Únor 2013

Cestovní horečka !

28. února 2013 v 17:31 | Mišule
No, tak zrovna mi volala Terezka. Vypadá to, že bude maličká úprava plánů na mojí dovolenou v APRIL! S největší pravděpodobností pojedu na pár dní k Terezce do Pennsylvánie - odtud si pravděpodobně uděláme výlet do New York City, maybe Washington. DOUFÁM, že Terezka pak pojede se mnou do Atlanty a přidá se k nám do Orlanda, jelikož ve čtvrtek v noci jedeme na Floridu, protože se chystáme do DisneyLand a Universal Studio. Trošku cestovní měsíc. A v červnu teda do Chicago ! :-)

Jinak mám doma babi, respektive tu teď dvě noci spala. Dneska zůstávám s malým do 9ti či 10ti. Moje HM je na business trip v New Jersey. A HD je taky pryč - ten dokonce se vrací až v pátek. Měla bych dostat zaplaceno extra - v to tak trošku doufám, jelikož se musí zaplatit DANĚ - BRRR. Potřebuji peníze na to moje cestování. Navíc v neděli jedeme na lyže. Jedeme do Severní Karolíny - Maggie Valley. Takže nějakých 150 dolarů spolkne celá tahle sranda. Půjčit lyže, zaplatit si permici, gas a tak.

V úterý jsem šla s D. na bowling. Byli jsme chvíli u něj doma s jeho tatím. Já toho jeho tátu miluju, on je fakt skvělej. Zase jsem se nasmála. Po cestě k němu jsem se skoro vybourala (Mami, tati - přeskočte tuto část).. Jela jsem v levém pruhu na hlavní a měla jsem zelenou. Pálila jsem si to 45 mil za hodinu. (POVOLENÝ SPEED LIMIT) A najednou zleva mi tam vjelo černý auto. Kretén. Strhla jsem to do druhého jízdního pruhu a toho dementa americkýho vytroubila. Kdybych mohla, tak zastavím a nakopu mu prdel. Opravdu, Američani jsou řidiči debilové. Neumí jezdit, v dešti mají obrovské problémy a celkově 90% z nich by v Čechách řidičák nikdy neudělalo.

Bowling jsem prohrála - jak jinak! A já tak nerada prohrávám. Ale známe to, co se říká "Smůla ve hře, štěstí v lásce". Navíc jsem prohrála i AIR HOCKEY! A já normálně AIR HOCKEY neprohrávám! :) No každopádně jsme si kvit. Já ho rozdrtila v kartách, on mě v úterý. Fair enough. Byli jsme spolu asi do půlnoci. Takže jsem pak doma padla do postele jak za vlast. Usnula jsem asi do vteřiny. Naprosto vyždímaná.

Ve středu (včera) jsem měla jít s holkama do gym - resp. s Péťou. TA nakonec nešla a já nějak jsem přišla o motivaci jít někam - byť jsem byla oblečená do gym a ready jít. Nakonec mi psal D. jestli za mnou může přijet, tak jsme spolu šli na večeři a domů jsem prosím dolezla ve 2 RÁNO ! Jsem ráno měla problém vůbec rozlepit oči, natož vstát z postele a jít makat. Ale musím říct, že jsem měla nádherný večer. Vlastně, každá chvíle takhle strávená je simply AMAZING!!!

Upřímně jsem zvědavá, jak mi tohle "štěstí" dlouho vydrží. A rozhodně bych se nezlobila, kdyby vydrželo co nejdýl je to možné.

No, každopádně - dotazy můžeme pokládat na http://ask.fm/misuleinusa případně na https://www.facebook.com/misuleinusa

A jak už jsem psala na FAN PAGE na FB. Nemyslím si, že MOJE váha a jestli jsem přibrala kilo nebo 5 je pro vás důležitý vědět. ANO, přibrala jsem a NE, nevadí mi to. Vypadám konečně jako ženská a že mám místo velikosti XS (samozřejmě některé věci stále mám jedině XS) a mám S mě fakt netrápí. Ono, zkuste si vycestovat do cizí země. Budete samozřejmě chtít ochutnat a zkusit nová jídla, všechno je nové a lákavé.. A proto tu jsem. Nepřijela jsem sem hladovět. Neřekla bych, že 55 kilo je nějaká katastrofa. Až nebudu moct projít dveřma, tak se začnu stydět.

Přeji krásný zbytek pracovního týdne!

Události uplynulých dnů.. :)

26. února 2013 v 22:22 | Mišule
Dlouho jsem přemýšlela, jestli napsat článek nebo nenapsat. Nějak se mi do toho moc nechtělo, abych si to ještě nezakřikla, na druhou stranu přece bych vás neochudila o další zážitky, že ? :)

Takže v úterý jsem měla jít na rock climbing - nešla jsem! Upřímně jsem vymýšlela jsem různé excuses proč nejít. Samozřejmě D. mi psal hned ráno, jak se už těší, až mě uvidí .. Takže já jsem namáhala mozeček, abych vymyslela dobrý důvod, proč nejít resp. jít ale jen čistě jako "divák". Nakonec to dopadlo tak, že D. kamarád zapomněl si vzít věci, takže mi psal, že se na climbing nejde a že můžeme jít pro mojí práci na "date". Tak s tím jsem teda souhlasilo. Domluvili jsme se, že se sejdeme v Park Tavern - kousek od Piedmont Parku. Rada pro všechny uživatele IPHONE a jejich MAPS. NEPOUŽÍVEJTE TO! :-D Nevím proč, ale kdykoliv mám někam jít s D. tak se ztratím a nebo nemůžu to místo najít. Tentokrát jsem se neztratila po cestě, ale po příjezdu. A ne, moje chyba to nebyla! Nikdy jsem v Park Tavern nebyla, takže jsem netušila, jak to vypadá a nevypadá a kde to vůbec tam je. No, tak jsem si dala adresu toho místa do maps a vtipně jsem se vydala rovně .. Jenže můj Iphone mi ukazoval, že jdu naprosto opačně, než jsem měla jít. Tak jsem se otočila na patě a střihala jsem si to do kopečka opačným směrem. Jedna věc byla, že bylo půl devátý a byla tma, druhá věc byla, že byla zima jak když praští (v porovnání s Českem bylo teplo, ale prostě já jsem zhýčkaná tím horkem, co tu normálně je) ... Vtipně jsem se objevila uprostřed parku, SAMA holka, v půl 9 večer, tma jak v pytli a D. mě po telefonu naháněl kde jsem, že šel ven na mě počkat a že vidí moje auto, ale nevidí mě. No jak by mě mohl vidět, když mě mapy zavedly úplně do háje. Navíc jsem tam potkala jednoho týpka, který nevypadal dvakrát bezpečně (mami, tati, nečtěte to!) a sotva jsem se otočila, připo... strachy, tak naproti mě černoch, co vypadal jak drogovej dealer a chtěl si vykládat. V tu chvíli jsem ze sebe sotva dodala "Hey" .. a to že já jsem slyšet normálně na míle daleko. (kdo mě zná, ví) .. Takže jsem šupajdila hezky zpátky, ale to už mi D. šel naproti. Ve finále mě našel, já se lámala smíchy, jelikož už to bylo fakt trapný, že jsem opět skončila někde in the middle of nowhere. Dali jsme si pivo, povídali si a někdy v jedenáct jsme jeli do jinýho "baru", kde jsme hráli UNO karty. Já ho chudáka porazila 3x v řadě a moc dobře to nenesl. A to jsem to prosím hrála poprvé. Je to prakticky prší, nebo respektive to funguje na principu prší bych řekla. Slíbil mi, že do půlnoci budu u auta svýho (jeli jsme jeho autem spolu), abych mohla domů, když ráno pracuji. Ve finále jsem domů dorazila prosím ve 3! Asi 3 hodiny jsme si vykládali v autě, pouštěli si písničky, videa a tak. Upřímně se mi domů ani nechtělo, bylo mi fajn jako už dlouho ne.

V pátek jsme šly s holkama do Irish Pub .. Bože, podle Danielle a Petruš to bylo naprosto totožný s bary v Irsku či Anglii. Výborná atmosféra, výborný místo. Pokecaly jsme a jely jsme domů. Danielle měla večerku, takže jsme jely asi v půl 1 domů. S Danielle jsme si daly do nosu, přistály před náma shots od nějakýho týpka, barman se nám ho snažil ukázat, ale my obě slepý jsme ho nenašly. Měla jsem se vidět znova s D. ale pracoval a pak šel s klukama a já už jela domů, takže tak. Navíc jsme plánovaly s holkama, že půjdeme v sobotu večer - dámská jízda. Tak jsme to chtěly vzít easy.

Sobota. No sobotu jsem trávila v posteli. Nemohla jsem vylézt z postele. Jediný, co mě z ní dostalo, byl hlad. Sjela jsem si do subway, dala si dlouhou sprchu a prostě chill out. :) Celé odpoledne jsem skypovala s Londýnem - mojí Mišulí (znáte to, ženský drby, problémy etc.) A k večeru jsem jela na rande. Jela jsem za D., šli jsme si půjčit film - What to expect when you are expecting. Výborný film, navíc natočený v ATLANTĚ! Měla jsem jet za holkama, ale nakonec jsme nikam nejely, takže já zůstala s D. No a vtipně ... přišel jeho tatínek. On bydlí se spolubydlícím a teď tam má asi už půl roku tátu. Vysvětloval mi, jak to bylo. Prostě táta potřeboval pomoct, tak teď bydlí u něj. (Ne, není to mamánek, tatánek whatever.) Osobně na tom nevidím nic špatnýho. Co mi přišlo strašný bylo to, že jsem neměla kam utéct. haha Takže jsem byla představena tatínkovi. Jeho táta věděl moc dobře, kdo jsem a co tam dělám. Vtipně jsem se dozvěděla a sám D. mi to i říkal, že hodně o mě s tátou mluvil. A dokonce jeho táta byl ten, kterej mu řekl "Go for it, you might like her!" ... Protože D. je o "pár" let starší jak já. Dobře, bude mu v létě 31. A co vím, tak měl vždy starší partnerky, takže já jsem jeho první malý pivo, jak mi říká. Takže jsme si asi do 1 ráno povídali s jeho tatím. Pak už jsem řekla, že jedu domů. Nebudu nikde oxidovat takhle pozdě a hlavně jsem nechtěla odcházet hned po tom, co přišel jeho táta. Za prvé by to bylo neslušný a vypadalo by to trošku divně. Trošku jsem očekávala, že D. změní chování, nebo prostě jsem si myslela, že to udělá. Naopak ukazoval, že jsem "jeho" a že k němu patřím. A byl hrozně sweet. Mimo to, on je hrozně slušně vychovaný (alespoň to tak prozatím vypadá) a strašně hezky se ke mě chová. Je to gentleman. Když někam spolu jedeme, tak první jde automaticky ke dveřím spolujezdce, otevře mi dveře a čeká, dokud si nesednu, aby za mnou následně mohl i zavřít. Prostě tak, jako se prozatím chová on ke mě se ke mě snad žádný kluk nikdy nechoval.
Neděle, neděle tu byla nádherná ! :-) Sluníčko svítilo, krásně teplo, obloha bez mráčků. Prostě škoda sedět doma, takže jsme s D. vyrazili do parku. Jsme sjeli k parku a udělali si procházku kolem řeky, vykládali si a pak jsme se plácli ke stromu a prostě chill out, nasávali výbornou atmosféru a užívali si nádherného počasí. Pak jsme jeli do Publixu vrátit film a on šel koupit nějakou mastičku. Já z něj dolovala na co jí potřebuje. Doma (u něj) mi to pak došlo. Vtipně jsem si v úterý spálila ruku, takže mám na ruce docela ošklivou spáleninu. Takže jsem dostala mastičku. Hrozně hezky se o mě stará. Fakt si nemůžu stěžovat. Znova přišel jeho táta, D. mě představil i jeho kamarádům a jeho spolubydlícímu. Kluci na mě .. Jo, tak ty jsi ta Mikejla o který D. pořád tak mluví?! :D Tak to jsi ty jo? No, on o tobě mluví docela hodně a highly! Jsem tam stála rudá jak rajče. Choval se ke mě před klukama hrozně hezky. Ne takový to, že prostě je s klukama, tak se bude chovat jako kretén. Nebo něco takovýho. Opět byl hrozně milej, furt si mě hlídal, furt byl u mě a byl hrozně sweet. (Nepředstavujte si takový to jak puberťáci se ocicmávají na veřejnosti na každým kroku a tak ...) Kluci mu furt připomínali, že jsem jeho girlfriend, tak ať je na mě hodnej. Což on je miliónovej (zatím).. Nakonec jsem musela jet "domů", protože jsme jely s Petrou na motokáry! :) Tak mi psal už po cestě, že mu chybim a jak jedu zpátky. To bylo milý.
S Peťulí jsme přijely do toho zábavního centra. Musely jsme čekat dvě hodiny, než jsme mohly jít na naší jízdu, takže jsme si šly na rock wall ! :) No můžu vám říct, že jsem se skoro posrala strachy. Viděla jsem tu stěnu a málem jsem šla do kolen. Takže jsem si střihla rock climbing v neděli. Dostala jsem helmu, připli mě na lano a lezla jsem si. Nejhorší bylo, že kdykoliv jsem povylezla, tak mě povytáhlo to lano - to mi nedělalo dobře. A co říkala Péťa, tak to když šplháš se nedělá, protože tě člověk jistí ze spoda a netahá tě to nahoru. Což mi byly připnutý, takže nás nikdo fyzicky nejistil. Nahoře člověk musel skočit dolů. Já vylezla, zazvonila jsem na zvonek, že jsem vylezla až nahoru a pak to přišlo. Musela jsem skočit. No málem jsem se počůrala strachy, protože si představte skákat dolů. Já vím, že jsem byla jištěná lanem, ale prostě stejně. No tak jsem při mým skoku vypadala jak kapr, když ho zabijete a on se cuká. Hrozně vtipný, Petra se mi hrozně smála (ale to já jí taky :-D) ... Pak jsme si vykládaly a každou minutou byly víc nervózní, protože jsme na motokárách nikdy nebyly. A pozor, já se zamilovala - do motokár! To byla taková prdel. Nejdřív jsem byla posraná strachy, měla hrůzu, že to někam pošlu a oni mě vyhodí, nebo že to do mě někdo naprasí. První kolo jsem si to tak osahala a pak už se to švihalo. Do zatáček jak hovado, lítala mi prdel .. Jednou do mě picnul nějaký borec, pak v nějakým kole jeden borec nemohl jet, takže jsme čekali až ho rozjedou a mezitím to do mě zase někdo naprasil, tak jsem pak nemohla vyjet a pak jsem si to zase práskala jak o závod. Se mi normálně nechtělo domů. Musím říct, že nás obě bolely ruce jako prase. A my vtipně jely jen 3 holky a asi 6 borců. A černí jak si to dávali! No ale sranda byla, když jsem vlezla do svýho auta. Jsem myslela, že dostanu další ticket. Člověk maličko šlápl na pedál a jelo se, kdežto na motokárach to šlo hrozně ztuha. A o volantu ani nemluvím. Jsem se lekla, když jsem skoro necejtila, že točím volantem, to bylo jak peříčko! :))) No paráda.. Už se těším až půjdeme znova.. :)))))

No a jinak, dostala jsem OSKARA! :D Měli jsme meeting a předávání cen oskarů, který nám vymýšlely rodiny. Já dostala za Chipmunk Au PAIR ! :) viz. foto na mé fan page https://www.facebook.com/misuleinusa ! :) Výborný ... HM je na business trip, můj HD odjel dneska ráno, takže do čtvrtka do pozdějšího večera jsem tu s klukama sama. Ale spí tu babi (BUFF) dneska a zítra, takže asi půjdu ven s D. Nějak si nedokážu představit, že bychom se měli vidět až v sobotu. A to je asi tak vše.. Konečně jsem si vyřídila pojišťovnu, teď budu jen čekat, jak to dopadne. V pátek bookovat trip do Orlanda - hotel ! :) A šetřit na daně. D. chtěl jít o víkendu camping a nebo na motokáry mě vzít (haha, jsem mu říkala, jak jsem si to zamilovala) a nebo bych měla jet s holkama lyžovat. Ale je mi líto vyhazovat tolik peněz za koupení/půjčení vybavení + věci na sebe. To radši si zaplatím Orlando - vstupenky a tak.

No tak uvidíme ...

Přeji krásný týden! :)

PS. NEPIŠTE mi prosím do vzkazů, jestli bych vás mohla přidat do skupiny. Já opravdu nemám čas hledat vás pod jménem vašim, zkoumat, jestli jste to vy a nebo nejste a přidávat vás. Musela bych si vás přidat do přátel a pak vás přidat do skupiny, normálně se přidejte SAMI! Odkazy jsou jak tady na BLOG.cz tak na FAN page! (Pro ty, co to nepochopili - ZAŽÁDEJTE SI O VSTUP DO SKUPINY SAMI - KAŽDÝ DOSPĚLÝ JEDINEC TO ZVLÁDNE = JE TO JEDNO KLIKNUTÍ! A na základě toho Vás já či Terka schválíme. To nás rozhodně NEOBTĚŽUJE. Jen opravdu nezvládám hledat každého zvlášť, když je dalších X lidí se stejným jménem...)

Děkuji za pochopení...

Další jiné dotazy na FAN PAGE či http://ask.fm/misuleinusa

Že by ...

24. února 2013 v 7:54 | Mišule
TO byla láska? :))))))

POŘÁD žiju ! FOTO

18. února 2013 v 20:43 | Mišule
No, měla jsem upřímně v plánu si dát šlofíka, protože jsem naprosto vyždímaná z posledních dvou víkendu, který byly naprosto šílený - v dobrým slova smyslu! Jenže pak jsem si přečetla x tý komentář/zprávu, jak čekáte na další článek.

Neřekla bych, že blog upadá. Není čas prostě psát. A ani nebylo nic extra, co psát v uplynulých dnech. Pochybuji o tom, že vás zajímá to, jak jsem poslední dva víkendy propařila a chodila spát nad ránem, spala do odpoledne etc. No, ale přece jen, něco by tu bylo.

1. VŠICHNI jsme prodloužily. Danielle prodloužila údajně o půl roku, já s Peťou o 12 měsíců.
2. Máme s Danielle dokončenou školu - KONEČNĚ!
3. Pracuji usilovně na tom, abych si jednoho dne splnila svůj další sen. :)

Po dlouhých 10ti měsících jsem zavítala ke kadeřníkovi. V životě se mi takové péče nedostalo. Přišla jsem, dostala jsem župan, Marc mi umyl vlasy, dal mi pak naparfémovaný ručník přes oči a masíroval mi hlavu a šíji. No já myslela, že tam roztaju. To bylo něco tak úžasnýho. Dostalo se mi prvotřídní péče. :) Salón patří právě zmíněnému Marcovi a jeho partnerovi (jeho jméno si nepamatuju, ale byla s ním nehorázná prdel, že jsem se málem svalila smíchy z křesla). S Marcem jsme si celkem povykládali, objednat se tam dá docela zabrat, jsou neuvěřitelně busy - což je dobře, je vidět, že jsou dobří! :) Ale mě Marc řekl, že kdykoliv budu cokoliv potřebovat, že se mam jen zastavit a on si už na mě minutku najde. Navíc jsem dostala slevu, takže jsem odcházela vysmátá jak lečo.

SPEEDING ticket - zaplacen. 160 dolarů ! Bych si nafackovala...

Byla jsem s Danielle zase zkoušet šaty pro družičky! :) Hrozná sranda. Mám dojem, že až se jednou budu já vdávat, tak mě trefí šlak z toho plánování a všeho kolem.

Týden po operaci - víkend:

No, v pátek jsem byla na chvíli na pokecu u Zuzky, ta už je tu druhým rokem. A psala mi Danielle, že chce jít ven, takže jsem s ní jela do Midtown - dělala jsem řidiče. Nedá se říci, že by se mi tam chtělo, ale nu co už. :) Nakonec spala u mě, což s tím jsem opravdu nepočítala. Ptala jsem se, jestli má kde spát, řekla že jo a pak najednou, že spí u mě. Bylo mi to trapný vůči mojí rodině, protože ví, jaká byla situace u Péti a další věc je, že jsem jim to ani nedala vědět, že jsem neměla jak, když jsem se to prakticky dozvěděla ve dvě ráno. Nevadí ... V sobotu jsme šly já, Zuzka, Jitka a Danielle do Buckhead Saloon v Buckhead. :-) To byl docela fajn večer, hlavně "after party" v 5 paces inn. Ten víkend jsme si zašly na brunch - moji kamarádi (Američani) si dělají ze mě srandu, že já "becoming American". Pak se šly zkoušet šaty, já si šla ke kadeřníkovi a v neděli jsme šly do kina na Warm Bodies! Bože, to je úžasný film - doporučuji!
Ten víkend (nejen víkend) byl Mardi Gras v New Orleans. Jela tam Péťa s brazilkama a Jennifer. No já jsem nejela, za prvé moje finanční situace není teď dvakrát úžasná. Navíc teď šetřím na daně - 300 dolarů za daně, bože, brečela bych!
(Ano, chápu, že se daně musí platit, ale není to věc, kterou by nám zrovna agentura řekla, že nás čeká. Mohli by do letáků tuto informaci doplnit. Protože přijedete do USA a oni vám řeknou ostatní Au Pair, případně COO, hele víš co? Budeš platit daně ... Z tý mizerný almužny jim máme platit daně?! Fajn no...) No.. Holky měly zajímavý víkend, kdo zná film Hangover (Teď nevím, jak se ten film jmenuje v češtině), tak asi tak to vypadalo, jen v ženském podání. Jenn skončila s otravou alkoholu v nemocnici. Osobně po tom, co holky říkaly, mám dojem, že jí někdo dal něco do pití.. A jedna z holek se jim "ztratila" ... Takže jsem měla osobně obrovský strach o Péťu, aby domů dojela v pořádku. A hlavně, že Jenn byla OK ... To byl takový trošku stress.

V týdnu se nic moc nedělo. Práce, práce, práce. Danielle měla narozeniny, takže jsme jí v pondělí byli popřát. Ve čtvrtek na Valentine's day měla Juliana narozeniny, takže na víkend byly naplánované dvě oslavy.
Já jsem si tenhle víkend docela užila, byť na druhou stranu to byl víkend blbec. Hned vysvětlím proč.. Hodně holek, co jsou Au Pairs jsou na stránkách jako je POF či Okcupid - basically to jsou dating websites. Já jsem v pátek šla ven na Juliane's oslavu. A koho jsem tam nepotkala?! No, kluka, co se mi pár dní vypisoval. Jenže byl jak klíště a nehnul se od nás ani na krok. Člověk šel na záchod a za chvíli ho měl za zády - no chápete to?! No a těsně před koncem jsem šla zrovna na dámy a vrazila jsem do náruče klukovi, se kterým jsem se potkala někdy tuším v JULY na párty v IVY. Od tý doby jsem ho neviděla. A sotva do něj vrazím, tak se mi za zády objeví klíště. Opravdu jsem si přála zmizet. Což mi Bruna pomohla, přišla pro mě, chytla mě za ruku a odtáhla mě od nich. Jenže když jsme čekaly na auto, že POJEDEME DOMŮ. Tak nám klíště skočilo do auta a že jede s náma. No, jenže druhý den byla oslava Danielle. A měla jí v 5 paces. Přijela jsem tam s Péťou kolem dvanácté, protože jsme musely se vracet pro její ID, já byla řidič. Přišly jsme za holkama, tancovaly jsme, slavily jsme a kdo nestál přímo naproti mě? Klíště z pátka. Takže jsem dělala, že ho nevidím do doby, než on zpozoroval mě. Takže jsem popadla Juliane, která o něm věděla a šly jsme si projít zbytek barů. Když jsme se vracely za holkama, tak jsme mu vrazily přímo do cesty. Takže jsme rychle braly zpátečku.. Takže od této chvíle už vím, že Atlanta je jak jedna malá vesnice. ZE VŠECH BARŮ v celý Atlantě (a že jich tu je víc než požehnaně) musí být zrovna tam, kde já?!

Další věc, aby si někdo nemyslel zase Bůh ví co, já se odjakživa více bavila s klukama. Mám pár velice dobrých kamarádek, ale vždy jsem preferovala společnost kluků. Protože nejsou slepice a neřeší s prominutím sračky. Prostě jsou v pohodě a já si s nima vždycky rozumněla víc. Myslím si, že na tom není nic špatného.

Valentýn byl hrozně sweet! :-) Dostala jsem spoustu nádherných zpráv, emailů a voicemailů. No, trošku jsem čuměla, kolik přání jsem dostala. Američani jsou prostě gentlemani a jsou sweet. Tohle se jim nedá upřít.

Jinak, novinka, vídám se teď s někým, nevím jak to definovat, protože tady se všechno definuje - "dating" hang out" "dating exclusively" "seeing each other" "booty call" "friends with benefits" "relationship" etc.
Já bych to možná zařadila někam mezi "hang out" a "dating". Bože, tohle rozdělování fakt nikdy nepochopim! Jednoho dne napíšu příručku o Američanech. Demence. No, každopádně, znovu jsme se viděli v něděli, šli jsme na brunch (Terezko M., jestli to zrovna čteš, tak se nesměj! A opovaž se mi napsat nějakou sms s nevhodným komentářem na toto téma!) a celkově to bylo velice příjemně strávený odpoledne. Jsem od něj pozvaná na úterý na rock climbing - trošku jsem z toho vyděšená, což on asi taky si všiml. :-D Asi se půjdu jen podívat, co a jak a pak teda MOŽNÁ to zkusim. Uvidíme .... Víc bych to nepitvala. Nevím, jak se tohle vyvine nebo nevyvine. Každopádně momentálně je mi fajn a tak bych to nechala. Jediný co, tak je o dost - ale jakože o dost starší. Oba moji ex byli stejně staří jak já, takže se snažím "get used to it" ..

No, to je asi tak vše, co se děje a neděje. Mám teď starosti s pojišťovnou, musím si vyřídit tohle a pak snad bude čas zase na nějaký článek. Není to o tom, že by se mi nechtělo psát (dobře, někdy fakt se mi nechce :-D ale každý máme takový ty lazy days, no?) ale především jde o to, že není čas. Kdykoliv je čas a je co psát, tak píšu. Každopádně stále odpovídám na otázky na ask.fm/misuleinusa a snažím se přispívat na svojí "FAN PAGE" na facebooku - https://www.facebook.com/misuleinusa

FOTO


















Mám to za sebou!!!

2. února 2013 v 5:02 | Mišule
Zdravím,

jelikož jsem OFF a prakticky nic nedělám (kromě toho, že jsem celý den spala, dělala věci do školy a teď píši článek).

Dnes ráno jsem v 9 hodin ráno podstoupila operaci moudrých zubů, bez debat mi vytáhli 3 zuby (jeden, co zrovna si prodíral cestu na svět, druhý ještě ani to ne). Musím říct, že od úterý jsem nedokázala myslet na nic jiného. Zubař a vše spojené se zuby je pro mě naprostá noční můra. Jako malá jsem se zubařem docela bojovala, boty mi lítaly vzduchem jak jsem kopala kolem sebe - doslova! Od doby, co jsme změnili zubaře, tak to bylo OK až do mých 18ti. Od té doby mám šediny a jdu do mdlob sotva slyším ZUBAŘ/ZUBY!

Ve čtvrtek jsem nemohla dospat a usnout, měla jsem hrozný nervy. Celý den jsem se snažila keep myself busy. Prostě dělat všechno, abych neměla čas přemýšlet nad operací. Takže jsem kompletně uklidila svůj pokoj, zařídila vše, co potřebovala, nakoupila vše co potřebovala, vyprala jsem asi 10 praček a vysušila, svoje prádlo pověsila. A především jsem si sjela nakoupit jogurty a různý actimely a tak, protože nemůžu jíst. Večer jsem se zabavovala školou a pak šla spát. Co hodinu jsem se budila a nemohla jsem se dočkat až si vezmu oblbovačky. Můj doktor - chirurg, mi předepsal pro jistotu dva a udělal dobře. V osm ráno jsem vstávala a hned jsem si brala léky, sbalila se a šla vzbudit malého. Upřímně? Netuším co se pak dělo. Nepamatuji si, jak jsem se dostala do auta, jak jsme odvezli s HD malého do školky, jak jsme dojeli k doktoru, NIC! Nevím, kdo mi sundal mikinu ?! HD mi pomáhal si sednout, byla jsem tak zfetovaná, že jsem si nemohla ani sama sednout. To si pamatuji. Pak jsem se pro změnu nemohla zvednout. Cestu na sál?! NETUŠÍM, jak jsem se tam dostala. Pamatuji si, jak mě napojovali na monitor a jak mi píchali kapačku. Sranda byla, že jsem byla tak zmatená, že jsem netušila, co po mě chtěli. Resp. mi trvalo dlouho jim zareagovat. Pak mi dali přes pusu něco, netuším co a pak jsem usnula - zřejmě. Vtipně ani nevím, že by mi dávali rajskej plyn/laughing gas jak tomu říkají tady. Nevím, kdy jsem se probudila. ale vím, že mě nechávali ležet a čekali až přijdu k sobě. Nakonec mě posadili na křeslo a odvezli mě až k autu. Pravděpodobně mě poutal HD. Cestu domů - nepamatuji si. Vím, že jsme se objevili u Krogera, kde je CVS, HD mi jel vyzvednout léky. Pak si pamatuju už jak mě vedl po schodech, držel mě a pomáhal mi se dostat do postele.. Přinesl mi pak pitivo a pak mi jel do Mekáče pro Milkshake a pro prášky znova - tady vám je dělají na počkání. A pak jsem spala, spala.. Myslím, že jsem někdy tou dobou byla v kontaktu i s tatím - mým. Ale nejsem si jistá, nepamatuji si to. Pak jsem se asi ve dvě šla nahoru vzít nový cold pack - chladím pořád tváře, protože jsem trošku otekla. Už jsem odcházela tak od doktora obvázaná cold packages. Každopádně tou dobou jsem zjistila, že jsem na FB postnula fotku po operaci - haha! Díky holkám jsem zjistila, že jsem jí dala i k nám na skupinu pro au pairs - taky jsem o tom netušila, zjistila jsem, že jsem tu fotku poslala minimálně 4 lidem. A tátovi jsem poslala video - haha! Díky mému HD jsem zjistila co se dělo po celou dobu na surgery a po. Dokonce jsem zjistila, když jsem se ptala, jestli si můžu vzít antibiotika, že jsem si je dávno vzala. Že mi nesl pití, abych je mohla zapít - netušila jsem. Pak jsem zjistila, že jsem si vzala i antikoncepci - nevím o tom. Kdybych se mohla smát, tak se zasměju nad vším - většinou, co říkal, co si já nepamatuju. Další věc byla, že mi přinesl kartičku pojišťovny americký a já na něj, kdes to vzal?! A on, ty jsi mi jí dala?! :D A já cože? No prostě haluz. Odpoledne mě naháněli z pojišťovny. DEMENCE, věděli, že jdu na operaci v pátek v 9 ráno, že máme 6 hodin časový posun a že tím pádem nebudu mluvit. No, fakt nechápu, jak ten týpek, co mě řeší, přemýšlí. No ale nic, prej mi zavolají zítra nebo v neděli i přes to, že jsem jim řekla, že nevím, jak na tom budu ... Ach jo!

Každopádně mluvila jsem se svými rodiči, pak šla nahoru za HD mu poděkovat, jak se o mě starají a jak mi pomáhají. Pak jsem slyšela někdy v 7, že za mnou jde HM, tak jsem šla za ní. Ptala se mě jak se mám, jak se cítím, co zuby (který už nemam :D) a tak. Daly jsme se do řeči. A já jí řekla, že si vážím toho, co pro mě dělají, že jsem jim vděčná a že prostě mi hrozně pomáhají. A že i moje rodiče si toho váží a děkují jim. A v tu chvíli jsem se odmlčela, řekla jí, že prostě jsou nejlepší host rodina, jakou jsem si mohla přát a řekla jsem jí, že začnu brečet. V tu chvíli jsem začala hrozně řvát - celej den jsem hrozně přecitlivělá. Moje HM mě pevně objala a rozbrečela se taky. Měla ke mě velice hezkou reč.. Tak jsme tam obě stály a brečely. HD tou dobou přijel s novým milkshake, pro který mi jel. A malý Robert, moje prdelka malinká, mě objala.. Což bylo hrozně sweet. :-)

Víte co, tohle je hrozně těžký. Chování mojí Host rodiny mě posadilo na zadek, chodí za mnou dolů, ptají se, snaží se pomáhat a HD dokonce řekl, kdyby něco, ať mu zavolam na mobil a on nebo kluci mi přijdou pomoct (v případě, že by on byl na telefonu z práce). Na jednu stranu mi hrozně chybí rodiče. Tohle jsou prostě chvíle, kdy je potřebujete nejvíc a oni tu prostě nejsou, byť by tu s vámi chtěli být. A troufám si říct, že to musí být nesmírně těžký pro obě strany. Tohle není o tom, jestli jste homesick nebo ne. Já zatím nebyla ani JEDNOU, ani jednou jedinkrát. Ano, chybí mi rodiče, ale já prostě vím, že nezáleží na tom, jak daleko jsme od sebe. Můžeme být fyzicky od sebe na tisíce mil, ale přestou jsou blíž, než si vlastně myslíte. Teď to bude znít možná jak z knížky o poezii, ale nemůžou být blíž, než ve vašem srdci. :) Kdybych mohla, asi bych jim neříkala o tom, co se děje a čím procházím. Já vím, že jsou to rodiče a mají právo tohle vědět a chtějí to vědět, byť jim to na jednu stranu může ubližovat. Představte si sebe v jejich pozici. Jejich dítě žije x tisíc mil, vy jste daleko a víte, že nemůžete vašemu dítěti pomoct, protože má horečky, protože musí na operaci, protože je nešťastný etc. Myslím, že každý rodič - dobrý, milující rodič, musí trpět jako zvíře. A já bych nejradši je tomuhle nevystavovala. Vím, jaký starosti jim to musí přinášet.. A myslím, že to jednoho dne poznám na vlastní kůži až budu MÁMA SVÝCH VLASTNÍCH DĚTÍ. Myslím, že je trošku snazší pro ně vědět, že jsem v dobrých rukou. Ví, že mám host rodinu, která za mnou stojí, snaží se mě dostat z této situace ven, jak jenom můžou, prozatím platí veškeré výdaje a starají se o mě jak o vlastní. Moji rodiče ví, že se mi dostalo nejlepší péče, protože mi HF zařídila jedny z nejlepších doktorů tady v Atl. Věřím tomu, že by stejně nejraději byli, kdybych, obzvlášť v tomto případě, byla doma, ale na druhou stranu ví, že je o mě postaráno.

Jestli některá AU PAIR může s klidnem na duši a na srdci říci, že je brána jako člen rodiny, tak JÁ jsem jedna z nich!

Mějte se krásně lidičky, užijte si víkend a já snad brzo dopíšu články...