Listopad 2012

Nehoda

26. listopadu 2012 v 2:10 | Mišule
No, tak to bych nebyla já, aby se mi něco nestalo.

Jela jsem k Pétě z nákupu, jedu si hezky a najednou se mnou začalo házet auto. Cca minutu od vjezdu na dálnici. Tak jsem zastavila, myslela jsem si, že jsem píchla. Nepíchla. Ujela jsem metr, bych "zaparkovala" auto více na chodník a nebyla v celým pruhu. V tu chvíli už jsem nemohla se rozjet, nic. Mohla jsem nastartovat, ale nešlo mi se rozjet. Tak jsem seděla, nechala blikačky a volala starý. Ta to nebrala, volala jsem tisíckrát starý, starýmu, nejstaršímu, babi a sestřenici. Zkrátka všem. Dobrou půl hodinu mi to nikdo nebral. Otočím se a světla, no policisté přijeli. Sympatický pán ( 40-50 let) a mladá sympatická paní. Já v tu chvíli jsem se div nerozbrečela, nevím proč, ale prostě jsem měla strach, že jsem něco provedla a nebo udělala špatně a nechtěla jsem se dostat do problému. Ti zavolali odtahovku. Policista se mě ptal, jestli může zkusit auto, protože jsem mu popsala co se stalo, tak to šel zkusit. Auto začalo vřískat, když stoupnul na plyn ...
Tak jsme čekali, čekali a mě konečně zvedla babi telefon, tak jsem jí poprosila, ať mi dá k telefonu Hm. Tý jsem řekla, co se stalo a předala jí policistce. Přijel mezitím odtahovák. Ptal se mě jestli jsem nenabourala, nebo nenarazila do něčeho, protože kolo bylo nějak divně "posazený". Po "ohledání se zjistilo, že mi vypadlo kolo. Já nejsem technik, ale popíšu to tak, že kolo bylo zasazený do takový roury a z ní vypadlo. A něco podobného se stalo na druhé straně. Prostě to vypadlo.
Bylo mi řečeno, že mam z prdele kliku, protože kdyby mi to vypadlo na dálnici, tak bych byla účastníkem ošklivé dopravní nehody.

No, takže tak....

Loučím se! :)

25. listopadu 2012 v 20:10 | Mišule
Takže já se s Vámi loučím, teď o mě pár dní neuslyšíte. Právě jsem odnesla věci do auta a odjíždím k Pétě. Odkud někdy ve 3-4 am odjíždíme na dovolenou.

Cestu zpátky do Atlanty jsme zvládli. Strávili jsme víc jak 12 hodin v autě, já měla dost, všichni měli dost.

Když jsem se loučila s HD ségrou (tou druhou, u které jsme byli, ne ta na vozíčku), tak ta mi poděkovala, že jsem přijela, že jsem kdykoliv zvaná. Když budu potřebovat tour Michigan, že jsem vítaná. Což mě potěšilo. PAPA mi řekl, že mě hrozně rád poznal a že doufá, že se brzo zase uvidíme. Manžel sestry HD se s náma byl loučit v sobotu, objal mě a říkal, že jsou všichni rádi, že jsem součástí jejich rodiny, že dělám strašně moc a že jsem amazing au pair. A že si všichni užívají mých videí etc. Což mě potěšilo.
Poděkovala jsem starý a starýmu, za to, že mě vzali na výlet s nima a že jsem si to užila. Tak mě stará objímala a děkovala, že jsem jela s nima, že to bylo skvělý.

Dneska ráno mi HM dávala peníze, výplatu. Dala mi rovnou výplatu i za příští týden, extra peníze za hlídání malého. (Hlídala jsem možná 4 hodiny víc, než bych správně měla - lol) No a co mě překvapilo, dala mi 100 dolarů k narozeninám. To jsem na ní koukala jak z jara. A že si to jako nemůžu vzít a ona, že jo, že ať si užiju dovolenou. Takže paráda! Potěšili mě...

Jinak mám zabaleno, resp. jedu teď k Petře dát vše do velkýho kufru, ale asi to bez příručních nezvládneme - lol!

Schedule:

Pondělí: Odlet Miami, nalodění se, odjezd směr Karibik
Úterý: The Bahamas, NASSAU 8 am příjezd, odjezd 5pm ... My máme zaplacený výlet (děkuji rodiče), 5 hodin ve společnosti delfín. Kisses, Hugs, touches ... :-) YAY!
Středa: The Bahamas, Half Moon Cay 7:30 am příjezd, my máme zaplacení potápění, šnorchlování a tak .. :-) Odjezd 3:30 , večer by měl být special, protože mám narozeniny a měli by mi přát na lodi v době večeře - nebo tak něco
Čtvrtek: Grand Turk Island, Turk příjezd 12:30 pm a odjezd 6 pm ... Tam máme kayaking zaplacený, exploring islandu a tak.
Pátek: celý den na moři
Sobota: 8 am příjezd do Miami, my máme odpoledne check-in na hotelu, pláž, obcházka Miami, večer párty v nejznámnějších klubech
Neděle: Key West, od brzkých ranních hodin do večera ! Turistický výlet, památky etc.
Pondělí: Miami, večer v 7 pm odlet, návrat do atl 9:03 pm :-)

Mějte se tu krásně! :-)

Thanksgiving day a moje úžasná HOST FAMILY!

23. listopadu 2012 v 7:41 | Mišule

Takže, včera jsme měli večeři v italské restauraci Bravo. Skvělý, dokonalý, úžasný! Jídlo - perfektní, pizza chutnala opravdu tak, jak chutná (resp. chutnala) v Itálii. Měla jsem skvělý večer se skvělýma lidma. Děda, říkáme mu Papa, mě učil jak správně jíst příborem - haha, funny part večera. Jsem prostě zvyklá držet příbor tak, jak jsem se to naučila nebo jak jsem si na to zvykla, takže mě učil přehazovat si vidličku jak mám, držet jí tak jak mám a teď jsem děsně hustá a dělám jak jsem posh a jak jsem na úrovni. (fakt od té doby tak jím, haha)
Co udělal děda po večeři, když byl čas na dezert - tady se jí dezert pokaždé po večeři (resp. moje rodina to tak praktikuje). Vysvětloval mi, co se chystá objednat za dezert on. Mimo jiné zmínil i tiramisu, myslel si, že to asi u nás neznáme, ale když jsem viděla, jakou radost mu dělá, že prostě mi může něco sdělit a o něco mě "obohatit", tak jsem prostě dělala blbou, že jsem nikdy Tiramisu neměla a že to neznám. On mi řekl, že objedná teda dva dezerty (top dvojku, co jsme domluvili) a že můžu ochutnat a pak se rozhodnout. Přišlo mi to od něj strašně milé. Objednal tedy Tiramisu a pak takovou mísu, kde je puding, na něm je nasypán cukr, který se potom zapálí a zkrazamelizuje a jsou tam jahody a ještě něco. LUXUS ... Číšník nám přinesl dezerty a Papa mě nechal oba ochutnat a pak mi řekl, ať si vezme ten, který mi chutná víc. Výborný byly oba - opravdu lahoda! :) A přišlo mi to od něj opravdu sweet ... Tak Tiramisu vyhrálo! Měla jsem tiramisový orgáč, protože to bylo nejlepší tiramisu, co jsem kdy měla! yummy

Thanskgiving day ...

11/22/ - je pro Američany významným dnem - den Díkůvzdání. A mimo jiné je to den, kdy se narodila moje HM!

Ráno jsem šla s prostředním, Robertem a HD do bazénu. S prostředním jsem se vyřádila na tobogánu jak malá, hráli jsme ve vodě basket, no neuvěřitelná prdel! :-) Fakt mám s klukama den ode dne lepší vztah. O starých nemluvě. Samozřejmě jako každý den byl v gym MAGIC JOHNSON - se poseru! :) (pardon, I had to) A teď přeskočím k večeři, kdy nám HD vyprávěl, co se stalo tam v šatnách.

Příběh mého HD:

Byl v šatně a vzhledem k tomu, že nejsme members, tak nemáme zámky na šatny a Američani to mají na háku a nezamykají si je. Byl s náma chvíli v bazénu a pak chtěl jít workout, tak se šel převléci. Chudák si ale shodil věci na zem ze skříně a nešťastnou náhodou se mu vysypala peněženka. Měl tam sice 9 dolarů, ale zbytek kreditky a klasický karty. Když to tam sbíral, tak si pomyslel jediný, že nemůže nechat věci nezamčený a musí si je vzít s sebou, protože za ním seděl týpek, co ho pozoroval. Takže můj HD si myslel, že teď ten týpek ví, co tam má v tý skříni a možná by ho mohl okrást. No, můj HD vše sesbíral a co se nestalo?! Přišel týpek a říká tomu týpkovi, co tam pozoroval starýho mýho, jak sbírá peníze, a říká Ahoj Magic Johnson. No v tu chvíli se prej málem posral smíchy HD. Prej ... V tu chvíli mi bylo tak trapně, že jsem si vůbec myslel, že by mu šlo o mých 9 dolarů. Jsem musel vypadat jak chudák, když jsem tam lez po 4 a sbíral drobný za 9 dolarů. By mě zajímalo, jestli se bál o svoje peníze víc on a nebo já. Protože když já tam sbíral drobáky, tak on si musel myslet, že to budu já, kdo ho okrade.
No musím říct, že jsme se fakt nasmáli .... :D:D:D

Po bazénu jsme se vypravili do domu jedné z HD sester (má dvě) ... Tam jsme připravovali věci na večeři a tak. Přirovnala bych to k naší štědrovečerní večeři. Někdy ve 4 jsme šli jíst. Pro mě to bylo poprvé, kdy jsem měla KROCANA. Musím říct, že to je jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla! Yummy yummy.. Pomodlili jsme se a všech 20 lidí řeklo, za co jsou thankful. :-) Je to taková tradice. Jinak PAPA, ten mě posadil ke stolu, jako správný gentleman mě usadil za židli, přišoupnul mě, jak se to dělává ... Když si šel pro pití, tak se mě ptal, co mi může donést. Prostě velice příjemný pán je to, opravdu gentleman! :) Mimo jiné vzdělaný, vystudoval YALE, cestuje a prostě není to typický Američan. (Vysvětlení redakce - TYPICKÝ AMERIČAN = ignorant bez pasu, co nikdy nevyjel za hranice, který má dojem, že sežral veškerou moudrost světa)

Po večeři mi bylo nabídnuto vyrábět náramky s HD ségrou. Tou, co je na vozíčku. Je to hrozně krásná a o to hodnější ženská a já před ní smekám! ... Vyráběly jsme a ona mi pak dala jí vyrobený řetízek a ještě mi udělala nádherný náramky. :-) Fakt mi udělala radost..

Poté se koukalo na film, celá rodina (mimo jiné se sledoval i americký fotbal - woot woot) a pak byl čas na dezert. Meredith dostala dort, pak tam byl nějaký pie (něco jako applepie?), pak ještě jeden a pak cheesecake. Já měla kousek dortu a kousek cheesecake - výborný. Potom se koukalo zase na film ... SUPER! :)

Při loučení jsem šla poděkovat všem, šla jsem pak sama za Beth (HD sestra) a poděkovala jí za ty nádherný věci a ona mě tam objímala. Což mi přišlo prostě hrozně hezký ... Nevím, cítila jsem se v tu chvíli fakt fajn. Protože prostě z ní je cítit, že to nehraje. Žádný fake ...

Večer jsem si napsala status na FB - tradičně, ha! Napsala jsem v překladu, že jsem thankful za mojí rodinu, moji host rodinu, moje přátele. Že jsem blessed za všechny, co jsou součástí mého života, že jsem měla úžasný Thanksgiving a že byl plný překvapení, které made my day. bla bla bla a závěrem jsem poděkovala všem.

HD ségra si mě přidala krátce na to do přátel. Což jsem nečekala, ale potěšilo mě to. A pod můj status napsala:

" You are an amazing part of my family and I thank you for offering your heart openly!!!"

Můžu říci, že v tu chvíli jsem seděla s otevřenou pusou a skoro se rozbrečela. Protože mě to prostě hrozně potěšilo. Víte, co pro člověka znamená něco takovýho? Když vás berou jako součást rodiny, nechovají se k vám jako k cizímu, ale naopak vás vřele a bez přetvářky berou mezi sebe? Už jen když mě představoval manžel HD ségry, že jsem "Příjmení rodiny" úžasná nanny, která odvádí skvělou práci s malým?!
Mě moje HF bere od začátku jako part of family. Ať strana HM nebo teď strana HD. Ale ze začátku jsem se cítila nesvá a jako cizí, i když se ke mě tak nikdo nikdy nechoval. Ale teď jsem se necítila vůbec špatně, naopak. Zajímají se, vykládají si se mnou, snaží se prostě mě do všeho zapojit.
S klidem na srdci říkám, že mám nejlepší HF na světě. A o to šťastnější jsem, když vím, že i moji vlastní rodiče - má vlastní rodina, ví a vidí, že se mám dobře, že je o mě dobře postaráno a že se ke mě chovají ti "cizí" lidé jako ke svý! :)))) Já nikdy nebyla věřící, ale mám dojem, že tady možná začínám věřit v "něco" více, než jsem věřila kdykoliv předtím. Dřív mi přišlo padlý, držet se za ruce u jídla a zpívat a pak říkat kdo je thankful za co a proč. Teď se těším na každý moment, kdy se chytneme za ruce a kdy můžeme sdílet, kdo jsme za co vděční a proč.
Thanksgiving day - otázka na FB (normálně tam máte "Co se vám honí hlavou"), my dneska měli What are you thankful for?

Já jsem vděčná za SVOU NEJVÍC NEJLEPŠÍ RODINU, ZA ÚŽASNOU HOST RODINU,ZA SVOJE PŘÁTELE. Jsem vděčná za to, kde jsem a díky komu tam jsem. Jsem ráda, že jsme všichni zdraví (někdo méně, někdo více - ťuk ťuk ťuk) a za to, že jsme tu jeden pro druhého. Děkuji za to, že mám tu šanci zkusit žít v zemi mých snů, děkuji za to, že jsem měla úžasný první Thanksgiving day ve svém životě a děkuji za všechnu podporu a chválu od Vás, co čtete můj blog! :-) Jsem vděčná za všechny, co mi byli postaveni do života a jsou jeho součástí - jakoukoliv. Ať jsou to lidé z minulosti, ať jsou to lidé, co po mě "šlapali" a házeli špínu, ať jsou to lidé, co čtou můj blog, ať jsou to lidé, které jsem poznala díky Americe .... mohla bych pokračovat do nekonečna.

Chybí mi moje rodina a moji přátelé, ale zjistila jsem, že ať jsou ode mě tisíce mil, jsou ve skutečnosti blíž, než se zdá. Všechny je mám v srdci a já vím, že oni mě mají v tom svém ... Proto říkám "Nemůžeme mít blíže" ... Tak vzdálení a přesto tak nebezpečně blízko! Díky tomu, že tyhle úžasný lidi mám ve svém srdci, jsem měla o to lepší Thanksgiving, protože ho všichni mohli prožít se mnou!

THANK Y'ALL + LOVE YA!

PS. zítra mě čeká poslední den v Michiganu, rodina mě bere do Detroitu - wooooooot wooooot ! :) A v sobotu odjezd back to HOTLANTA

Take care,

Míša xoxo

MICHIGAN, MAGIC JOHNSON, etc.

21. listopadu 2012 v 21:26 | Mišule
Hello homies! :)

Tak jsem si našla chviličku na článek. Kdo čte pravidelně, ví, že se právě nacházíme na dovolené v Michiganu. Jsme tu proto, že můj HD tu má rodinu a my s nima letos budeme slavit Thanksgiving.

Odjížděli jsme v pondělí v sedm ráno z Atlanty. Cesta trvala 12 hodin. Jeli jsme Georgia - Tenneessee - Kentucky - Ohio - Michigan. Jeli jsme rovnou k HD ségře, kde jsme měli všichni večeři, sešli jsme se tam s HD druhou ségrou, jeho dědou a pak se jelo na hotel. Bydlíme v nádherným hotelu, resp. je to barák - říkám tomu had - kde jsou apartmány. Máme dva apartmány. Host rodiče s malým a já mam jeden pro sebe s klukama. Samozřejmě mám vlastní pokoj. :) Je to tady fakt nádherný. Naproti máme sportovní centrum, je tam wellness, gym, kurty, basketbalový hřiště, bazény, vše na co si vzpomenete.

Co se týče cesty, byla v pohodě. Kupodivu i malej, i když ke konci už to bylo fakt o hubu. Protože byl protivnej a kňoural, brečel. NIC MOC. J
Já jsem s klukama koukala na film. Nádhernej film, jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla. A tak nějak mě to donutilo zamyslet se. Přemýšlela jsem nad tím, jak moc se můj život změnil, jak jsem se změnila já. Koukala jsem na Facebooku na všechny fotografie, které mám a na kterých jsem označená. Vzpomněla jsem si na moje středoškolský/vysokoškolský léta. Jak moc se vše od tý doby změnilo.
Před pár lety jsem vše viděla úplně jinak, naprosto růžově a naivně. Viděla jsem se v Plzni s člověkem, kterého jsem kdysi měla ráda/milovala. Který pro mě byl vším. První láska a vy se s ní vidíte navždy. Haha a teď jsem tady, žiju v Americe, žiju svým snem a je ze mě naprosto jiný člověk. Wow ... V životě by mě nenapadlo, že se to bude ubírat tímhle směrem a že to dopadne takhle. Spousta lidí se v mém životě nějak z čista jasna objevila a o to rychleji zmizela. Měla jsem kamarádky a kamarády, o kterých jsem si myslela, že jsou sůl nad zlato. A podívejte, nejsou už v mém životě. Zmizeli stejně rychle jako se objevili. Člověk, kterého jsem milovala mi ublížil jako nikdy nikdo na světě a "podvedl" mě s mou nejlepší kamarádkou tenkrát. Ani jeden z nich už není v mým životě. Jsou pryč. Nevím proč, ale všechno se mi po tom filmu vybavilo. Věci, které jsou dávno uzavřené, věci, které už se dávno stali, vybavily se mi věty, které byly řečeny, chvíle, které byly zažity. Můžu s čistým svědomím a rukou na srdci říci, že tohle všechno JE GONE, je to PAST a já jsem OVER IT! Věřím, že tohle všechno se stalo z nějakého důvodu. Kdyby se to nestalo, nemusela bych být tam, kde teď jsem. A já jsem za to šťastná i když jsem dva roky byla jak troska a myslela jsem, že můj život skončil s jedným nepovedeným vztahem. :-) Jsem ráda, že jsem konečně šťastná a uvědomila jsem si, že jsou jiné priority a že jsou na světě jiné věci a momenty, za které je třeba být rád a které jsem worthy. Dřív jsem si myslela, že už šťastná nebudu a že nenajdu člověka, který by mě měl rád. A hele, našla jsem jich hned několik! A to nemluvím jenom o zástupcích mužského pohlaví - myslím to obecně. Už vím, proč se vyplatí být jednou nahoře a jednou dole. On si pak člověk naučí vážit věcí, lidí, momentů a všeho, co mu dřív bylo lhostejné, nebo prostě samozřejmé. Jsem ŠŤASTNÁ A KAŽDÝ DEN STOJÍ ZA TO. Jsem ráda, že mojí "nepřátelé" vidí, že se mám dobře a vidí, že i bez nich se obejdu a mám se lépe. Jsem ráda, že jsem si vyslechla od člověka, o kterém jsem si myslela, že mě miloval, že mě nikdy nemiloval atd. Někdy mě mrzí, že nemůžu být kamarádka s někým, kdo pro mě tolik znamenal, pro koho jsem měla bezednou studnu plnou lásky (haha, to zní trošku epicky :-D) Je hrozný vymazat ze života i z mysli i paměti někoho, s kým jste tolik zažili etc. THAT's LIFE ... :))))) Ale víte co, o to lepší je pocit, že se můžete nadechnout a znovu žít, tisíckrát lépe, než kdy předtím.... !!!!!

V úterý jsme měli plány jasné. Dopoledne jsem strávila s malým v bazénu. Vyrazili jsme hned po snídani a vrátili se až na oběd. Po obědě jsem šla já s klukama a HD do gym, dát si pořádně do těla. V 6 jsme měli rodinnou večeři, takže jsme se nachystali a jeli opět do domu HD ségry, kde jsme byli dejme tomu do osmi, protože v osm byl zápas MSU - Michigan State University. Měli jsme jet všichni - já, Lain, Carter a HD. Carterovi se nechtělo nakonec - lazy butt, HD chtěl zůstat s tátou, aby si ho užil a tak jsem jela jen já a Lain - nejstarší. Musím říct, že to patří k mým životním zážitkům - LUXUS! :) Máme k sobě zase o něco blíž, ať už s klukama tak s rodičovstvem. V životě jsem si takhle s mladým nepokecala. A basket byl neuvěřitelný. Takovou atmosféru jinde než tady v Americe nezažijete. A teď mě mouchy klidně sežerte, ale Američani jsou nejlepší fanoušci na světě a za tím si stojím. Co se mi poštěstilo, sedět kousek od VIP zóny, kde byl EARVIN "MAGIC" JOHNSON. Ti, kteří jsou fanoušci basketbalu ví až moc dobře, kdo Magic Johnson je. Je to jeden z nejlepších bastbalistů světa, dnešní doby! :) Hrál spoustu let za NBA, tuším byl za nároďák na olympiádě a vyhráli zlato. A hlavně prostě je to legenda, která je v basketbalové síni slávy. A já se kochala výhledem na něj ! LUXUS! :-) Kdo to může říct?!

V úterý - toť dnes - jsem se zas šla čachtat do bazénu s malým. A kdo byl v gymu? MAGIC JOHNSON - woot woot woot! :) Odpoledne oběd a teď chvíli odpočívám, jdu do gym a v 6 odjíždíme na večeři, kterou pro dnešní den máme v italské restauraci. :) Zítra konečně Thanksgiving ! :))))))))

Máme se tu jako prasata v žitě, co vám budu povídat! :))))

A v pondělí ODLET!! WOOOOOOOOOOOOOOOOOOW !!!! :))))))))))

Mějte se krásně a děkuji za super emaily, vzkazy a komentáře! :) Love ya guys!

Hlášení

18. listopadu 2012 v 16:32 | Mišule
Strašně moc se omlouvám, ale nemám vůbc teď čas reagovat na dotazy/zprávy/emaily/komentáře. Minulý týden byl naprosto crazy + busy protože můj HD měl poslední týden v práci a moje HM měla abnomálně nabitý schedule, takže jsem pracovala víc tzn. Víc jak 45 hodin. Celou sobotu jsem trávila zařizováním všeho možného, odvézt auto na emise, nakoupit co je potřeba, celý den a večer jsem strávila s laundry. Prala a sušila jsem do pǔlnoci. Dneska mě čeká balení mých a malýho věcí a ráno brzy odjíždíme směr Michigan.
Týden v Mi bude taky nabitý, bude více makat, ale dostanu za všechno extra peníze (i za minulý týden) Sice jsem řekla, že nechci, ale prý nepřipadá v úvahu a HD řekl, že je potřebuju na extrafun .. extra money = extra fun
Kde nebudu moct vysedávat na pc či IPadu. Hlavně musím udělat nějaké ty eseje do školy - přišla mi konečně kartička studenta.
No a příští víkend už je před dovolenou, takže to bude zase balení a celý den u pračky. Do toho mám domluvené "date" - nemůžu si pomoct, ale já to musim říct, jsem snad "magnet" na vojáky a všechny možný "pacholky" tohodle druhu. Jako to už není normální...
Takže se mějte krásně, užívejte pohody a já se po dovolené ozvu..

Ps: Splním si svůj SEN! Miluju delfíny a 27th of Nov na ostrově The Nassau (Bahamas) strávǐm 5 hodin plávání s delfínama, konečně obejmu, osaham a olíbám delfína! (To je v popisu toho výletu :)))))))) Jupí... Z toho mam snad větší radost než ze všeho ostatního, lol.. Chystáme se potápět na Half Moon Cay a pak na karibském ostrově Grand Turk si užijeme kayakimg etc!

Takže se tu mějte krásně, užívejte a já se po tom všem ozvu! A pokud ne,tak jsem zůstala s delfínama v Karibiku..

moje 21 narozeniny budou legen ... wait for it ... dary !!!!! :) Škoda, že delfíni nejsou 28th of Nov, to by bylo dokonalý! :D just kidding

bye bye

xoxo :)

HOT NEWS, DOPIS + Odpovědi na komentáře.

14. listopadu 2012 v 5:23 | Mišule
Tak dneska máme úterý a já už mám plný kecky všeho. Víkend byl poněkud klidnější, já většinu prospala, měly jsme dost všechny, já, Péťa i Danielle. Navíc za pár dní - v pondělí, odjíždím do Michiganu, takže od včerejšího dne je tu všechno šílený a já se snažím setřit energii na moje dva cestovní týdny a velkolepé oslavy 21st BDAY!

O víkendu jsem mluvila s HF. Máme novinku. Můj HD našel práci - 2 pracovní dny mu to sebralo, wow! That was quick! :) Moje HM mě požádala, zda-li bych mohla pracovat více tyto dny. Jde o to, že HD je pryč, včera jsem hlídala do osmi, zítra (tzn. ve středu) budu pracovat do půl devátý. Takže mě tenhle týden asi klepne! Dále změna plánu, místo neděle odjíždíme do Michiganu v pondělí. Nejstarší má nějaký test kvůli univerzitě na kterou se hlásí. A pozor, jedu jen já a HM + kluci. HD odlétá do Arkansasu (nebo jak se to píše) a bude tam do středy. Takže teprve až ve středu za náma přiletí. Takže mě HM požádala o extra práci. Protože vzhledem k faktu, že nebude ona v práci, tak bude potřebovat pracovat na něčem během "dovolené". Ona je typický příklad workoholičky a člověka, co si nosí práci i domů. Ale to je jedno ... Samozřejmě HD zmínil, že budu za to mít EXTRA MONEY. V což upřímně doufám, protože se mi momentálně hodí každý dolar na dovolenou - na tu moji ofiko. Já teda řekla, že bych byla OK s tím, kdyby mi extra peníze nedali . Já vím, je to hloupý, ale na druhou stranu mě berou tamhle do Michiganu a zase nebudu muset platit ani dolar, jako to bylo, když jsem byla v South Carolina. Takže mi přijde fér jim to vrátit tak, že jim pomůžu jak moc budu moct. Na to mi HD řekl, že nepřipadá v úvahu, že potřebuju extra money, že se to rovná extra fun pak. :-) Tak to bylo milý...

JINAK ...

Dneska mi přišel dopis, ručně psaný dopis s přiloženou vytisknutou fotkou mě a mojí ANETKY! Wow.. Když jsem šla do Mailboxu, tak mě ani ve snu nenapadlo, že tam budu mít takové překvapení. Přišla jsem domů a otevřela obálku a tam na mě koukal ručně popsaný papír A4 s vytisknutou fotkou na A4! :) Stála jsem a prostě jako by se svět v tu chvíli zastavil.
Člověk, který si tímhle neprošel - tím, čím my si tu procházíme, asi nepochopí, co to pro člověka znamená. Nebo minimálně si to neuvědomí v takovém rozsahu. Neuvěřitelně mě to překvapilo a o to víc potěšilo. Není nad to, když víte, že si někdo váží vašeho přátelství a že někdo na vás myslí a vzpomene si, i když jste na míle daleko.
Já jsem si uvědomila, že vzdálenost prakticky nic neznemaná a že to jsou jen čísla, nic víc, než jen čísla. Protože, pokud vás někdo má rád, myslí na vás, tak pro něj vzdálenost nic neznamená, protože vás ten člověk má v srdci, stejně jako vy jeho. Já moji Anetku miluju nade vše! :) Stejně tak, jako další pár lidí - říkejme jim liga výjimečných, muheee ! O rodině nemluvě. Vzdálenost není nic, protože si ty lidi nosíte v srdci a blíž už být tím pádem nemůžou. Samozřejmě není nad fyzický kontakt a já bych dala cokoliv za to, abych tý holce mojí ušatý, rodičům etc. mohla skočit kolem krku ! :-) Samozřejmě ...
Jistě každý zná pohádku Sůl nad zlato. Pro mě jsou moji přátelé a rodina jako sůl. Naprosto stejný. A nezáleží na tom, jak daleko jsou, vždy tu pro ně budu - no matter what! :)

Co se týče odpovědi na komentáře:

MOJE angličtina. Angličtinu jsem se učila od 3tí třídy na základní škole. Tenkrát jako kroužek, od 4tého ročníku povinný předmět. Nikdy jsem s angličtinou na tom nebyla špatně. Nikdy jsem se angličtinu nemusela učit, sedět hodiny nad učebnicema či si do hlavy drtit slovíčka. Certifikát žádný nemám, plánuji si nějaký udělat, ale momentálně žádný nemám. V angličtině jsem pokračovala i na střední škole spolu s němčinou + jsem skládala zkoušku maturitní z AJ. Dále jsm pak studovala na vysoké škole, měla jsem Cizí jazyky pro komerční praxi Aj/Nj. A nebyl problém ... Co můžu poradit, číst v angličtině, koukat na filmy/seriály/whatever. Já jsem se nikdy nemusela do toho nutit, seriály a filmy jsem raději sledovala v AJ. Plus jsem se zaregistrovala na stránky, kde se dá procvičovat angličtina - jakože keep touch with somebody, kdo nemá angličtinu jako native nebo má. Doesn't matter. :) Já k smrti nesnáším dabing. A zjistila jsem, že i knížky jsou větší fun v AJ než v češtině. :-) Takže toť má anglina..

Co se týče článků v AJ, přemýšlela jsem nad tím, ale nemám na to čas. Nedělalo by mi to problém, ale tenhle blog slouží především pro mě a moje rodiče + rodinné příslušníky, kteří anglicky neumí. (stačí, že mi tuhle mami řekla, ať píšu statusy na Facebooku v češtině, že tomu pak nerozumí..) A další - extra blog - bych si nezvládla založit, neměla bych na to čas a kašlala bych na to. :-) Ale never say never, že?

Mějte se krásně xoxo

Vyhazov. / Návštěva v JůEsEj

9. listopadu 2012 v 4:04 | Mišule
Tak máme dvě HOT NEWS. Jedna je samozřejmě na hovno, druhá je skvělá pokud dopadne dobře.

Tak začneme tou horší, která se pro mě proměnila v menší trapas. No, opravdu jsem se myslela, že mě odvezou.

Dneska jsem zůstala s rodinou na večeři, seděli jsme, jedli jsme a najednou mi povídá HD, že mi musí něco říct. Říkal to tím stylem, že jsem myslela, že mě posílají do REMATCH, nebo že mě posílají domů. On spustil o své práci, že už to řekl HM i klukům a že jelikož jsem "part of family", tak je fér, abych to věděla taky a věděla tak, co se děje a neděje.
Spustil o práci, ale jelikož můj HD má občas takovou zvláštní angličtinu a hlavně použil výrazy, který jsem v životě neslyšela, tak jsem nevěděla, co říká. Vyplynulo mi z toho, že teda buď je povýšen a nebo vyhozenej. On byl naprosto v klidu, jako vždycky, žádný rozrušení, vysmátej, pozitivní. Takže jsem se zeptala, jako jestli to je good thing. A on mi řekl s naprosto stejným výrazem pohody excelent. Tak mu říkám congratulation then.. JENŽE.. V tu chvíli na mě všichni koukali jako na debila. Takže mě to vrtalo a jakmile začal mluvit o průběhu celé akce, tak mi došlo, že nemluvil o povýšení, ale o tom, že je vyhozen z práce. No, myslím si, že pochopili všichni, že teda jsem to nepobrala. Opravdu jsem tu ironii nepoznala, protože se tvářil stejně jako vždy, stejně v pohodě, takže tak. Cítila jsem se jak blbec. Takže to vypadá, že teď budu mít na krku dítě a ještě tatínka, haha! Just kidding. Rodina celej večer vtipkovala na tohle téma. V jednu chvíli povídá moje HM "Tak si můžeme udělat baby další" ... A já v tu chvíli vyjekla na celej stůl "What" ? A Prostřední, ten to zabil, s naprosto vážným výrazem povídá "What kind of terrible joke was that?" ... V tu chvíli jsme všichni padli na stůl a řvali smíchy. Ten výraz, tón hlasu a způsob jakým to řekl, to normálně nás rozsekalo všechny. Každopádně tady prý pro takový děti používají výraz "bonus baby". No, takže to by byla jedna novinka.

Druhá novinka je, že moji rodiče s bráchou si možná udělají dovolenou tentokrát v USA a nebudou si válet šunky v Řecku beze mě! Haha ... Zatím to není 100%, ale vypadá to, že jo. Můj HD byl z toho naprosto nadšenej, když jsem to řekla, Robert taky, ten běhal po kuchyni a kříčel mýho táty jméno - Michal come see me, Michal come see me, see Robert. "Ideta" (malej neumí pořádně vyslovit IVETA a říká Ideta" ... "Majkl" ... Starej hned plánoval, jak jsou vítaní tady u nás. No prostě nadšení obrovský. TAK UVIDÍME... Teď se vše plánuje a připravuje, zařizuje. Každopádně by to byla ta nejvíc nejlepší nejúžasnější návštěva !!!! :)))))))

No, tím bych to uzavřela. :)

Goodnight homies!

Koncert skupiny CHERUB.

7. listopadu 2012 v 19:14 | Mišule
Jak jsem psala, v pátek jsme byli pozvaní na koncert skupiny Cherub. Já osobně jsem před tím o téhle skupině neslyšela, tak nějak jsem ani netušila, že něco takového existuje. Pozvali nás chlapi (nemůžu říct kluci, když je jim 32), které jsme poznaly ve středu na Halloween party.

Jakože asi jsem se do jejich skladeb zamilovala, minimálně mám pár vybraných, který se mi dostaly pod kůži.

Jelikož M., který mě pozval na koncert, se s nima zná osobně (Sám je zpěvák, natáčí teď novou desku, má vlastní firmu, kde je prezidentem - týká se to hudby etc, plus je founder v jedné další společnosti, díky níž spolupracuje s klukama z této kapeli.), tak po koncertu jsem měla možnost se i s nima seznámit. MAZEC! :))) Zalší výborná zkušenost a akce.

Viz. video ...


Vaše komentáře. / VOLBY

7. listopadu 2012 v 6:07 | Mišule
Musím říci, že Vaše komentáře mi vyrazily dech - samozřejmě v dobrém slova smyslu. Ráno jsem se probudila a měla v mailu "upozornění" na nové komentáře blogu.
Nečekala jsem tolik milých slov, strašně moc jste mě potěšili, všichni do jednoho. :-) Původně jsem chtěla přispět vlastním komentářem, ale nakonec mi přišlo fér vůči Vám, poděkovat Vám takhle veřejně.

Samozřejmě, jako každý člověk, jsem se setkala i s ne dvakrát příjemnou odezvou na můj blog, troufám si říci, že v některých případech jsem se setkala se závistí etc. Negativní komentáře a odezvy na můj blog mě nikterak nevykolejily, ale nemůžu říct, že bych se nad nima nepozastavila. Už především proto, od jakých lidí šly. Proto pro mě znamená strašně moc, že jsou lidi, kteří si váží mého blogu, mých článku a času stráveným nad smolením článků.

TO jsou prostě věci, které patří k životu. Co mě teď tak napadá, co jsem včera nezmínila. Tak mě docela mrzí, že od doby, co jsem v USA, se někteří jednici neozvali, rádoby kamarádi. Ozvou se jen v momentě, kdy něco potřebují a to mi přijde směšný ne-li smutný. Ono, pak to člověk i sám vycítí. Už jenom "Ahoj, jak je? Ještě jsi v USA? Kdy se vracíš" ... a pak následuje klasika .... něco člověk potřebuje. Don't take me wrong. Pro své přátelé, kteří mi nepíší jen když něco potřebují, bych neměla žádný problém jim vyhovět, něco jim koupit, poslat etc. Ale jako nejsem stroj, aby mě lidi zneužívali. :)

Každopádně, zpátky k tématu.

Děkuji moc za milé komentáře, hezká slova. Potěšili jste mě a můžu říci s naprostým klidem .. " U made my day guys " !!! :)

Budu se snažit přispívat pravidělněji a častěji. Už jenom kvůli vám ! :)

Těší mě, že pro někoho je můj blog inspirací a takovým trošku nakopnutím k tomu splnit si svůj sen. DO IT! GO AHEAD. Co můžete, neodkládejte. Přece se jednoho dne nechcete probudit v posteli a říkat si "Do prdele, proč já nejel/a do tý Ameriky, když jsem měl/a příležitost.." - jen příklad. Platí to pro vše. Život máme všichni jenom jeden a nikdo z nás neví, kdy prostě přijde nás čas. Zní to možná trošku odd, ale je to tak. Mě Amerika naučila žít každý den naplno, jako kdyby byl poslední, naučila jsem se tu chytnout příležitost za pačesy. Věci, které můžu udělat už neodkládám na zítřek (kromě školy, lol :D) ... Moje Péťa říká ... "No co, prachy budou, my nebudeme..." :) A je to tak.

Mě na poprvé Amerika taky nevyšla. Možná někdo z vás si to pamatuje, kdo neví, nevadí. Pointa je, že prostě byť to nevyšlo, tak jsem se nevzdala. Stálo mě to spousta nervů a strachu a nedala jsem se. Chtěla jsem si za každou cenu splnit sen a dokázat si, že na to mám. A kde teďKaž jsem? Válím se v posteli, v nádherným americkým baráku, v basementu, který mám celý pro sebe, teď se mi začíná stavět vlastní "barák" s garáží, někde v Dunwoody v státě Georgia... :) A jsem šťastná, jsem hrdá na to, že jsem se nevzdala. O to lepší je to požitek a o to více si vychutnávám každý den.

BTW. celý den se tu šílelo s volbama. Nikdo si nedokázal odhadnout, kdo vyhrahe. V televizi a na internetu neběželo snad nic jinýho. Já dokonce seděla pak s mým trenérem v gymu a koukali jsme spolu na zprávy. Žiju zrovna ve státě, kde je spousta republikánů, takže tady to vyhrál Romney na plný čáře, ale AMERIKA má svého staronového PREZIDENTA - B. OBAMU ! Yaaaay ... Myslím, že u nás se bude slavit. Resp. můj HD má Obamu rád - jako jediný z rodiny. Rodina ze strany HM ho nesnáší. Hlavně granddad, ten ho nemůže vystát. :)

No, máme zase půlnoc, tak já mažu spát. :) DOBRÉ RÁNO ČESKO !

Poslední poznámka. NIKDY se nevzdávat, jít si tvrdě za svým a NEVER SAY NEVER!

Vaše Míša xoxo !

Nikdy nevyslovené pocity. Co mi Amerika dala/vzala - 6 měsíců za mnou, FOTO

6. listopadu 2012 v 5:18 | Mišule |  Šestý měsíc v USA

Měla bych samu sebe považovat za docela šťastného, jelikož díky šikovnému tatínkovi Peťul můj počítač je zpět mezi živými.

VEŘEJNĚ DĚKUJI PÉŤOVI ZA PŘÁNÍ K SVÁTKU - DĚKUJI!!!!! - DOUFÁM, ŽE SI TO PŘEČTEŠ!

Trošku začínám mít pocit, že psaní blogů docela upadá. Když se podívám, kolik je nových článků, tak prakticky nic nového nenajdu. Možná mám i trošku pocit, že si tu plácám játra zbytečně, protože už ani můj blog nikdo nečte. Těžko říct. Ale rozhodně neplánuji přestat s psaním, protože jednoho krásného dne to bude pro mě zdroj vzpomínek.

Momentálně je 5tého listopadu a já píši nový článek, tentokrát bude asi trošku delší, protože je spousta věcí, které mám na srdci. V České republice je 6.11.2012. Co to pro mě tento datum znamená? No, pomineme-li fakt, že v Americe jsou volby, tzv. Election Day, tak to pro mě toto datum znamená 6 uplynulých měsíců na americké půdě.

Přesně 6.5.2012 jsem opustila českou hroudu. :) Je to den, který mi připomíná, že jsem opustila nejen Českou republiku = můj domov, opustila jsem rodinu a přátele, uzavřela jsem jednu životní kapitolu a vydala se do světa začít novou kapitolu v naději, že bude lepší.

Když teď vzpomínám na dny před odletem či den D, tak mi připadá, jako kdyby to možná bylo i včera. Tenkrát jsem si nedokázala představit ani v nejmenším, co mě v Americe čeká a nemine. Netroufala jsem si ani představovat život, jaký mě tady čeká. Co mohu s jistotou říci je, že jsem odjížděla s nadějí, že odjíždím za "lepším". Poslední dejme tomu dva roky v Čechách pro mě nebyly dvakrát jednoduché. Hodně věcí se dělo v mém životě a mnohdy nebyly ani dvakrát pozitivní. Nešťastné lásky, nesmyslné hádky, pády na zem ... Ostatně, tak to v životě prostě chodí. Po dlouholetém vztahu jsem byla rozbitá jak hračky, především po měsících plných bolesti, ubližování a falešných nadějích. Proto můžu říci, že naděje na "veselejší chvíle/měsíce/whatever" mě držely nad vodou..

Rozlučky jsem měla dvě, jednu v Plzni, jednu u nás v Holýšově. Tenkrát jsem si možná ani neuvědomovala, co se děje a kam se ubírám. Amerika mi přišla stejně nereálná, jako pro mě byla celý život. Byť jsem od mala snila o Americe, nikdy jsem nevěřila tomu, že já budu mít to štěstí a podívám se sem. O tom, že budu mít příležitost si tu zkusit žít, o tom jsem ani nesnila. První moment, kdy mi asi došlo, co se děje, kdy mě realita dala maličkou facku, byl v den, kdy jsme odjížděli s rodiči na Kladno. Byla to sobota - 5.5.2012.. Stála jsem naposledy ve svém pokoji a čekala jsem, kdy se přijde rozloučit Pesi a Pájinou. (Lidi, kteří vždy patřili mezi mé nejbližší) Stála jsem tam a rozhlížela jsem se kolem a snažila jsem si zapamatovat svůj pokoj. Samozřejmě, že zapomenout, jak vypadá váš pokoj, kde žijete dejme tomu skoro celý život - nepočítám tu dobu, kdy jsem tam nebydlela, je prakticky nemožný. Ale v tu chvíli, kdy tušíte, že je to na hodně dlouhou dobu, kdy prostě víte, že nějaký pátek se ve své posteli nevyspíte, nebudete ráno otevírat skříně a vztekat se, že nemáte co na sebe, nebudete házet své oblečení přes židli a rozčilovat tak mami, která to nesnášela.. Prostě jsem tak stála a nasávala atmosféru, vůně i každý "obraz a úhel" pokoje.

1. velice obtížná věc byla odejít. Prostě se sebrat a vyjít z pokoje, kde jste strávili své dětství, kde jste se "schovávali" před světem, když bylo "nejhůř", kde jste proplakali noci kvůli nešťastným láskám etc. Nemluvě o tom prostě vyjít z bytu, který je pro vás domovem. Tohle nebylo tak easy, jako když jsem se "stěhovala" do Plzně či Prahy. Z Prahy či z Plzně to máte kousek, můžete prakticky kdykoliv jet zpátky, kdykoliv přijet na víkend, teď tady ta možnost není a vy to cítíte.
2. velice obtížná věc byla sednout do auta. O to horší to bylo, když tam byla Pája s Pesim. Za prvé jsem celou dobu koukala po okolí, abych si zapamatovala místa, lidi, stromy, baráky, no prostě všechno. Zapamatovat si ten poslední pohled na domov. Rozloučit se a sednout do auta s vědomím, že je to na delší dobu. Ano, někdo si řekne, 2 roky jsou prd. Ale NEJSOU - o tom ale později. Samozřejmě bylo slzavo, řvala jsem skoro celou cestu do Plzně, věděla jsem, že to přijde, myslela jsem si, že jsem připravená, ale nebyla jsem připravená ani omylem!

Táta si dělal ze mě srandu, že nejedu do koncentráku, že mě nikdo tam neposílá a že se nebudu mít špatně. Což já samozřejmě věděla, jenže tou dobou se mi honily hlavou jiný věci. Měla jsem v hlavě prostě kolotoč, tolik otázek, tolik strachu, nevyslovených obav..

Nejvtipnější je, že si pamatuji naprosto přesně, jak jsem celou dobu koukala z okna a snažila se zachytit každičký detail. Stavěli jsme se cestou v Plzni nakoupit a mě se v tu chvíli vybavilo tolik věcí. Člověk si ani nedokáže představit, co všechno se mu najednou vybaví. Vzpomněla jsem si na chvíle, které jsem tam trávila s mým ex. Vzpomněla jsem si na chvíle z dětství. Vzpomněla jsem si na chvíle s lidma, který mi jsou blízcí. Samozřejmě, že se mi vybavily věci, o které jsem dvakrát nestála - např. ty s ex. Ale jsou to vzpomínky, moje minulost, součást mě a tak to prostě je. A s tím se nedá nic dělat, jednou za ně budu ráda, možná vlastně už jsem.

Poslední noc v Čechách asi byla nejhorší, nejtěžčí nocí v mým životě v Čechách. Nespala jsem, skoro celou noc jsem se kroutila vedle spícího bráchy a přemýšlela nad tím, co se vlastně bude odehrávat. Jakmile udeřila půlnoc, říkala jsem si "Páni, už dneska, už za pár hodin.."
Ráno jsem samozřejmě byla nervózní, protivná a snažila se být hrdinka, i když jsem uvnitř doslova řvala o pomoct. A ne proto, že bych se do Ameriky netěšila a ne proto, že bych do Ameriky nechtěla. Hrozně jsem se bála toho, co přijde a co mě čeká na letišti. A z toho vyplývá jediné..

NEJVÍC NEJTĚŽŠÍ MOMENT V MÉM ŽIVOTĚ..

Cestou na letiště jsem opravdu zadržovala slzy, snažila jsem se dělat všechno proto, aby nebylo vidět, jak velký mám strach z toho, co přijde. Koukala jsem z okna a snažila jsem zadržet slzy, který se mi draly ven z očí.

V momentě, kdy jsem měla vše hotovo, odbaveno zavazadlo, za sebou dobu čekání, kdy půjdeme na pasovou kontrolu. Seděli jsme tam tak s rodičema a bráchou a já prostě měla paniku uvnitř, protože už to nebyly hodiny a desítky minut do loučení se, už to bylo pár minut ... A přesně v momentě, kdy jsem se zvedla a brala svoje příruční zavazadla s kufrem jsem sklopila hlavu a šla k pasové kontrole naprosto vydeptaná a vyděšená. Nebrečela jsem, dělala jsem všechno proto, abych pořád měla úsměv na tváři. Ale samozřejmě mi to dlouho nevydrželo..

Tyhle momenty si pamatuji, jako kdyby byly před hodinou, jako kdyby se právě staly. Pohled na moje rodiče. Jakmile jsem viděla mamku brečet, tak jsem to už ani já nezvládla. A tak dalo se to čekat a přijde mi to naprosto přirozený. Teď mě táta asi zabije, pokud si to přečte (jakože asi jo), ale pohled na tátu, který se rozbřečel a já ho v životě brečet neviděla, byl to nejhorší, co se asi na tom letišti odehrálo. Tohle se asi nedá slovy popsat. V tu chvíli jsem myslela, že snad nebudu schopná odejít za pasovku. Pamatuju si, jak některé holky říkaly, hlavně se neotáčet, hlavně se neotáčet. Ale to prostě vám nedá a vy se stejně několikrát otočíte. A prostě máte dřevěný nohy ("Ať žijí duchové" - Kdykoliv si na tyhle momenty vzpomenu, mám slzy v očích, pokaždý. (Teď tu bulim jak koza, ne proto, že bych nebyla šťastná, ale prostě proto, že je to hodně emotivní a kdo si tím neprojde - nepochopí.)

Tímto momentem začalo moje americké dobrodružství, můj americký sen. Amerika mi v mnohém dala. Jestli mi něco "vzala", tak možnost mít rodinu a přátelé na blízku, tam, kde je chce každý mít. Můžu naprosto s klidem říci, že mě Amerika posunula hodně daleko a hodně jsem za tu dobu vyspěla. Nerada o sobě mluvím, nerada se charakterizuji apod. Ale prostě AMERIKA vás naučí a je to škola života, škola k nezaplacení. Tady je člověk odkázán prakticky sám na sebe. Všichni, co jsme se vydali touhle cestou, jsme sem jeli naprosto sami odkázáni sami na sebe. Co si tu člověk sám neudělá, to nemá. Co si nezařídí, to nemá. Ano, najdete tu přátelé, když máte štěstí jako např. já, máte perfektní rodinu, ale stejně, pořád je to jen na vás samotných. Naučilo mě to vážit si všeho. Rodiny o to víc, přátel - těch PRAVÝCH. Naučí vás to držet hubu a šoupat nohama. (Btw. to mi můj ex pořád vyčítal, že neumím držet hubu a šoupat nohama - haha, teď by možná koukal. :D) Jsem šťastná, vážím si maličkostí. Vážím si každého nového dne. Snažím se každý den užít naplno, jak jen můžu, snažím si vychutnat každičký moment. Už se nevztekám kvůli maličkostem, nedělám si vrásky kvůli nepodstatným věcem, neurážím se kvůli každý pravdě, co mi kdo řekne do očí a mohla bych pokračovat...

Au Pair práce není procházka růžovou zahradou ani omylem. A spousta lidí si to představuje jako hurvínek válku. Jak je to easy a jaká je to "bžunda". Ne, není to procházka růžovou zahradou a ne, není to bžunda. Nestěžuji si, protože dělám to, co jsem si vybrala a pro co jsem se rozhodla. Ale snažím se věci uvést na pravou míru. Jsou dny, kdy jsem naprosto otrávená, že musím vstát, jít nahoru vzbudit malého, přebalit, zabavit etc. Některé dny jsou stereotyp - pořád to samé dokola, nic nového. Někdy si prostě člověk ráno říká "Do prdele, co já to do háje dělám?!" 5 dní v týdnu od rána do večera s dítětem, který není vaše. Mě upřímně naprosto rve srdce, že s ním není máma, kterou on potřebuje. Protože když já vyrůstala, se mnou ta máma doma byla, byla se mnou a viděla mě vyrůstat, viděla moje pokroky a byla u všech momentů. Robertovo mami nebyla u toho, kdy si poprvé řekl, že chce "poop party", nebyla u toho, kdy poprvé udělal "poop" na velkém záchodě, jako velký chlap a to jsou podle mě momenty, u kterých by matky měly být. Možná má někdo jiný názor. Samozřejmě chápu, proč to na druhou stranu tady funguje tak, jak to funguje. Pak jsou zase rána, kdy se člověk nemůže dočkat až to svoje dítko zase uvidí. Mám rána, kdy doslova běžím do pokoje a těším se na to, až mi malej řekne "Miki? Hello Miki, hug?" .. Prostě je to jak na houpačce. Někdy člověk má dost a je unavený, někdy prostě stačí ten malý rozkošný úsměv a vy prostě v tu chvíli víte, že to, co děláte je správný a že děláte něco prospěšného.

Můj Robert se naučil mi říkat Mikejla, poslední dny mi začal říkat sweetheart a honey. Ty momenty, kdy za mnou přijde a řekne Miki I love you, to je prostě k nezaplacení a v tu chvíli člověk taje v lávě štěstí. Chvíle, kdy přijde a řekne Miki, hug? A obejme vás a vy cítíte tu lásku?! Možná si někteří klepete na čelo, ale prostě to je něco, za co ta práce je pro mě vším, on je pro mě vším. A nemyslete si, že jsem nepřemýšlela nad tím, až ho budu muset opustit. Vychovávám ho od jeho 22 měsíců. Jsem s ním denně, prakticky se cítím, jako kdyby to byl můj vlastní syn. Prostě to tak cítím ! :) A prostě vím, že jakmile odtud odejdu, tak tu zůstane velká část mě a ve mě velká část prázdná, protože bude tady. Můj maličký Robert ....

ZA posledních 6 měsíců se toho odehrálo spousta! Spousta žážitků, spousta cestování, nových zkušeností, spoustu "poprvé", nové "lásky", "hádky", spousta šílených věcí, které jsem nikdy dříve neudělala ... a mohla bych pokračovat.

Rodina mi chybí strašně moc. Rodiče, brácha, tety, děda, babi a další ... Chybí mi strašně moc a já bych si tak moc přála, aby tu mohli být se mnou, i kdyby na chvíli - nejlépe napořád. Kdyby nebylo mých rodičů, tak bych tu asi nebyla. Asi bych seděla doma a jezdila prstem po mapě. Těžko říct. Mohla bych jim líbat ruce i nohy za to, že mi pomohli si splnit můj sen.

DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI !!!

Doufám, že jednoho krásného dne budu schopná jim to alespoň z poloviny oplatit! :)

Pro dnešek stačilo, jdu se věnovat škole .... Přikládám fotografie z HALLOWEEN(u), Air Show, Cirque Du Soleil etc.













Jsem bez počítače.

4. listopadu 2012 v 16:16 | Mišule |  Šestý měsíc v USA
Už jsem hrozně dlouho nenapsala žádný článek, já vím. jedna věc je, že jsem neměla čas a druhá věc je, že mi poslední dobou zlobil počítač. Ten mi bohužel odešel úplně, dneska ho vezu k Péti HD, který se podívá, jestli je možná záchrana a nebo je definitivně kaput. Anyway, uspíšilo to můj nákup IPadu. Takže jsem hrdá majitelka IPadu 3.

Máme za sebou neuvěřitelně úžasný Halloween! Pokud mi půjde pc, tak určitě čekejte na fotografie či samostatný článek o tom, jak to tady probíhalo. Mě osobně to vzalo dech.. :)))

Jinak mám 2 týdny do výletu na Thanksgiving do MICHIGANU. A za tři týdny letíme na dovolenou - woow, nemůžu se dočkat. :) A pak oslava v Atlantě.

Jinak tak ve zkratce. Ve středu na Halloween party jsme poznaly chlapy, kteří nás pak vzali v pátek na koncert. Paráda. Vtipně mi prošla moje pravá ID, takže jsem dostala náramek, že můžu pít. Jelikož Marshall - "moje date", zná ty kluky z kapely (Cherub), tak mě a ostatní za nima vzal a seznámil nás - cool. A pak jsme se přesunuli do něčeho jakoby baru, kde teda to bylo over 21. Vtipně - nevědomky jsme řešili moji ID před securiťákem a nevěděli jsme to, tak mi to neprošlo. Ale chlapi mě protáhli zadem - mazec ... vtipnej večer!

Jsem dost pozadu se školou, nemám čas na nic. Ale budu muset začít, ať nejsem pozadu. V nejhorším se zeptám holek, co to maj už za sebou, aby mi poslaly nějakou essay. Minimálně se nebudu nudit o Thanksgiving week, můžu pracovat na věcech do školy. A konečně si sehnat něco na volunteering. :)

Jinak mám se pořád skvěle, novýho vyloženě tak nějak nic není, možná jsem tak trošku zamilovaná, ale zatím se vše tak nějak vyvíjí, protože je to takový teď hektický - byl povýšen v práci, takže toho měl dost, sháněl nové bydlení a teď se konečně nastěhoval, takže je to šílený no.. Ale uvidíme.

Na Nový Rok jedeme do New Orleans, tak se docela těším. Kdyby mě náhodou rodina potřebovala, tak jedu s nima nejspíše na beach, což taky není úplně od věci ... :)))

To je tak ve zkratce. Více až bude pc ok, nebo až já si najdu čas to vypsat všechno tady na IPadu.