Březen 2013

Dotazy / Jak my tu žijeme.. :-)

29. března 2013 v 22:00 | Mišule

Nejdříve DOTAZY a pak se vrhnu na to, co se tu děje/neděje.

Na své FAN PAGE jsem se svých "fanoušků" zeptala, co by je zajímalo vědět. Tak jede z dotazů byl, jaký je můj denní režim.

Můj denní režim:

Dříve jsem měla práci od 9ti do 7mi večer. Teď pracuji 8:15am až 7pm. Pondělí až pátek. Všechny víkendy volné. Můj denní režim se liší podle toho, jestli má Robert školu či ne. Školka je 3x do týdne (PO, ST, PÁ). Například pondělí. Pro mě to znamená vstát v osm ráno, jít nahoru vzbudit malého - pokud už není vzhůru. Přebalit, vyčistit zuby, obléct a jít dolů do kuchyně se nasnídat. Kolem 8:40am odjíždíme do školky. Malý má carpool, takže já zastavím přede dveřma školky, oni si ho vezmou a já odjíždím domů. Většinou zůstávám v pyžamu, protože se kolem 9té vracím do postele a spím do 11:25. Kolem 11:40 - 50 jedu pro malého do školky. Jedeme domů, kdy má oběd a po obědě naptime. Vzhůru je většinou mezi 4-5pm. V 5 nejdéle ho budím, aby pak večer usnul. V době, kdy malý spí, já jsem většinou u sebe v pokoji a buď skypuji s rodinou, přáteli, ale nejčastějši mojí krevní skupinou a nejvíc nejlepší kámoškou Terezkou. Teď aktuálně pracujeme na potty training. Takže většinou poté, co se malý vzbudí s ním zůstávám v pokoji a nechávám ho bez pleny, aby šel na záchod jako velký kluk. Poté jdeme dolů, malý si dá něco malého ke sváče a buď jdeme na backyard hrát, na hřiště, k sousedům se podívat na kočku, nebo jsme doma. Záleží na počasí. Pondělky většinou koupeme a myjeme vlásky.
Poslední týdny jsme chodili dost často na playdates s Maxem a jeho tetou. Takže dny, kdy není školka, tak dopoledne trávíme 10am-11am (+-) na hřišti - za předpokladu hezkého počasí. Když je ošklivo, tak jedeme k Maxovi případně Max sem. To pak zůstáváme tak 11:30am abychom byli kolem 12té doma na oběd. Pokud zůstáváme doma, tak dopoledne zkoušíme potty training. Dneska se mi zase malej vyčůral na zem. Včera se mi konečně po dlouhé době vykadil na záchodě. Jsem skákala radostí. Pátky odpoledne většinou dělám laundry. Malý mi většinou pomáhá dávat věci do pračky a pak z pračky do sušičky.
Už se těším, až nám otevřou bazén, takže za měsíc budeme moct chodit dopoledne a odpoledne na bazén. Takhle jsem trávila celý červen-červenec-srpen. Pár dní v MAY. Chodilo se pořád na bazén. Teď je to lepší, protože mám auto, takže si můžeme nahoru dojet. Byť je to walk-distance, já raději tam sjedu autem než abych šla pěšky. A ne, není to lenost - nazvala bych to pohodlnost. A další věc je, zkuste si jít ve 40ti stupňovým pařáku do kopce a táhněte kočák s těžkým dítětem a plným věcí. Not fun at all. :-)
A můj volný čas je různý. Poslední dní potím krev v gym.

Mým denním režimem prakticky odpovídám na další dotaz a to, jak trávím s malým čas a kam chodíme. Takže bazén (otevírají ho na začátku května), hřiště - je tu spousta nádherných hřišť, někdy chodíme k Maxovi, někdy Max k nám, aby si kluci hráli spolu. Máme tu Dunwoody Nature Center, kde máme membership, takže můžeme jít tam. Malý tam měl v únoru pár hodin a zamiloval si tam želvičku. Někdy chodíme do obchodu, kde mají zvířátka. Vyberete si pejska a oni vám ho půjčí na hraní. Mají tam několik boxů, kam vás zavřou a dají vám tam pejska a vy si s ním můžete hrát. Minulé léto jsme byli v ZOO, Aquarium, World of Coca-Cola, Legoland etc. Tam se chystám s malým znova - zoo, aquarium a tak. Malý miluje dolphins - od doby, co viděl moje fotky s delfínama je vše o delfínech. Teď propadá (taky díky mě, protože mu to furt cpu) letadlům. Takže ho plánuji vzít na letiště a pak je tady soukromé letiště, kde může pozorovat letadla. Když jsme doma, tak hrajeme golf či basket. Nebo když je hnusně, tak si hrajeme doma. Někdy jdeme do bookstore, kde si prohlížíme knížky. Je tam i dětský koutek, malý to tam má rád. Ono s dvouletým dítětem je to docela těžký. Vzala bych ho do kina, ale nevydržel by mi tam sedět. Na některý věci je ještě malinký.

Co by měl člověk v Atlantě vidět? No, určitě LETIŠTĚ !!! Je největší na světě a je naprosto božský! :-) Navíc je to base DELTA AIRLINES! Takže to je moje velice oblíbený místo. (Kdo mě zná, ví, že chci být letuška od svých 4 let)... Aquarium (Má být největší na světě) ... Je to tam nádherný. Opravdu klobouk dolů. Musím říct, že to byla dechberoucí záležitost. Určitě se tam chci vydat znovu. World of Coca-Cola - stojí za vidění, navíc můžete ochutnat Coca-Cola produkty z celého světa. Můžete si tam čepovat a ochutnávat. Dokonce dostanete i suvenýr v podobě coca-coly. (Skleněná lahev plná coly no, já jí mam vystavenou :-D) CNN - je to zajímavá zkušenost. Vidíte natáčení, přímý přenos. Ukážou vám ty jejich televizní fígle, jak se moderují zprávy a počasí. Celkem zajímavé. Určitě tu člověk musí zažít baseball, basketball, american football! To je prostě MUST. Baseball je nudná hra, ale musíte zažít prostě pravý americký baseball! :) The Atlanta Braves! Americký fotbal - Falcons? (btw. Péťo, pořád ti sháním ten pohled, zatím jsem našla jen Braves.. :/) Můžu říct, že zápas Falcons pro mě byl nejlepší sportovní zážitek. To, co se děje na zápasech amerického fotbalu? Bože, to pohltí i člověka, co ten sport nikdy neviděl. (Např. jako mě. Ze začátku jsem seděla jak trotl, netušila která bije a na konci jsem skákala jak dement a řvala z plných plic) ... Basketbal. Pro milovníky basketbalu jako jsem já (i jsem dokonce hrávala kdysi dávno) je basket taky MUST. Nikdy nezapomenu na zápas Miami Heat a Hawks! Myslím, že spousta lidí, co znám, by dali cokoliv za to, aby mohli vidět živě alespoň jeden NBA zápas. :-) Další, ZOO, je nádherná. Olympijský park - super! Piedmont park - nádhera! Tam se například natáčel film What to expect when you are expecting. Nebo jak se to jmenovalo. Pro fanoušky Wampire diaries - nebo jak se to jmenuje, podívat se do míst, kde se tento seriál natáčí. Co mi přijde jako MUST je navštivit restauraci, která je v mrakodrapu. Byla jsem tam s rodinou. Sedíte a vy jedete po směru hodinových ručiček a vidíte celou Atlantu a okolí ze všech stran. Nádhera. Určitě zúčastnit se nějakého festivalo (Oyster, Beer jakejkoliv festival). Teď bude o víkendu festival a bude tam zadarmo Flo Rida, Ludacris ... Super zážitky mám i Phillips Areny (tam se hraje např. basketball), koncerty se mi tam strašně líbily. Viděla jsem so far L.Jo, Enrique Iglesiase a LMFAO s Far East Movement. Fajn je zažít i barovou scénu tady. Prostě jít někam do baru/clubu. To vám garantuji, že z Američanů na mol budete mít zážitek na celý život! :-D Já do dneška vidím před sebou holku polonahou, totálně na káry na dámských záchodech. Asi nikdy na to nezapomenu, protože to bylo něco otřesnýho, kort když tam "to" házela na všechny strany. Chuděry její kamarádky. :-) V životě jsem neviděla, že by někdo z mých známých či kamarádů byl takhle na mol. Samozřejmě je tu k vidění asi miliarda dalších věcí, ale to je asi tak pro začátek.

Co se týče pozitiv a negativ. Já asi na Atlantu a život tady nemám žádný negativum. Žiju na předměstí Dunwoody, je to tu nádherný a čistý. Miluji to tu. Do centra Atlanty to mám blízko, takže si nemůžu stěžovat. Je tu pořád co dělat a navíc se dá hodně cestovat tady. Za 4 hodiny jste na pláži, za 45 minut na úžasným lake. Máte kolem sebe spousta možností, kam jet. Od Floridy po Lousianu. Prostě super.
Doma mám klid, bydlím v nádherný čtvrti, kolem nádherný baráky, čisto, ticho a klid. A 10-15 minut to mám na "barovou scénu", kde je ruch. To je naprostý ideál, bydlet někde na předměstí, mít svůj klid a pak prostě mít to kousek někam, kde můžete řádit. :-) Mám tu všechno kousek, outlety, nákupní centra, kina, bary, restaurace etc. nemůžu si stěžovat. Není nic, co by mi tu chybělo - kromě rodiny, haha :)

A co se týče dotazu na šetření a jak cestuji. Haha, šetření = silné slovo. A ušetřím jen zázrakem. Ale když se musí, tak se musí. To si pak člověk bere doslova od huby. Vzpomínám si, jak jsem si kupovala iPad, jak jsem si šetřila na výlety na cruise etc. Jak si šetřím na všechny ty víkendový cestováníčka. Čím víc lidí jede, tím víc levnější to je. Kupujeme levné hostely/hotely. Neutrácíme za píčoviny s prominutím. V hotelu stejně jenom spíme, takže na tom hodně ušetříme. Když nás jede v autě 6, tak je to ideální, benzín vyjde hrozně levno pak. Jako tuhle do Nashville, jelo se na víkend a jely jsme 4 holky. Zaplatily jsme 34 dolarů. 20 každá na benzín a pak 14 za ubytování. To samý New Orleans, Maggie Valley, Panama City Beach etc. Teď momentálně se chystám do Orlanda - Universal Studio a Disneyland. Nekoupila jsem si nic na sebe ani nepamatuji a to bych potřebovala spousta věcí. Nechodím si po restauracích, šetřím na všem, na čem se dá. :-) Do toho se chystám kupovat letenku na JUNE, abych mohla do New Yorku a Pennsylvania. Prostě nějakým zázračným způsobem se dá ušetřit a někam vyjet. Ale ruku na srdce, s mojí listopado-prosincovou dovolenou mi pomohli rodiče, nebýt nich, tak jedu jak by řekli oni do prdele a ne na Bahamy. :-) Díky bohu jsem měla narozeniny a bylo před Vánocema, takže jsem měla hezký narozeninový dárek. Letenka, cruise a plavání s delfínama. Miluji svoje rodiče. Mám nejzlatější a nejlepší rodiče na světě.

ZBYTEK DOTAZŮ/NÁPADŮ NA ČLÁNEK v dalším článků. Nechci tu z toho článku mít kapitolu na 100 stran. :-) A musím makat, resp. vzbudit dítě.


Co se děje a neděje:

Plánuje se dovolená. Pravděpodobně strávím týden až dva nahoře v Pennsylvánii a NEW YORKU. Chystám se navšívit mojí sister/partner in crime Terezku a pak naší Mišku. Když to klapne, tak dneska budu kupovat letenku - jupí! Poslední dny trávím jen na internetu a hledám letenky a všechno možný, abych si zařídila super dovču. Mám dovolenou 14-30 June, takže času máme. A navíc je čas i našetřit něco málo. :)
Zase potím krev v gym. Konečně jsem se dokopala a začala zase makat, ale jakože fest makat. Od 1. April ale nastupuje tvrdá dieta. Na tý jsem už teď, ale dopřála jsem si párkrát sladkého. Jinak si dost hlídám co jím a kde to jím.
Gól na skupině, kterou máme my ženský, co žijeme v USA (Češky a Slovenky), jsem poznala paní, co žije tady na Floridě a je vtipně z Holýšova. Dokonce zná moji mami a moje prarodiče. To jsem fakt nežrala. Jsme se nasmály. :-) Svět je opravdu malý.
Chystám se zaplatit taxes - 300 dolarů. Myslím, že to obrečím, za to bych měla zaplacenou dovolenou. Ach jo!
Trénujeme s malým na potty training - snažím se ho zbavit plen !
Rodina mě pozvala na oběd/brunch v neděli. A pak jdeme honit vejce na pole. :-D Nebo jak to mám nazvat. Prostě jdeme někam ven, kde budou detičky hledat velikonoční vajíčka.
Za 14 dní jedu do Orlanda na Floridu. Tak se těším jak malá. :)
Poprvé po 20 letech mě o Velikonocích nebude bolet prdel a nebudu mít jelita. Nikdo mě nebude švíkat pomlázkou v posteli a nikdo mě z ní ani nebude tahat. :-P DÁMY, pukněte závistí. Já si letos Velikonoce užiji bez újmy na zdraví.
Baví mě, jak tu jezdí auta a mají na uši králíčí. Ti američani jsou fakt neskuteční. Na Vánoce to jezdilo se sobíma parohama či věncem, někdo tam měl santu no prostě oni jsou fakt dokonalí! :-D

No, dítě si mi nahoře vykládá, tak já zase končím a brzo napíši ! :-)

Mějte se krásně, přeji krásný víkend..

Dotazy, vzkazy, cokoliv - www.facebook.com/misuleinusa či ask.fm/misuleinusa

Američané

25. března 2013 v 21:01 | Mišule
Hodně lidí se mě ptá, jací jsou Američané. No já vám řeknu jací jsou - jiní jsou! :)

Samozřejmě hodně záleží na tom, koho zrovna potkáte, jak byl ten člověk vychován etc. To udělá samo o sobě hodně. Ale už jenom to, že jsou Američani je huge difference!
Strašně moc bych vám zvědavcům přála, aby jste sem mohli přijet a zažít si to tady. Zažít si život tady, lidi a kulturu. Je spousta věcí, která se strašně těžce popisuje. A Američani nejsou výjimkou.

Nelíbí se mi fakt, už jsem to ostatně psala, jak Češi si otevírají hubu na Američany. Pročtěte si některé diskuze a vám - normálním lidem - se zvedne žaludek a pohne žluč, stejně jako mě. Ti, co Američana nikdy face-to-face nepotkali, v životě s žádným nemluvili a mají obrázek vytvořen na základě Internetu a našich NADPRŮMĚRNĚ INTELIGENTNÍCH ZPRAVODAJSKÝCH PORTÁLŮ, tak ti by měli držet hubu a nevyjadřovat se.

Oni jsou jiní, stejně jako my jsme jiní pro ně. To tak je, žijí naprosto v jiném světě, jsou NAPROSTO, ALE NAPROSTO jinak vychovávani. Jsem tu svědkem (a nejenom já, každá Au Pair) způsobů, jakým se tu vychovávají děti. Můžu říct, že moje děti mají výbornou výchovu a rodiče odvádějí výbornou práci. Ale některé Au pair bohužel mají jinou zkušenost. Tuhle jsem se bavila s Lori, se kterou chodím na playdates, jak ona trestala svoje děti. (Má děti v mém věku) Říkala, jak posílala děti stát ke zdi a nesměly se pohnout, děti chodily na timeout nebo sedět na schod (což je prakticky to samý jako timeout)... Ale v životě neuhodila svoje děti. Jeden důvod, byl ten, že prostě na to neměla srdce, druhý ten, že se to prostě nesmí. Protože je to "abuse"/"abusing" - týrání. Za to já?! Já jsem dostala na prdel několikrát a stojím si za tím, že někdy je to třeba. I náš malej (Robert) ten když je jóó zle, tak dostane plácanec přes prdku. :) A jak už pak si dával pozor!
Hodně lidí se ptá, jaká je Amerika, jaký to je tady žít. No já vám říkám, vezmete si, jaký to je žít v Čechách a tady je to všechno NAOPAK. Já furt říkám, že tady to funguje naopak ne-li úplně jinak.
Líbí se mi, jak jsou Američani přátelští. Vylezete ven z baráku a cizí člověk na vás mává a ptá se jak se máte a jaký máte den. Já, když poprvé vylezla z baráku a pán na mě křičel "Hey, how are you." Nedělám si srandu, já se poprvé otočila za sebe, na koho mluví, protože mi nešlo do hlavy, že by mluvil na mě. Zkušenosti z Čech, vylezete z baráku, každej je nasranej, tváří se jak boží umučení a nikdo se na vás neusměje a nezeptá se, jak se máte. V Americe, jdete do obchodu, všichni se na vás usmívají, zeptají se velice ochotně, jestli něco potřebujete a jestli vám mohou pomoci. Případně u pokladny pak zjišťují, jestli jsme všechno našli OK a jestli jsme spokojený. V Čechách? Jdete do krámu, prodavačky nasraný, tváří se, jak kdyby jim to tam patřilo a pomoci se dočkáte stěží případě s velkým přemáháním. Nikdo z nich se nezajímá, jak se máte. A teď mi někdo vpálí, jak jsou Američani díky tomuto hrozně "fake". No, někteří opravdu jsou. Tak to prostě je. Ale polovina z nich, minimálně tady v Atlantě, to myslí opravdu upřímně. Řekla bych, že tady je to i slušnost ze zeptat, stejně jako u nás se říká dobrý den lidem, které znáte. Prakticky to samé.
Další. Já jsem šla do baru, objednala jsem si vodku s džusem a barman mi dal vodku s kolou a povídá "je, to jsi asi nechtěla, co?" a já říkám, že jsem chtěla džus. Chtěla jsem mu říct, že je to ok, ALE on mi okamžitě začal dělat pití o které jsem si řekla. A pak mi povídá a tu vodku s kolou si vem taky na účet podniku. V Čechách by se tohle nestalo! :) Terezka posílala žehličku na vlasy na reklamaci. Místo toho jí posílají rovnou novou. V Čechách by se s váma hádali, že je to mechanické poškození vlastní chybou a tím pádem by se žádná reklamace nekonala. Známá měla problémy s iPhonem, šla do Apple a vrátila se domů s novým telefonem. V Čechách by se tohle UŽ TUPLEM NESTALO. Šla jsem na drink s K. a pivo, které si objednal, mu nechutnalo. Takže ho nevypil. Šel platit a na baru mu řekli, že mu to nebudou počítat po tom, co řekl, že mu to prostě nechutnalo. A mohla bych pokračovat, pokračovat a pokračovat.

Když se řekne Američan, všichni si představí tlustýho, línýho týpka, co se láduje v Mekáči "čízem" za dolar. No omyl dámy a pánové. ANO, někteří tací opravdu jsou. Ale tady konkrétně v Atlantě to opravdu tak není. Tady vidíte každého běhat, od dětí po "dědečky" a "babičky". Hodně lidí se tady snaží a jí zdravě. Kupují kvalitní potraviny, bio potraviny etc. Chodí do kvalitních restaurací a nějaký Mekáče, Waffle house etc. NEEXISTUJE. U nás důchodci chodí během dopoledne vysedávat do čekáren lékařů a tady? Tady makají v gymu. Nedělám si srandu. Zažila jsem paní, co stěží šla, ale makala v gymu jak o život. Myslela jsem, že jí každou chvílí trefí šlak sotva zvedne 15 pounds! :-D A další věc, je jedno jestli pondělí nebo neděle. Na to se tady nehraje.

Určitě vás slečny zajímá, jací jsou kluci tady. NO sedněte si, jsou úplně jiní ! :-) A mnohdy v lepším. Samozřejmě mají své mouchy, ale tak to má každej. Tady jsou kluci zdvořilí, slušní, hodní prostě GENTLEMAN(a) vedle GENTLEMAN(a). Já kdybych si měla vybrat jestli Čecha nebo Američana?! Tak prostě Američana... Omlouvám se všem klukům v Čechách, nic proti vám ! :-) Samozřejmě se u nás najdou slušní kluci, stejně jako v USA se najdou šmejdi.

Tady vztah holka vs. kluk funguje naprosto naopak, než u nás. V Americe jsou to bohužel ty svině holky. 90% kluků si tu na Američanky stěžuje. Samozřejmě ty holky jsou krásný a chlapi by si přáli mít vedle sebe takovou holku. ALE, co jsem tak slyšela, tak ty holky si neumí uvařit, neumí zapnout pračku natož vyprat etc.(Jsou i výjimky) Proto kluci upředňostují Evropanky. Navíc milují accent, takže pro ně je naprosto něco úžasnýho slyšet nás, pro ně cizinky, mluvit anglicky. Přijde jim to prostě sexy.
Většinou jsou to kluci, kteří musí "nahánět" holky. Co by se holky tady obtěžovaly, že? Ale někdy narazíte i na typy kluků, který naopak musíte nahánět vy, prostě projevit ZÁJEM, PROTOŽE jakmile klukovi neprojevíte zájem, tak prostě čau máte smůlu. Myslím, že hodně na to mají vliv Američanky.

Nevaří se tu! (Moje rodina a pár dalších vaří) .. oni pokládají za vaření koupenou sr*čku z Publixu/Walmartu/Krogeru etc, kterou dají na pět minut do mikrovlnky a je hotovo. No za prvé je to humus a za druhé TOHLE NENÍ VAŘENÍ! :-) Ty jejich polotovary etc. to by člověk občas fakt blil. A voda - i ta je tu snad kalorická!

Američani jsou debilové řidiči. Jak řekl můj americký kamarád "Some of them? They shouldn't have driving licence!" Ano, opravdu většina z nich by měla dostat zákaz za usednutí za volant. Prostě to je občas peklo na těch silnicích. A já jsem denně vytočená! Ale zvykám si.. Navíc i policista, se kterým jsme měly au pairs přednášku, řekl: "V porovnání s jinými státy, například státy Evropy, kde je podstatně těžší získat řidičské oprávnění, tady dostane a udělá řidičák každý debil." - to řekl PAN OFFICER! :-)

Je toho spousta, ale teď už sama nevím, co psát, určitě jsem na něco zapomněla! :) Každopádně já osobně mám Američani ráda. Mám teda asi jenom dvě americké kamarádky, protože Američanky jsou prostě slepice na entou. A jsou namyšlený, arogantní, co si myslí, že jim patří svět. Dokonce můj kamarád Bobby řekl, že tady si holky myslí, jak nejsou úžasný, dokonalý, krásný a přitom jsou vybrakovaný a jsou to děvky. (Pardon za tento výraz, ale říkám to bez obalu, jak to řekl on). Tady totiž holky jsou easy to get. A když říkám easy, tak myslím super easy. Myslím, že kdyby jste byli někteří svědci některého večera v baru, tak se asi nestačíte divit. Takže je to asi tak hodně američanek je "easy to get" kdežto my evropanky hrajeme play hard to get a JSME HARD TO GET! (Což někdy u Američanů vyvolá pocit, že nemáme zájem a jdou pak pro holku, která je easy to get... njn)
Všem Čechům, co se opírají o Američany, soudí je etc. těm bych normálně pleskla jednu zleva i zprava. Uvědomte si, že jsou vychovaní jinak a žijí v zcela jiným světě, než my! Pokud žádného z nich neznáte a četli jste zprávy na internetu či sledovaly večerní noviny televize nova, který jsou opravdu žalostné, tak radši mlčte, protože ty vaše moudra je opravdu pak zážitek poslouchat či číst. Víte co, vy Američany taky nezajímáte, taky vás neřeší a nesoudí vás, když vás neznají. Já se zatím nesetkala s jediným negativním ohlasem na to, že jsem Evropanka či Češka - ba naopak. Ale to jsou asi Češi, že do všeho musí kecat a být chytří jak rádio.

Co se mi ještě líbí, tak jací jsou Američané národové a jak drží při sobě. Při hymně všichni hrdě stojí, ruce na srdcích a zpívají. Jsou hrdí na to, že jsou Američané a jsou hrdí na svou zemi. Jsou hrdí na vojáky, mariňáky etc. co slouží věrně jejich zemi. A víte co, já jsem na ně hrdá taky a všechny ty kluky, chlapi, táty od rodin a jejich přítelkyně, manželky a rodiny OBDIVUJI! Lidi u nás nemají ani představu, čím si tady procházejí a jenom proto, že chtějí sloužit své zemi! Jakpak by Češi byli hrdí, kdyby taky měli ve své zemi tolik mladých lidí, co se dobrovolně přihlašují k armádě.. No, ale to už je zase jiné téma.

Mějte se krásně a jakékoliv dotazy piště sem, na mou fan page - www.facebook.com/misuleinusa či ask.fm/misuleinusa

SA vs. CA

25. března 2013 v 4:13 | Mišule
Asi jedna z nejčastějších otázek. Kam jít, k jaké agentuře se přihlásit? Jít k SA či CA?

Můj názor je asi takový:

JE TO ÚPLNĚ JEDNO! Je naprosto jedno, jestli půjdete k CA nebo k SA. Já vím, že na internetu naleznete spousta referencí, které hlásají CA ?! NIKDY! a to samé se koná v případě SA. Ono spousta lidí si neuvědomuje fakt, že tyto agentury jsou jenom ZPROSTŘEDKOVATELÉ. Tudíž vám zprostředkují práci ve spolupráci s americkou agenturou, ale po příjezdu do USA se o vás stará jen a jen americká agentura a na té záleží. A teď se mnozí z vás zeptají, no jo, ale kam teď APIA nebo APC? A víte co, ono je to zase úplně jedno. :-D

Realita..

Všechny plakáty, propagační materiály, hesla na webech zmíněných agentur hlásí, jak se o vás postarají, jak vám pomůžou, jak vás nenechají v průšvihu, jak se na ně můžete spolehnout, jak mají emergency linky 24 hodin denně. Nádherný, zní to úplně fantasticky, že? No, ale realita je bohužel úplně někde jinde. Já - klepu si - si na svou agenturu APIA nemůžu stěžovat. Neměla jsem nikdy (klepu si po druhé) problém, neprošla jsem si rematch (díky bohu) a tak nemůžu říci křivého slova. Ale Au Pairs jako jsem já, je bohužel, zatraceně málo. Bohužel znám převážné procento holek, co pracují více, než by měly, co si doslovo PROTRPĚLY v době rematch, co byly vykopnutý z baráku a musely prakticky domů, co mají šílený host rodiny. ALE nebojte, znám i holky, co se mají stejně jako já, jako prasátka v žitě. Víte, na tohle se člověk nemůže dívat globálně, ale individuálně. Někomu agentura opravdu pomohla, postarala se ale jsou i opaky. A o těch se moc často neslyší. Hodně a myslím si možná i nejvíce záleží na vaší KOO! :) Pokud vaše koo bude nenávidět svojí práci a bude to prostě s prominutím kráva, tak se asi pomoci od ní nedočkáte a právě koordinátorka je ta, co vás může poslat. Znáte to přísloví, kdy nepřítele si máte držet blíže než svého přítele? Tak přesně tohle platí i tady. Koordinátorky jsou ty, co se vám snaží pomoct najít rodinu v případě, že skončíte z jakéhokoliv důvodu v rematch. Koordinátorka je ta, co by se o vás měla postarat v případě, že se ocitnete na ulici. Moje koordinátorka dělá svůj job na 100%. A víte proč? Má z toho prachy a protože je prostě into it. Snažila se pomoci i holkám, které se ocitly v rematch a já jí kontaktovala o pomoc. Ale jsou koordinátorky, co vám neberou telefony, co neodpovídají na emaily, co vám nabídnou jednu rodinu týdně zatímco jiná koordinátorka nabídne jiný holce 4 rodiny denně. A tady opravdu nezáleží na agentuře. Jestli jste u APC nebo APIA? No a co? Jsou rodiny z APIA, které přešly k APC, protože nebyly spokojený, protože se jim nelíbilo to či ono etc. Ale na druhou stranu jsou i případy, kdy rodiny z APC přešly k APIA.

Takže asi tak, nevyberete si. Je to jen a jen o štěstí. O tom, na koho narazíte, o tom, kdo bude vaší koordinátorkou etc. LOGICKY, myslíte si, že se agentury postaví na hlavu kvůli nějaký AU PAIR? Oh my god, hell no! :) Uvědomte si, že venku je spoustu holek, stovky holek, co chtějí se stát AU PAIR in the USA. Jsme hrozně jednoduše nahraditelný. A NAVÍC agentura má z každé nové au pair peníze. Rodiny platí ročně 7tisíc dolarů jenom poplatek agentuře. Těch našich pár tisíc není NIC o proti tomu, jaké peníze mají z rodin. Tohle je prostě business..

Nechci být zlá, ale lidi, co si řeknou, když slyší, že u APIA byl ten a ten problém a mají zrovna u APIA přihlášku a začnou panikařit, ježiš, tak to nikam nejedu a nebo honem honem se přihlašují k APC, tak PŘESNĚ vy prosím zůstaňte doma. Protože ušetříte nervy sobě i svojí rodině a blízkým. V momentě, kdy byste se dostali do problémů, tak by vás asi trefil šlak. Už s takovým přístupem, že slyšíte negativa a okamžitě "ježiš, tak já nikam nejedu.." "hmm, tak to nikam nejedu..", tak to fakt radši zůstaňte doma na zadku. A opravdu mě nechápejte špatně. Jak jsem už několikrát psala. Spousta lidí si myslí, že je to tu procházka růžovou zahradou, slyší jen pozitiva a kladné ohlasy na tento job a na agentury. A jejda, realita je pak úplně jiná. Ono je to všechno o penězích a je to business. Takže se podle toho mnozí zařiďte. Buďte připravení na všechno. Můj táta říká "Doufej v lepší, počítej s horším" .. Neočekávejte, že budete mít perfektní rodinu - byť bych to všem Au Pairs od srdce přála. Neočekávejte, že se vám tu nic nepřihodí. Tady člověk musí být připraven na všechno. Stát se může úplně, ale úplně cokoliv. Já skončila na operaci, jiné au pairs měly úmrtí v rodině, jiné au pairs byly poslány domů, jiné byly vykopnuty host rodinou na ulici, jiné nabouraly auto etc. Prostě člověk do toho musí jít s tím, že to nebude procházka růžovou zahradou. A věřte, NEBUDE! :-)

Na vyžádání napíši článek o Američanech ... Jací lidi tady jsou a nejsou. Budu se snažit to zachytit co nejlépe a co nejlépe popsat co a jak. :-) Není to easy a nebude, jelikož některé "věci" se musí zažít.

Nadpis?

20. března 2013 v 1:44 | Mišule
Musím se pochlubit, dělala jsem rozhovor pro www.vysokeskoly.cz a prosím TADY TO MÁTE:

http://www.vysokeskoly.cz/clanek/americane-nas-vnimaji-tak-trosku-exoticky-rika-ceska-au-pair

AUTOGRAM zašlu na požádání :-D

Sotva jsem včera dopsala článek, tak se nám tu události rapidně otočily. Včera bylo trošku deštivo, nepřikládala jsem tomu pozornost. Najednou začaly houkat sirény. Myslela jsem si, že někdo boural, protože Američani neumí řídit a už vůbec neumí řídit za zhoršených podmínek jako je déšť, sníh etc. Jenže za chvíli se v basementu objevil nejstarší. A mě kluci do dolů nesmí, mám tam vlastní obývák, záchod, bar, pokoj etc. a oni prostě tam nemají co dělat. A většinou by dolů nešli aniž by se mě zeptali o svolení. Takže jsem na něj koukala jak z jara, protože jsem měla dole samozřejmě mrdník (jak by řekli moji rodiče), jelikož jsem vybalovala po víkendu. No a sirény byly hlasitější, tak jsem se zeptala, co to je ne. A on, že je tornado warning. Takže jsme museli do basementu. Můžu vám říct, že to počasí tady bylo něco odporného. Před měsícem cca jsme měli tornádo watch a nebylo to ani z poloviny tak hnusný, jako warning - makes sense. Obloha černá, neuvěřitelný déšt. V různých částech padaly OBROVSKÝ kroupy a když říkám obrovský, tak tím myslím obrovský. A ta bouřka? No to byl hnus velebnosti. Jednou to tady prásklo a snáma se zatřásl celej barák. To byly rány, že jsem nevěděla, jestli jsem víc pos... strachy já nebo dítě.
Večer jsme měly cluster meeting - na policejní stanici! :-) Můžu říct, že překvapivě to bylo opravdu super. Samozřejmě pro nás ženský bylo velice příjemné mít mladého velice ale velice pohledného policistu, který nám skoro 2 hodiny přednášel. Já jsem asi byla nejaktivnější - zvědavka, to jsem celá já. Navíc jsem bohužel mohla přispět několika vlastními zkušenostmi - např. můj speeding ticket. Mohli jsme si sednout do auta a vyzkoušet si, jaké to je. Je vtipný, jak tady policisté mají počítače s TISKÁRNOU v autech. O tom si naši policisté můžou nechat zdát.

Dneska ráno jsme se probudili do né moc pozitivního dne. Kdo viděl zprávy, tak ve státě Nevada přišlo o život 7 mariňáků při nočním cvičení. Bohužel jsem hloupá a čtu si diskuze u článků např. novinky.cz ! Můžu vám říct, že některé komentáře mě opravdu dokážou zvednout ze židle. Některý lidi, co tam píšou ty svá moudra, bych normálně propleskala za to, co jsou schopní ze sebe vypustit. To nejsou lidi. A zvířaty je nazývat nebudu, jelikož bych je nerada urazila (ty zvířata). Nezlobte se na mě, ale já asi nepochopím, co my Češi máme proti Američanům? Co nám oni udělali tak strašného, že dokážeme někteří přát někomu smrt jenom proto, že byl Američan a člen US NAVY?! Možná se divíte nad tím, proč se nad tím pozastavuji a proč nad tím nemávnu rukou, když se mě to netýká, ale já to ze sebe musím dostat. Jsem naproto vytočená a zklamaná. Mám několik přátel v armádě ať už jsou US ARMY/NAVY/AIR FORCE ... NA tom nezáleží. Pár z nich je zrovna teď na field. A byli tam včera i přes to, že bylo tornádo várování. Ti kluci tam trénují a přípravují se na deployments. A půlka lidí, co na ně nadává, by se s prominutím posrala (pardon, pardon, pardon), kdyby si musela projít jen z poloviny tím, čím si procházejí oni. Já si z nich mnohdy dělám srandu, že jsou placení za to, že lítají po polích a horách s pistolkama a "hrajou" si. Já jsem poměrně zvědavý člověk a každýho z těch kluků, co znám, jsem si vyzpovídala. Vždycky se ptám na to, proč se rozhodli join military, co dělají, proč, jestli byli deployed etc. Zajímá mě, jak to tam funguje. Nikdo z těch, co tam psali ty hnusy v diskuzích, nemá ani tušení, čím si ti kluci mladí procházejí. Kolik z nich si něčím takovým prošlo? Kolik z nich vidělo umírat svoje kamarády zatímco byli v Íráku či Afghánistánu? Kolik z nich muselo čelit smrti. Kolik z nich museli opustit rodiny v řádu měsíců či let? Kolik z nich přišli o narození svého dítěte a přišli o ty léta, které jsou mnohým lidem nejcennější? Jeden z těch mladých kluků, co tam umřel, byl 20ti letej kluk, co měl přítelkyni, rodinu a za sebou už 2 deployments a chystal se na další?! Proč mají ti lidi takový problém s Američanama? Dyť 90% z nich žádného nikdy nepotkala, nikdy v Americe nebyla etc.

Upřímně, neznám ze svého okolí asi nikoho, kdo by dobrovolně šel do armády a kdo by na to vůbec měl koule.

Američani jsou jiní, tak to prostě je a bude. Ale neznamená to, že jsou horší?! Ano, můžeme se cítit dotčeně, že půlka Američanů nás považuje za součást Ruska nebo je dokonce přesvědčená, že jsme jeden velkej stát. Ano, můžeme se rozčilovat, když nás nazvou "Československem" ... Ano, jsou pohodlní, neumí cizí jazyky. (někteří) Proč by se taky učili cizí jazyk, když se my, zbytek světa, učíme anglicky že jo?! Ano, jsou to svým způsobem ignoranti, ale takhle to tu je prostě a my to nezměníme. Myslet si o tom můžeme každý svý. Na druhou stranu, ať jsou jací jsou, taky jsou to stejně jenom lidi. Stejně jako my jsme taky jenom lidi a taky si o nás můžou myslet cokoliv. Stojím si za tím, že my Češi, se máme od Američanů co učit! Proboha, přestaňte soudit někoho, jenom podle toho, co jste vyčetli na Internetu a co napsali v novinách. Až si zkusíte tady žít, poznáte je, jejich kulturu, styl života etc. pak si dovolte komentovat. Ale nikdo nemá právo nikoho soudit! Můžete říct, jací jsou a nejsou, ale pokud jste Američani viděli na obrázku či na videu na internetu, vážně si myslíte, že máte právo říct .. haha "blbej američan" ... etc.? Tím se ukazuje, že jediní hlupáci jsou ve finále ti, co hlásí ty svá moudra.

Takže vy, co tohle děláte, PROBERTE SE! :-)

Jinak, moje koordinátorka chce poslat mým rodičům dopis. Docela mě to zarazilo, chce jim napsat, jakou dělám skvělou práci a jaká jsem. Je to milý svým způsobem.

Další věc, jsem strašně moc ráda za všechny komentáře! :) Dostala jsem spoustu nádherných zpráv, vzkazů, emailů a komentářů ať už na blogu či na mojí fan page. Hrozně mě těší, že dělám něco užitečného a že mohu říct, že někomu POMÁHÁM. Je důležitý si pomáhat a spousta lidí na to zapomíná.

Už to bude skoro rok, co jsem opustila Čechy a nemůžu uvěřit tomu, jak ten čas letím. Chystám článek k ročnímu výročí... Zase to bude takový dojáček řekla bych. Takže na tom pomalu, ale jistě začnu pracovat, abych to stihla na čas.

Jinak mě inspirovala bývalá au pair Janička! Jistě si pamatujete její blog a mnozí z vás určitě ví, že momentálně pracuje jako letuška u jedné z leteckých - velice dobře známých - společností. Díky ní mě napadlo, že i já bych mohla vyhlásit nějakou soutěž a výherci poslat pak nějakou cenu. Třeba tričko Atlanty, nebo něco prostě, co by se Vám mohlo líbit. :-)

No, já zase končím, mějte se krásně, mějte se rádi a buďte na sebe hodní! :-)

Dotazy:

ask.fm/misuleinusa
www.facebook.com/misuleinusa

Savannah, GA oslavy St. Patrick's day

18. března 2013 v 19:17 | Mišule
Tak mám zase spoustu zážítků a k tomu mi stačil jeden jediný víkend. Necelých 48 hodin na to, abych se zase měla z čeho vzpamatovávat.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Savannah. Tam jsou prý největší a nejlepší párty v GA. Já jsem jela sama se 4ma brazilkama. Takže jsem se DOBROVOLNĚ nabídla, že budu řídit. Přece jenom, řízení miluji, baví mě to a další podstatná věc byla ta, že jsem se nechtěla 5 hodin strachovat o svůj křehký život. Brazilky řídí jako hovada a když říkám hovada, tak myslím hovada. Brzda plyn, brzda plyn plyn plyn, tvrdě brzda, zatáčky si švíkají jak na rally. Tuhle jsem jela s Julianou, v levé ruce měla GPS, v pravé ruce Iphone a řídila zápěstím. Ten kdo jel za náma, tak si musel myslet, že je ožralá. Cesta trvala cca 4-5 hodin. Co mě trošku rozčilovalo po celou cestu i po celý pobyt bylo, že neumim portugalsky. Byla jsem jediná, kdo nemluvil portugalsky. Mě osobně to přijde velice sprostý mluvit svým rodným jazykem ve společnosti někoho, kdo ten jazyk neuovládá. Neříkám, že jsem to nikdy neudělala, protože někdy musíte vysvětlit svou pointu česky, protože anglicky by to tomu člověku nedávalo smysl. Takže jsem si občas přišla jak debil. Alespoň Juliana se snažila udržet angličtinu a i s holkama se snažila mluvit anglicky. Ale je vidět, že brazilky chodí ven jen spolu, protože jejich angličtina nepatřila mezi nejsilnější.

Přijely jsme krátce po 3tí hodině. Šlo se na hotel, kde jsme se připravily a do 40ti minut odjížděly do města. Můžu vám říct, výborná atmosféra. Všichni oblečení do zeleného. Kreativitě se meze nekladly. Opravdu jsem koukala s ústy dokořán. Je naprosto úžasný vidět tisíce lidí v zelený barvě a slavící St. Patricks Day. Pro nás děvčata tam bylo leccos k vidění. V Savannah a kousek odtamtud jsou základny vojáků, mariňáků, takže bylo na co koukat. Just saying ... U nás v Atlantě a ani v městěch, kde jsem byla, kromě New Orleans, tak se nesmí pít na ulicích. Ven před klub vás nepustí s pitím, prostě neexistuje. V Savannah jsme si museli za pět dolarů koupit náramky, které nám umožňovaly pít na ulici. Kontrolovali samozřejmě ID. Bez modrého náramku by vám nikdo neprodal ani pivo, NIC! Jedna celá ulice byla plná beer stánků a stage vedle stage s živou muzikou. Výborný. Lidi pili, tancovali a prostě si užívali horký slunečný den. Bylo neuvěřitelných 80°F !!! Já jsem si koupila zelenou kšiltovku s názvem "KISS ME" ... a POZOR, fungovala. Dostala jsem několik kisses na tváře, haha. U řeky byla další ulice, která byla plná barů, stánků a největší stage. Prodávalo se dokonce i zelené pivo. Pařili jsme parta lidí asi do 3 do rána. Stojím si za tím, že Američani jsou nejlepší fanoušci na světě a nejlépe se s nima paří.

V neděli jsme ráno jeli v partě lidí na pláž. To jsem ovšem nevěděla, co mě čeká a nemine. Jelo se na Tybee beach, údajně nejlepší beach v Savannah. Tak si válíme šunky, opalovačka a najednou mi přijde sms "Ty jsi na Tybee beach? MY tu jsme taky" ... No, psal mi JAKE! Tak jsem mu poslala fotku, kde přesně jsme, on mi poslal jeho zpátky. A my jsme vtipně byli nejenom na stejné pláží, on byl prakticky s klukama za náma. Je docela vtipný potkat kluka z Columbusu na stejný pláži v Savannah. Svět je malej a náhoda je blbec :-) ... Takže jsem ve finálě byla celé odpoledne pak s nim a klukama. Byl to fajn den. Někdy kolem 4té jsme odjížděly s holkama. Vtipně jsem jela natankovat a koho jsem opět nepotkala? :D JAcoba s klukama ... Tak jsem je vytroubila a pánové si málem cvrnkli do gatí, když jsem viděla, jak s sebou škubli jeden po druhým. Cesta zpátky byla fajn, akorát mě bojlel zadek a asi 50 MIL nikde nebylo kde zastavit, protože já potřebovala na záchod a někam na jídlo. Po dvaceti mil jsem řekla Siri, ať mi dá direction do Mekáče a Mekáč byl za 36 mil! To mě málem mohlo trefit.. Jinak domů se dorazilo v devět a ráno opět makačka. :/

Před chvílí jsem přijela domů. Byla jsem vyzvednout Jenn na letišti. Bože, bomba! :-) Jsem musela letiště objíždět asi 5x, protože mě policajti vyhodili. Nesmí se tam stát, protože tam se nabírají/vyhazují lidi. A jelikož Jenn měla zpoždění a já nechtěla platit parkovný, tak jsem si udělala pár koleček kolem letiště. Nad hlavou mi létala letadla. Přistávala, vzlétala a já se z toho skoro potento. :-) Letadla, letiště, to je MOJE. Kdo mě zná, tak ví, že chci být letuška ... :))) Už od mala!

Více foto na www.facebook.com/misuleinusa

dotazy: ask.fm/misuleinusa

FOTO






Jak se stát Au Pair a co vše tato "práce" obnáší.

15. března 2013 v 22:47 | Mišule
Hodně lidí se mě ptalo, ptá a asi bude stále ptát, jak se stát Au Pair? Co pro to je potřeba udělat/neudělat, jak začít a co jak probíhá pohovor etc.

Asi první, čím bych začala je - položit a zodpovědět si např. následující otázky. Proč chci být Au Pair? Zvládnu žít rok v Americe, opustit rodinu, přítele, přátele? Proč Amerika? Jsem připraven/á starat se denně o děti? Zvládnu být soběstačný/á a postarat se sám o sebe? A tak dále.
Neberte si to osobně, na nikoho nenarážím, ale někdy mi přijde, že sem jezdí lidi (nebo chtějí jet), kteří si s prominutím neutřou sami zadek a nenamažou si ani chleba. Pokud někdo nezvládá sám si obstarat přihlášku, vyplnit si víza a obstarat základní věci, jak se pak takový člověk může starat o DĚTI či být sám za sebe tisíce mil od rodiny a přátel? Hodně lidí si tuto "práci" představují jako procházku růžovou zahradou. Vidí jen benefity, které tato "práce" nám Au Pairs přináší. Všichni vidí jen fotografie z dovolených, představují si jen párty a "šoping". I to je jedna z věcí, kterou by si ti, co mají zájem o AU PAIR, měli uvědomit. Je to PRÁCE, takže prvotně je vše o vašich pracovních povinnostech. Prvotně jsou to děti a vaše Host rodina, pak až je to zábava, nákupy a cestování. Ale k tomuto se vrátím později.

Jak začít? Jednoduše. JE 21. století a je doba internetu. Usedněte k počítači a vyhledejte si potřebné informace k programu Au Pair v USA. Jak SA/CA (budu se zmiňovat o těchto dvou, protože dle mého názoru jsou nejznámnější a nejvyhledávanější) mají na webových stránkách uvedené podmínky pro přijetí do programu etc. Mnohdy naleznete i ONLINE přihlášku případně odkaz, odkud si vytisknout vše potřebné k "fyzické" podobě přihlášky etc. Obě agentury chtějí, aby jste si vyplnili online přihlášku tzn. AU PAIR ROOM. Na webu amerických agentur, které spolupracují s CA/SA, se po přihlášení MUSÍTE vytvořit ONLINE profil, který vám poslouží jako váš Au Pair Room. Tam píšete dopis rodině, nahráváte fotografie a video, vyplňujete informace o vás etc. Vše naleznete na internetu a jejich webech. Případně zvedněte telefon do ruky a zavolejte si do agentury - oni vám velice rádi poradí či napište email.

Kde sehnat reference?! To je otázka, která je velice častá ve vašich dotazech. Případně, kde jsem sehnala já své reference. Já jsem měla reference od lidí, kterým jsem skutečně hlídala děti. Pokud víte, že chcete v budoucnu odcestovat jako Au Pair, zkuste najít někoho ze známých, kdo má dítě, a domluvte se, že budete hlídat či vypomáhat. Je spousta možností, jak si obstarat reference a zkušenosti s péčí o dítě.

V přihlášce (jakékoliv verzi) NELŽETE. Nemá to smysl. Uškodíte sami sobě v případě, že se to provalí. Nikdy nevíte a náhoda je blbec. Ujasněte si sami v hlavě, co chcete zmínit a co nechcete zmínit. Svůj online profil, který bude viditelným rodinám, udělejte nejlépe, jak jen můžete. Dopis napište tak, aby jste zaujali rodinu a aby si rodina vybrala vás. Natočte video a dejte si záležet. Je úplně jedno, jestli budete sedět na gauči a povídat (takové jsem měla já a BODOVALO) a nebo jestli video proložíte fotkami, hudbou či budete mít záběry z různých míst. Jsou rodiny, které preferují jednoduchost - v jednoduchosti spočívá krása, že? A nebo ty, co preferují promakaná videa s fotkami etc. Můj názor je ten, že na fotky je FOTOALBUM a video není o tom, jakou písničku tam máte, ale co říkáte a mnohdy rodiny nerozumí tomu, co vykládáte, protože je ruší hudební efekty. Prostě jednoduše - DEJTE SI ZÁLEŽET!

Pohovor, psychotesty etc. Jakmile budete mít vše potřebné vyplněné jak fyzickou přihlášku tak online část. Zavoláte si do SA/CA a domluvíte si s nimi pohovor. Součástí tohoto pohovoru jsou psychotesty, rozhovor v angličtině etc. PROSÍM VÁS, ti, co mi píšete - jak jsi na tom byla s angličtinou? Nevím, jestli na to mám se svou angličtinou etc. WAKE UP PEOPLE. Do USA jedete hlavně kvůli JAZYKU! Naučit se jazyk, poznat jinou kulturu, cestovat ETC. Několikrát jsem všude zmiňovala, že sem přijely holky, co anglicky sotva koukaly, natož aby řekli Hey, my name is .... ! Pokud se necítíte na to, je čas něco s tím udělat. Kupte si anglický knížky a čtěte. Koukejte na filmy s titulkami a vyprďnete se na dabing - ty české překlady stejně stojí za prd a mnohdy anglická verze a česká je jak srovnávat nebe a dudy. Kupte si nějaké knížky a procvičujte si - různá cvičení. Přihlašte se na internet, jsou různé "dopisovací seznamky" etc., kde můžete angličtinu také procvičovat. A nebo si zaplaťte doučování a choďte na doučování. Prostě udělejte něco proto, aby jste mohli s hlavou vzhůru odkráčet do SA/CA a bez problémů vést rozhovor v angličtině. Nemůžete se ptát lidí a říkat "Jak jsi na tom byla ty s angličtinou?! Myslíš, že já na to mám, když bla bla bla ...." Někomu jdou jazyky, někomu jde matika. Já jsem patřila k těm, kterým vždycky šly jazyky bez problémů. Nikdy jsem nemusela sedět a učit se slovíčka, šrotit se gramatiku etc. To je INDIVIDUÁLNÍ. Navíc druhá stránka věci je, že na ty rozhovory se dá připravit. Ptají se vždy na to samé. Kdo jsi, odkud jsi, co děláš, co jsi studoval/a, co tě baví, jak by ses charakterizoval/a, proč chceš být au pair etc. Prostě s prominutím rozhovor pro blbečky. Štěstí přeje připraveným.

No a pak už nezbývá než jen čekat, čekat, čekat, dokud vás obě agentury (jak česká, tak americká neschválí) ... Po schválení a gratulačním e-mailu je fáze matching, kdy se vám ozývají rodiny a celá tahle fáze je až do odletu o štěstí. Neznamená, že když se jiné Au pair ozvala první rodina za pár hodin, že to samé se stane vám. Neznamená, že když někdo měl 10 rodin, než byl MATCH, že vy nenajdete svou rodinu hned mezi prvními, co se vám ozvou. Neexistuje ani doba, do které by se vám mělo podařit "matchnout". Nic takového. Vše je to o štěstí a náhodě. Záleží na vašem profilu, musí zaujmout. Může se stát, že odletíte do měsíce od schválení a taky se může stát, že rodinu najdete až za půl roku a odletíte až za další 2 měsíce. Záleží i na období, kdy se hlásíte..

Co chci říct, nepředstavujte si, že si tu všechny válíme prdelky a nic neděláme. JE to makačka, je to dřina. Někdy by jste svoje dětičky umačkali láskou, druhý den by jste je nejraději zabili. Tak to prostě je. Ono hodně lidí si řekne, co to je za práci, hlídat dítě?! No, ale taky si uvědomte, že valná většina z vás měla dítě max. na dvě hodiny a jednou za uherák. Tady máte děti od rána do večera, pondělí až pátek. A některé holky dokonce makají i víkendy. V sobotu, kdy se razí za zábavou, tak zrovna jedna au pair může být doma zavřená do půlnoci a hlídat, protože si rodiče vyrazili na date etc. Některé děti chodí do daycare/preschool/school a mají tisíce zájmů. Někdo pracujee od 9ti do 5ti a někdo maká od rána do večera non-stop. Vše je to na schedule, který si určuje rodina. Připravte se na posraný pleny (ti, co budou mít děti od narození do 4let), budete měnit pleny jak mourovaný, budete prát zasviněný oblečení, vařit dětem a uklízet po nich. Někdy toho budete mít plný zuby a bude se vám chtít jet domů a nebo vás to dožene k slzám. Budou momenty, kdy vám bude chybět rodina a přátelé. Až budete s "cizíma" lidma o Vánocích a vaši kámoši na FB budou postovat statusy o tom, jak svátky tráví s rodinou, vy se budete cítit mizerně byť na druhou stranu se budete těšit na novou zkušenost a zážitek... Je toho spousta..

Takže SUNDEJTE růžové brejličky a pusťte se do toho.

PS. Zapomeňte na vysněnou lokalitu. Do vysněné lokality se dostane velmi malé procento holek. Navíc se ani nedoporučuje uvádět, že chcete jen do Cali a nikam jinam nepojedete. Odmítat rodiny protože mají 3-4-5 dětí a vy chcete jedno. Takhle to nefunguje.

CELÝ VÁŠ POBYT ovlivní VOLBA RODINY A RODINA JAKO TAKOVÁ. Pokud chytnete mámu, která vám bude dělat peklo ze života, určitě nebudete happy at all. :-) A je taky dost možný, že skončíte v rematch. Tak to prostě je. Pokud se rozhodnete do toho jít, tak už se vším všudy a jak by řekl můj táta "Doufej v lepší, počítej s horším" ... Tady člověk musí být připraven na všechno.

Všechny holky a kluci jsme tu sami za sebe. Musíme se o sebe postarat sami, vše si zařídit sami a poradit si v různých situacích. Nemáme tu maminky a tatínky, aby nám zachraňovali zadečky, když se něco semele.

Já měla štěstí, mám perfektní lokalitu, rodinu, děti a přátele. Nemůžu si stěžovat a můj pobyt v USA bych přirovnala k "living my american dream" .. Ale ne vždy to tak dopadá - bohužel.

Je to škola života, naučí vás to hodně. Více vám to dá, než vezme. A mimo jiné, na životopisu to pak taky nebude vypadat zas tak špatně ! :))))

GOOD LUCK PEOPLE!

Prodloužení, novinky a focení! :)

15. března 2013 v 20:13 | Mišule
Zdravím,

konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala nový článek. :-)

První šok, když jsem otevřela BLOG.CZ byl, že můj blog byl na hlavní stránce, kde byl "odkaz" na můj článek CO MI AMERIKA DALA A VZALA. Asi pětkrát jsem aktualizovala stránku, jestli mám halušky nebo jestli jsem přepálená ze sluníčka. A mě bylo divný, kolik lidí dneska komentovalo ten článek, když už je to prakticky "historický" článek. :-) Záhada vyřešena. Nicméně, pro mě to znamená hodně.

Poslední tři týdny byly STRAŠNÝ, ale opravdu strašný. A to po pracovní stránce. Moje host rodiče teď hodně cestují, takže já jsem většinou s malým a klukama sama doma. Párkrát tu byla a pomáhala mi babi, že tu třeba spala nebo nás vzala na večeři etc. Byť je to vysilující být "máma na plný úvazek", tak ta příjemná část je šek. Za ten týden, co jsem měla rodiče pryč jsem dostala docela slušnou částku navíc. Takže si nemůžu absolutně stěžovat a každý dolar se hodí. Na druhou stranu ráno vstávám z postele - vypadám jak zombie a večer padám na držku do postele a vypadám dvojnásobně hůř než ráno. Ale snažím se to brát pozitivně. Nemůžu si absolutně stěžovat a alespoň budu mít na další výlety.

O víkendu jsem vyrazila ven. :-) Na odreagovačku. V pátek jsme šly s Jennifer na oslavu narozenin, šlo se na vodnici a pak se obráželi bary - znáte to. Nic extra. Ale byla to příjemná změna - o tom žádná. Takhle jsme prostě seděli parta lidí, kouřili vodnici a pak jsme si i zatancovali. Nevím jak v Čechách, ale tady hrozně letí songy jako WOBBLE, CHA CHA SLIDE etc. Takže jakmile tady začnou hrát jednu z těhle písniček, tak všichni vstávají a jdou tancovat. To se mi na Američanech hrozně líbí. Oni jsou opravdu bezprostřední. Jestli umí nebo neumí tancovat, to je úplně jedno, je úplně jedno, jestli jsou shy nebo ne, prostě se seberou a jdou tancovat. :-)
V sobotu byla soutěž v THE IVY - Soutěž o nejlepší kostým 90tých let. Já jela s Julianou a jednou Američankou. Docela sranda, Bianca (to je ta Američanka) byla oblečená za madonnu - musím říct, že tohle bych si na sebe nikdy nevzala. Bych si připadala jak s prominutím k*rva. Domů jsem šla v 6 ráno (měnil se u nás čas, takže momentálně máme s Čechama o 5 hodin méně) a vtipně jsem vrazila do HM, která se chystala na odlet do Las Vegas. Docela koukala, že jsem přišla domů nad ránem, ale naštěstí jsme dvě hodiny - ne naši chybou - strávili ve Waffle House.
V neděli jsem šla fotit s Jennifer. Šly jsme do nádhernýho parku kousek od nás. Strávili jsme nádherný odpoledne tam a pak jsme si zašly na večeři do francouzské restaurace. No a večer jsme byly pozvané do turecké restaurace, sezení bylo normálně na zemi a měli tam vodnice. Já tam objevila PILSNER URQUELL YAY! :) Dali jsme si dohromady všichni jednu velkou pizzu a můžu vám říct - VÝBORNÝ! JEDNA z nejlepších na světě.

FOTKY z FOCENÍ:





Od pondělka to byla až do dneška práce, práce, práce. Už se nám vrátilo léto, takže tu máme nádherně - dneska (pátek 15.3.) jsem konečně vytáhla plavky a slunila jsem se na backyard. Je tu HORKO, HORKO, HORKO! Tady totiž není prakticky žádná zima. JE tu LÉTO 95% svého času a PODZIM. Lori (teta chlapečka, se kterým chodíme na PLAYDATE a je to malého spolužák) řekla, že tohle léto bude MASAKR. Že jestli jsem "melting na 104°F, tak teď to bude horší. Takže se psychicky na to připravuji. Alespoň budeme s malým věčně na bazénu.

Co se stalo: NENÁVIDÍM SVOJE AUTO. Byla jsem ve středu v CURRY HONDA protože jsem musela vzít auto na "service check". Myslela jsem (stejně tak jako moje HF), že mi vymění jenom olej etc. Navíc mi operátorka řekla, že to nebude trvat déle než hodinu. No čekala jsem déle jak hodinu a půl a pak přišel Steven, který mi oznámil, že je tam asi miliarda věcí, které potřebují být opraveny. Nejhorší a největší šok byl, když mi řekl, že zadní kola byla pěkně v háji + hrozilo KAŽDÝM OKAMŽIKEM, že se stane to, co se mi stalo tenkrát v listopadu, že mi prakticky vypadla přední kola. Takže mě HONDA service odvezla jako královnu domů. A odpoledne mě odvezla Buff pro auto, který mi dělalo problémy po cestě ze servisu, takže jsem v servisu skončila znova. Když už jsem dojela domů, tak přestaly fungovat automatické dveře. Takže jedny nemůžu používat vůbec. Můj HD se pak snažil se mnou to dát dohromady, jelikož mi furt palubovka hlásila, že nemám zavřené dveře a celé auto pískalo. Pak jsem dala BILL mému HD a ten když viděl cenu ze servisu, tak řekl jenom "what the fuck?" V životě jsem ho neslyšela mluvit sprostě. I mě ta cena vyrazila dech, ale budiž.

V sobotu jedeme brzo ráno s holkama do Savannah, GA - oslavit den svatého Patricka. V neděli jedeme večer zpátky domů, ale celý den strávíme s holkama na pláži - nemůžu se dočkat! :) Navíc řídím já, jelikož nedokážu svůj život vložit do rukou dam z Brazílie. :-D Nechci se 4 hodiny tam a 4 zpět bát o svůj život. Američani, Brazilci a Afričani jsou dle mého názoru nejhorší řidiči na světě.

Jinak přišel mi papír o prodloužení ! Konečně to mám oficiálně schváleno. Přišel mi nový DS FORM, takže se do Čech nepodívám minimálně do MAY/JUNE 2014.

Doufám, že se máte všichni skvěle. Děkuji za veškeré pozitivní ohlasy tady na BLOGU či na https://www.facebook.com/misuleinusa ! :)

Dotazy etc. můžete i nadále pokládat na ask.fm/misuleinusa či na e-mail etc.

KRÁSNÝ VÍKEND VŠEM! :)

Zlý sen!

5. března 2013 v 4:20 | Mišule
Tohle bude krátký, potřebuju se z toho vypsat. A předem se omlouvám za chyby, protože to píšu z iPhonu.

Včera večer jsem měla hrozný sny, opravdu jsem se probudila a bylo mi mizerně. Pamatovala jsem si jen pár věcí a momentů. Ale před chvílí mi došlo, že se mi zdálo o mém malém Robertovi. Zdálo se mi, jak jsem se s ním musela loučit, že jsem musela odjet. A následně jsem cítila, jak mi bylo mizerně, když jsem už byla zpět v Čechách. Můžu vám říct, že mě to regulérně rozbrečelo. Protože ty pocity byly tak skutečný, že mě to úplně dostalo. Robert je jako můj vlastní a jestli se něčeho strašně bojím, tak toho loučení a toho, jaký to bude až budu zase doma v Čechách. Nedokážu si představit být bez něj. Je jak můj vlastní a mě ničí představa, že jednou opravdu budu muset jit "bye bye" jak říká malej, když někdo někam jde.

Tahle práce je hrozná! Šílená, prostě na prd a to jenom z toho důvodu, že si vytvoříte k rodině a těm dětem takový vztah, že prostě vás to loučení pak tak nějak zlomí. Prostě tohle je druhá nejhorší část programu. První opustit rodinu svou vlastní a pak tu, kterou jste získaly pobytem tady. Takovou bezmoc jsem fakt dlouho necítila, možná dokonce nikdy...

Maggie Valley, NC + video a foto

4. března 2013 v 21:46 | Mišule
No, tak ve čtvrtek se konečně vrátila moje HM. Pracovala jsem do JEDENÁCTI V NOCI! Musím říct, že po celým dni jsem usínala za chůze. Jediný oddych byl, když malý spal a když se šlo na večeři. Já, moji kluci, babi s dědou a kluků sestřenice. Vtipně si mysleli, že holky jsou MOJE. Asi jsem to dopracovala tak, že vypadám jako matka 7 a 5 let starých holek. Jsem zůstala sedět s ústy dokořán. :) Jinak teda šílený den, fakt jsem toho měla plný kecky.

V pátek jsem po práci šla na večeři s D. Šli jsme do thajské restaurace. Nádherný místo, výhled na noční Atlantu, skvělá společnost, výborné jídlo. Večer k nezaplacení. :)

V sobotu jsem byla celý den s D. a pak jsem v půl 6 jela za holkama, jely jsme se podívat po krámech, protože jsem potřebovala kalhoty na lyže. Nakonec jsem se na to s holkama vykašlala, že si věci půjčíme všechny v Maggie Valley v tom ski areálu.
Jinak nám v Atlantě poletoval sníh!!! :)))))) MAZEC, po tolika měsících jsem viděla sníh!

Neděle. Odjezd byl naplánován mezi 5:30 - 06:00. Minimálně v tomto časovém rozmezí mě měla nabrat Péťa. Já byla po pátku vyždímaná, takže jsem usnula někdy v půl 11 večer a měla budík na 4:15 a 5:00. Vtipně mi budík v 5 nezazvonil. Takže jsem se vzbudila v 5:35 kdy mi dvě minuty na to přišla sms od Petruš, že je za 3 minuty u mě. Tak trošku fofry. V 6 se nakonec podařilo odjet z ATL. A v NC jsme byly za chviličku. Do Maggie Valley to trvá 3 hodinky, takže to bylo fajn. Úplně nádherná cesta. Ke konci cesty nám už sněžilo, holky z toho byly vyplesknutý. D. neviděla nikdy sníh, ani nezažila zimu, takže z toho měla zážitek, stejně jako Julianna, která teda už byla v Maggie Valley lyžovat, ale jak není zvyklá na sníh, tak byla jak malé dítě a měla obrovský zážitek z toho, že sněžilo.
Po příjezdu, jsme si šly koupit permici, vyzvednout lyže, přeskáče, helmy a věci. A šlo se na svah! Lyžovaly jsme s Peťulí od 10 ráno do 4:30 odpoledne. Šly jsme jenom na oběd a jinak jsme furt byly na svahu, takže ke konci jsme byly vyždímaný. Jedna holčina, co tam byla s náma (my je s Peťou nepotkaly, protože jsme jezdily modrou a zelenou trasu, úplně ze shora a holky byly na basic) tak si zlomila nohu. Shodou okolností to byla řidička druhého auta, což teda nebylo ani trošku dobrý. D. si půjčila pro změnu prkno a největší joke je to, že NIKDY NEVIDĚLA SNÍH a nikdy na prkně nestála. takže prakticky vyhodila peníze za nic, protože pak stejně nejezdila. No a domů jsme jely někdy v 5 a do Atlanty dorazily kolem osmé večer. :-) Byl to luxusní výlet. Cítila jsem se jak na Šumavě nebo v Německu na Javoru. :-)

Jak brzdí brazilky viz. : https://www.facebook.com/photo.php?v=4494821649910

FOTO




FOTOGALERIE viz. https://www.facebook.com/media/set/?set=a.458330590905207.1073741826.433090086762591&type=1

FAN PAGE : www.facebook.com/misuleinusa

DOTAZY: ask.fm/misuleinusa