Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku kokpitu: "Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje ..."
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž už hubu a zemři jako chlap!"

Pilot: "Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce.
Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru."
Pilot: "Stojíme na stojánce 2 a čekáme už věčnost na cisternu."

Věž: "Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oskar 2"
Pilot: "Kde to je? My se tady vůbec nevyznáme!"
Věž: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den."

Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."
Věž: "Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?"
Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí"
Věž: "Dneska je úterý"
Pilot: "To je super, tak to máme dnes volno."

Pilot: "Copak tady není žádný Follow-me-auto?"
Věž: "Negativ, koukejte se dostat na Gate sám!"

Věž: "Vaše výška a pozice?"
Pilot: "Měřím 180 a sedím vepředu vlevo".

Věž: "Máte dostatek paliva, nebo ne?"
Pilot: "Ano".
Věž: "Ano co?"
Pilot: "Ano pane".

Věž: "Oznamte nám očekávaný čas příletu."
Pilot: "Úterý by se mi docela hodilo."

* * *

Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip a tam napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. Mechanici si to přečtou a zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou co a jak bylo opraveno. Mají zcela zvláštní humor. Letecká společnost Quantas vydala knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém a řešení.

Zapsaný problém: levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit.
Řešení: levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.

Problém: zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné.
Mechanikova poznámka: automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.

Poznámka: něco je uvolněno v pilotní kabině.
Mechanik: něco bylo utaženo v pilotní kabině.

Poznámka pilota: mrtvý brouci na předním skle.
Mechanik dopsal: byli objednáni živí brouci.

Poznámka: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m za minutu.
Mechanik: tento problém si nemohu předvést na zemi.

Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle.
Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.

Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví.
Mechanik dopsal: proto tam také jsou.

Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo.
Mechanik: podezření je správné.

Zapsaný problém: Motor číslo 3 chybí!
Mechanik: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.

Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně.
Mechanik: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.

Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
Mechanik: cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů.

Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině.
Mechanik: byla namontována kočka.

Zapsaný problém: Spod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem.
Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.



Jinak, do odletu mám krásných 21 dní, začíná se trošku všechno dávat dohromady. Strávila jsem dva krásné dny v Praze, s velice příjemnou společností. Stihla jsem se rozloučit s mým kamarádem a mojí kamarádkou. Je to zvláštní pocit vědět, že už je dlouho neuvidím. Dneska začínám trošku začínat balit. Některé věci, které teď putují do špíny na vyprání už se pak automaticky odloží do kufru, případně někam v jeho blízkosti. Snažím se teď ty věci netahat, co si chci sbalit a hlavně se snažím vymyslet, co sbalit. V týdnu budu zařizovat pojištění (to možná udělám už dneska), naši mají seznam, co se ještě musí koupit, takže to se bude dokupovat. Sladkosti, dárky pro kluky a tak dále ... :))
Další věc je, za 14 dní mám rozlučku (ANI NE!), to je hrozný jak to letí a pak mě čeká v pátek před odletem kromě pracáku posezení na jídle s přáteli z mého rodného městečka ... No nic! Mějte se famfááárově ...

Jinak v naší škupině : https://www.facebook.com/groups/czech.slovak.aupairs je už 105 členůůů !!!! :))))

Drama + Cestovní horečka + List "TO DO"

12. dubna 2012 v 12:26 | Mišule |  Před ODLETEM
To bych nebyla já, abych neměla nějaké problémy před odletem, že jo. Co z toho vyplývá? Asi jediné to, že jsem dneska strávila hodinu svého božského života na křesle u zubařky. Přísahám Bohu, že kdybych tam nemusela, tak tam prostě nejdu. Zubařky se bojím víc než žížal a tmy. Samozřejmě proč by mě nepotrápila, když jí minimálně rok neuvidím. :D
Takže pro dnešní den (a doufám, že i pro delší dobu), jsem opíchaná na hodně dlouho dopředu. Ráno mi brali krev, za tři hodiny mě opíchala zubařka.

No, další co se děje, cestovní horečka. Ano, už to na mě pomalu, ale jistě leze taky. Nejen, že cestovní horečkou trpí moje maminka, která každý den vymýšlí "něco" - cokoliv! Tak začínám pomalu přemýšlet nad tím, že bych opravdu měla něco začít dělat. Sice se mi fakt nechce, kort ne v tomhle počasí, ale samo se to neudělá, že jo ... Takže začínáme se připravovat na ODLET!

Oblíbený LIST "TO DO" pro následující dny velice aktuální, protože letím za 3 týdny! ANO TŘI TÝDNY !!!

Doktoři:

1. Zubař - první kontrola - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
2. Ženská doktorka - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO (zbývá si zajít pro recept na prášky)
3. Oční lékařka - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
4. Kožní - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO (zřejmě mám alergii na nějakou z tuny mojí kosmetiky)
5. Praktický lékař / preventivní prohlídka - NAPŮL SPLNĚNO
+ zařídit předpis u Ž.D.

Úřady etc.:

1. Vyřídit plnou moc
2. Mezinárodní řidičák - 2.5.2012
3. Odhlásit se z pojišťovny
4. Přihlásit se na pracovní úřad - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
Odhlásit se z pracovního úřadu - 4.5.2012
5. Zařídit pojištění od České pojišťovny pro Au Pair (http://www.ceskapojistovna.cz/p?au-pair) - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
6. Nechat si udělat novou platební kartu u České Spořitelny - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
7. Zmocnění na poštu - NAPŮL SPLNĚNO
8. Zrušit "balíček" u VDF - zůstat jen na předplacené kartě s 0 tarifem - přelom duben/květen
9. Ukončit studium na VŠ - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
10. Zajít do České Spořitelny pro novou kartu - ÚŠPĚSNĚ SPLNĚNO
11. Pořídit si novou SIM kartu od VDF - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO

Zaplatit:

1. Poplatek APIA - SPLNĚNO
2. Pojištění od ČP - V PROCESU

Koupit:

1. Adaptéry
2. Kufr - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
3. Dárek Lainovi a Carterovi + sladkosti
4. Foťák + nějakou paměťovku navíc (mám jen dvě prázdné)
5. Lekárničku - resp. nakoupit léky, které se budou hodit do české lekárničky do USA
6. Kartáčky Curaprox (inspirovala jsem se spokojenýma au pairkama - Terezka, Ivča)
7. Nové dioptrické brýle - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
8. Antikoncepce na rok
9. Elmex zubní pasta - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
10. Hygienické potřeby - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
11. Odličovadla - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
12. Deodoranty - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO

Jiné:

1. okopírovat všechny důležité dokumenty pro vstup do USA (minimálně 2x !) - DS 2019 etc. - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
2. kopie pasu, řidičáku, občanky, rodného listu - zkrátka všeho, co by se mohlo hodit - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
3. kopie Medical Form - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO
4. kopie očkovacího průkazu - ÚSPĚŠNĚ SPLNĚNO

KDYBY KOHOKOLIV, COKOLIV, NAPADLO, že je možné přidat, prosím nechť mě inspiruje ! Děkuji

"Co se vám honí hlavou" + dramatické události z posledních dnů

10. dubna 2012 v 15:58 | Mišule |  Před ODLETEM
Už dlouho jsem nic nenapsala. Naposledy můj milostný výjev, který vás samozřejmě všechny upoutal, protože je to asi nejčtěnější článek za poslední dny!

V poslední době nebylo ani co psát, nic se nedělo až do dnešního víkendu. Pominu-li fakt, že denně létám v růžových oblacích, tak je vše při starém. Tento víkend to zabil - byl hroznej! Ale vezmu vše hezky popořadě!

Středa: Chodíme s Danielkou (2 roky) na cvičení s dětma, teď máme vystupovat. Takže jsem se odreagovala KONEČNĚ. Musím říct, že zážitek na pracáku je ve mě do dnešního dne, pořád mám osypky kdykoliv si vzpomenu.

Čtvrtek + pátek: Starala jsem se o nemocného bratra, vařila jsem, zdobila perníčky na Velikonoce a jako novinku jsem začala tetě chodit hlídat Ládíka (1 rok) tzn. chodíme na procházky! Takže je to fajn. . CHodíme se koukat na auta, vlaky a autobusy, malej je z toho naprosto vedle! :) Navíc jsem celý čtvrteční den byla u tety na návštěvě, hrála si s malou i s Ládíkem a užili jsme si pořádkou koupačku, prostě pohoda.

Sobota: zabitá ! Ale večer jsem vyrazila s holkama za zábavou - takže dobrý!

Neděle: DEN DEBIL! ALE DEBIL ... Ráno jsem měla jet do práce na 12ku (hosteska pro s.Oliver). Chtěla jsem si půjčit auto, ale vzhledem k tomu, že se mému nemocnému bratrovi přitížilo, tak nepřipadalo v úvahu, abych si vzala auto na celý den do práce. Táta mi teda slíbil, že tam sjede se mnou. Ráno nikdo nikde. Doma nebyla živá duše kromě mě. Propadala jsem hysterii, protože jsem měla být za půl hodiny v práci v Plzni a já seděla doma na posteli! Nemohla jsem se víc jak půl hodiny dovolat ani tátovi, ani mámě. Když se zadařilo, tak mi máma oznámila, že mě neodvezou nikam, že musím zavolat dědovi. Takže jsem plašila chudáka dědu, jestli mě odveze. Naši byli s bráchou na pohotovosti. Po cestě mi volali, že má brácha nález na plicích, že nikdo neví, co to je - vypadá to na zápal plic, ale že si nejsou vůbec jistí, jestli je to ono. Takže jsem byla rozladěná celý odpoledne. Odstát 12ku v nákupním centru, aniž by vás bolelo celé tělo, tak to je nadliský úkol a mě se to nepodařilo. Takže jsem celá rozlámaná jela domů s tátou, který pro mě přijel. Jenže cestou pro mě do práce měl bouračku. Naštěstí to odneslo jen auto a jemu se nic DÍKY BOHU nestalo! Cestou domů jsme jeli a samozřejmě další bouračka. My teda nebourali, ale já jak hysterka řvala (nebrečela jsem, jen jsem zařvala na celé auto) ať zastaví a zavolá okamžitě záchranku. Nakonec to nebylo potřeba a my dojeli v klidu domů.

Z neděle na pondělí: Mě málem trefil šlak. Čekala jsem sms od A., ale místo toho mi dorazila dlouhosáhlá omluvná sms od mého bývalého přítele, se kterým jsme se ve finále rozešli v opravdu zlým. Málem mě trefil šlak, když jsem si to četla. Musím říct, že takhle vytočená jsem dlouho nebyla. No, každopádně to nebyla první ani poslední zpráva, takže můj milý bývalý se se mnou vypsával dalších víc jak 24 hodin. Klobouček. Asi se někde drbnul do hlavy, nebo jsou erupce na slunci nebo prostě je špatný BIO. Nevim !

Pondělí: Pominu-li celodenní sms-drnčení telefonu od mého bývalého, tak jsem se dala na obžérství! NArvala jsem se řízkama a bramborovým salátem k obědu i k večeři, tláskala sladký, co mi přišlo pod ruku, takže velikonoční nadílka nepřežila ani 24 hodin. :(

Dnes: Od pondělního dne mě moje máti bombarduje. Ano, bombarduje. Můj přístup k odletu do USA je víceméně laxní. Nic se mi nechce, nic mě nebaví, nechce se mi balit ani nic vyřizovat. Mám čas! Moje maminka za mnou chodí každou chvílí: "Už máš koupený dárky pro kluky?", "Michalo, měla bys začít něco dělat, za chvíli letíš.", "A co koupit tomu prostřednímu tohle?!", "Co koupit tomu nejstaršímu tamto?","Neměla bys začít balit?!" ....

Můj naivní plán o cvičné zabalení si nevyšel! Chtěla jsem si na zkoušku zabalit, abych věděla co a jak a měla představu. Moje kufry zejí vesměs prázdnotou (pominu-li pár kosmetiky, spoďárů, práskaček, pyžam etc.) Při marném pokusu o zabalení si to ztroskotá na otevření skříně s oblečením. Propadám panice, chce se mi brečet při pohledu na narvanou skříň plnou oblíbeného oblečení.

A co se tak děje. Musím samozřejmě k zubaři, protože to bych nebyla já, abych neměla problém, než odletím, že jo. Takže místo prevence přijde zásah, opět mě čekají hlídačky a cvičení s dětma, doktor, návštěvy různé etc. V pátek a v sobotu budu v Praze. Můj racionální úsudek, že není dobré jezdit do Prahy byl zavrhnut. Čekají mě příjemné chvíle s A. ! :) Takže budu odjíždět zamilovaná v bílé kazajce. :D Do odletu mám krásné 3 týdny a blíží se to do finiše! Čas letí jako blázen až mě to děsí. Ale na jednu stranu se nemůžu dočkat, až budu sedět v letadle. Vrátil se mi klikací syndrom, kdy i v nesmyslných hodinách kontroluji e-mail (oba) a room (flight details). Takže asi dostanu zánět do ruky brzo!

Každopádně doufám, že se máte skvěle! :)

Ve vzduchu visí láska ..

5. dubna 2012 v 23:51 | Mišule
ANO ... Zamilovala jsem se. A obávám se, že jsem našla někoho, koho jsem si doslova a do písmene vysnila !

Tímto bych toto sdělení ukončila.

MOJE NERVY, aneb výlet na pracovní úřad!

4. dubna 2012 v 11:23 | Mišule |  Před ODLETEM
Ano, dneska jsem se byla ukázat na pracovním úřadě v Domažlicích. Udělala jsem si nesmyslný výlet, který na mě ponechá následky do konce života a jestli ne, tak budu do smrti děkovat Bohu!

Samozřejmě jsem vstala blbou nohou, vstávat se mi nechtělo, do Domažlic jet už vůbec ne, ale co má člověk dělat, že jo? Sebrala jsem svůj línej zadek, vytáhla ho z postele a naklusala jsem si to směr autobus. Tam byla plná zastávka důchodců. Já fakt nechápu, kam ty lidi furt jezdí. A nevím, kde jsem získala ten dar, že kdykoliv někam jedu, tak jich je všude jak psů. No nic .. Do Domažlic jsem dojela živá, zdravá a bez následků.
Ale ten pracák! ... Boha jeho, co jsem komu udělala?! ... Vlezu tam, narváno, ale fakt NARVÁNO. Složení bylo následující - nepřispůsobiví občané a zbytek. Už ve dveřích po mě 4 nepřispůsobiví občané koukali, jak kdyby viděli zjevení, nebylo jim ani blbý, že stojím METR od nich a oni se o mě baví, přímo přede mnou. Fakt se mi chtělo z těch keců zvracet. Abych NĚKOHO neurazila. Nejsem rasista, nemám nic proti nikomu. Ani proti žádné rase etc. Pokud lidi poctivě pracují, žijí spořádaný život a nikoho neobtěžují, tak NEŘEKNU ANI PUMPIČKA. Ale pokud ne (a to se netýká jen těch "nepřizpůsobivých", tak opravdu lásku, obdiv a úctu k nim ode mě fakt NEČEKEJTE) ...
Sedla jsem si teda kousek od nich, ani jsem nepípla a modlila se, abych už konečně mohla vlítnout do dveří a následně vypadnout a jet domů! Za chvíli to začalo ... debata na celej pracák. Ty kráso, já vám říkám, já jsem si tak rozšířila obzory, že už vím za kolik vykupují železo, hliník a podobně! Jako řešit tam na celou chodbu, že teď chodí s vietnamkama po autech, že prostě jim je dováží (:D ... asi si dokáže domyslet ten proces dovážení) a že teda chodí tam a tam na výkupy. A že tohle stojí tolik, tohle tolik, tam je nechají kouknout na váhu a přepočítat si to, tam jim to neukážou na váze a je to sere (pardon za ten výraz). Jako opravdu ... ZÁŽITEK na celej život tohle.
Díky bohu se brzo rozsvítilo zelené světlíko a já KONEČNĚ MOHLA jít k paní referentce, která mě nasrala v následujících pěti minutách a moje nervy pomalu balily kufry a postupně odcházely pryč.
Za prvé - průser číslo jedna: paní na evidenci mě poslala špatně, takže jsem byla ve špatných dveřích u špatné referentky ne mou chybou. Dobrá, stane se, budiž !
Za druhé - přede mnou bylo několik štosů papíru s volnými pracovními místy, ať už na zkrácený úvazek, plný a nebo tak. Paní mi povídá, abych teda se podívala na nabídku práce. Na to jsem jí teda řekla, že už práci mám. Že jsem to říkala při evidenci (kde s tím nebyl problém), že jen čekám na odlet. Koukala na mě jak z jara. Načež paní spustila, že tím pádem nemám na úřadě práce co dělat, protože úřad práce je od toho, aby hledal lidem práci a řekla mi, že jsem si měla platit sociální a zdravotní sama. V tu chvíli se mě krve nedořezal, nervy odletěly na druhý konec světa a já seděla, kopala se do nohou a kousala do jazyka. Vysvětlila jsem jí, že teda mi bylo prostě řečeno, že se mám jít přihlásit na pracovní úřad (nejenom ve škole, v agentuře, doma a všude). Tak teda jako nic víc neřekla, jen opět zopakovala, že tohle není smylem pracovních úřadů. Dobře, tak smyslem pracovních úřadů je vést v evidenci lidi (bez výjímky teď), kteří prostě makat nechtějí, serou na práci, sosaj peníze ze státu a to je tedy SMYSL! Takže já, nezaměstnaná bývalá studentka, která má rodiče, co našli ropu a jsou dojné krávy, tak mám platit sociální a zdravotní sama a na pracovním úřadě nemám co dělat, byť jsem nezaměstnaná... :-D V pořádku ...
No, takže abych to zkrátila. Paní mě objednala na vyřazení z evidence. Takže v pátek (můj poslední pátek v ČR) budu trávit celé dopoledne v Domažlích a zase budu šedivět. Hurá, hurá, hurá! Nic lepšího jsem si nedokázala představit, já vlastně nemám už vůbec co dělat (vnímáte tu ironii), tak prostě si pojedu v ten nejblbější den na pracák. Jipíjééhéé ! No, každopádně milá paní referentka pak naprosto otočila. Byla milá jak cukrkandl, živě se zajímala o to, kam jedu, co budu dělat, proč tam jedu, kde budu ... Přála mi krásný zbytek dne, div jí zuby z úsměvu nevypadly ... a tímto skončil můj horor na pracáku ... :-D No ....

Nikomu nepřeju podobné zkušenosti! ALOHA

Američani mi dělají jenom samou radost! :)

2. dubna 2012 v 23:45 | Mišule |  Před ODLETEM
Dneska mi moje rodina a Cindy (koordinátorka) udělaly obrovskou radost! :)

ZA prvé ...

AU pair meeting v červenci ! (Meeting je každý měsíc, ale tenhle bude "spešl") Cindy nám zamluvila výlet na rafty! Takže ano - 8. července máme jet s holkama sjíždět divokou řeku na raftech! Ty kráso já se tak těším, že to není možný ! :))

Za druhé ...

Psala jsem mojí rodince, jak se jako mají. Jelikož jsem stíhačka a "čekuju" profil jejich au pairky Natashi, tak vím, že jsou v jižní Karolíně na dovolené. Tak mi psali, že jsou teda v jižní Karolíně (Ohhh, jaké překvapení, to jsem netušila :D :D) ... A že jsou teda na pláži protože mají kluci jarní prázdniny. Nachází se v Hilton Head Island ... a věta: "You will get to come here too :-] It is a beautiful part of the world!!" mě opravdu zahřála u srdce. Dokonce mi to psala dneska i Cindy v e-mailu, že teda rafting bude ok, že pokud nebudu s rodinkou v jižní Karolíně, kam oni jezdí (mimo jiné tam mají plážový barák), tak pojedu. Že moje HM tohle podporuje. Takže prostě jsem krutopřísně happy! :)

A jinak ....

Můj diář každý den praská ve švech! Furt někdo chce někam chodit - kafíčka, obědy, kina, kaleníčka ... Takže opravdu mám co dělat. Čeká mě vystoupení u nás v Holýšově, protože chodím tetě hlídat malou a chodíme spolu na cvičení s dětma! :) Takže budeme vystupovat. Čeká mě rozlučka v Plzni s přáteli, kamarády a známýma. Čeká mě nějaká rozlučka s rodinou, pak ještě v Holýšově v pátek před odletem jdu s lidma z Holýšova posedět na večeři a pokecat a tak! :) Čeká mě balení, vyřizování, poslední finální věci ...

NAKUPUJU ! ... ano, moje touha po nákupech a žíííízeň byla opět uhašena, nakupovala jsem ZASE! Ale jenom podrsenky, zbytek si zase nechám na jindy ! :D Takže mám krásný 4 přírustky do mého kufru (kufrů).

Další au pairka na 7.5 !!!! (já teda letím o den dřív, ale prostě .... víte co,ne?) ... Budeme spolu v clusteru! :) A vypadá to, že budeme sdílet pokoj na školení, je to teda pravděpodobné, protože budeme ve stejné lokalitě (a to je filozofie stavění pokojů :D) .. JE to Nizozemka! Bude sranda, vypadá fajn .. alespoň na naší skupině je v pohodě. :))

A tímto končím ..... :D Nemám co psát ....