Červen 2013

Dovolená - Pennsylvania

30. června 2013 v 21:18 | Mišule
Jelikož sedím ve vlaku Harrisburg, PA - New York, odkud přesedám na vlak do New Jersey, tak mám čas něco sesmolit tady na blogu.

Předem se omlouvám za možné gramatické chyby či překledy. (Píši z iPadu)

Začátek dovolený nezačal dvakrát růžově. Ve čtvrtek večer, kdy jsem za prvé měla dokončit balení na dovolenou a za další jsme měly jít s holkama opékat buřty a prostě si užít večer u táboráku, dát si buřt s evropským chlebem a zapít ho kofolou. (Tu tady neseženete v normálních obchodech) Jenže když jsem skončila v práci, tak se nám trošku zatáhlo a začalo lehce pršet. Chvíli na to se začalo blýskat a hřmít. Takže jsem se okamžitě podívala, jestli náhodou nemáme tornado watch. No neměli jsme, ale za to jsme měli tornado warning!!! Ukázala jsem to mojí HM, která mě okamžitě uklidnila, že my a naše area jsme OK. No, kdyby tak věděla, co přijde o cca 10 minut později. Přišel domů HD, sorva se za nim zavřely dveře, tak jsme se ocitli v naprosté tmě, přišli jsme o veškerou power. Za chvíli vše ok, pak nám světla znova zablikala a tentokrát jsme byli bez power na dobro. Tou doibou venku byla nechutná bouřka a venku lilo, foukal vítr no prostě scéna jak z filmu. To se snad nedá ani popsat. Tou dobou jsme se všichni pakovali do basementu. Během sekund jsem měla zase vytopenej obývák. Seděli jsme všichni po tmě v rohu a čekali co bude a nebude. Tu dobou už padaly i stromy venku na ulici. Jeden spadl sousedům přímo před garáž a další byl přes celou silnici. Power jsme zpátky neměli, takže jsem si připadala jak v typickým americkým hororu.
Každopádně, naše ulice byla jediná jak se dostat do jiného "sousedství", takže jsme měli doslova zácpu u nás v ulici. Co se mi hodně líbilo, že se seběhli sousedé a všichni jsme pomáhali našim sousedům zlikvidovat ty stromy. Trvalo to asi dobrý 3 hodiny. Já pak seděla v autě a nabíjela jsem telefon v autě. No opravdu úžasný.
Druhý den, v pátek, jsem měla odlétat do Baltimoru, MD. Jsem měla hrůzu jak se dostanu na letiště, protože venku byla doslova zkáza na zemi. Popadané stromy, vedení a uzavřené silnice i ulice. A stále bez power! Když jsem jela s malým do banky, tak mi to zabralo skoro hodinu místo 10ti minut. No samé komplikace. Po obědě jsem psala host family, jestli to opravdu stíhám, když pojedu s nima. Nakonec to dopadlo tak, že se povolal nejstarší synátor a ten mě odvezl na MARTA station. Opět nám to zabralo skoro hodinu, nemohli jsme se dostat od nás, všude uzavírky, traffic a detours.
Když jsem dorazila na Martu, tak tam stála holčina, co se snažila koupit si lístek. Zeptala se mě, jak ho má koupit, tak jsem jí pomohla a všimla jsem si, že má kufry. Tak jsem se jí zeptala, kam jede, jestli náhodou nejede na letiště. A ona, že ano. Tak jsem se zeptala, jestli se nechce přidat ke mě, že taky se chystám na letiště. Tak jsme ve finále jely spolu, prokecaly celou cestu a zjistily jsme, že máme hodně společného. Minimálně vášeň pro létání, protože Robin chce být pilotem a já letuškou. Takže jsme si vyloženě užívaly příjezd na letiště. Vyměnily jsme si čísla, facebook a šly spolu na check-in. :-) Tam jsme se rozděly a každá jsme šly svou cestou.
Na letišti bylo všechno v pohodě. Odbavila jsem si kufr a šla jsem rovnou na svou gate, abych si sedla a nabila si telefon, protože jsem byla bez baterky. A já potřebovala mít jistotu, že se budu moct ozvat Terce.
Let byl super, já byla nadšená jak malá zase. Kdyby bylo po mém, tak v tom letadle sedím do teď.
Byla jsem celkem nervózní, protože pro mě měl jet Terky HD, já měla hrůzu jak ho najdu a co si s ním hodinu a půl v autě počnu. Terka mi totiž řekla, že moc nemluví. No, ale jaké na mě čekalo překvapení, když jsem si šla pro kufr. Jdu si, že jo, koukám kolem sebe, jestli tam teda někde není ten Terky HD, jak ho vůbec poznám, ještě jsem si extra vzala brejle, abych ho teda viděla. A HD jsem teda neviděla, za to tam stála Terka s namířeným telefonem na mě. Potvora natáčela můj naprostý šok! Já jsem nevěřila vlastním očím. Po roce a půl jsem se zase konečně viděla s tou mojí potvorou. No, co vám budu povídat, pobrečely jsme si. Já jsem prostě byla beze slov. To bylo fakt dokonalý překvapení. A obdivuji ji, že mi to nevykecala a že to neřekla ani nikomu dalšímu. :-)

První společný americký zážitek teda stál za to. Protože jsme jely k Terce a na silnici se cukalo nějaký zvíře. No a Terka měla snahu se mi vyhnout, ale nakonec se nezadařilo a my jsme jenom ve svých sedačkách nadskočily. Alespoň tomu nebohému zvířátku ukončila trápení.
Po příjezdu k Terce jsme jely do restaurace, posedět na bar, dát drinka a něco na zub. Velice fajnové a hezké místo. Dala jsem si Cosmo a nečekala jsem, jak rychle mi to vleze do hlavy. V sobotu dopoledne jsme se vydaly na bazén. Po cestě jsme se zastavili v Terky Starbucks. A pokračovaly pak na bazén. Ten byl vtipně na vojenské základně. A můžu vám říct, že větší bludiště jsme snad v životě neviděly. To prostě ani GPS netušila, kde jsme a kam se máme vydat. Takže jsme stály na stopce na blikačkách, až vedle nás zastavili vojáci a ptali se, jestli něco nepotřebujeme. A my, že na bazén, takže nás navigovali. Jeli před náma a prakticky nás dovezli na místo. Pak jsme si projely okolí. Zajeli na National vojenský hřbitov a jely zpátky domů. Ono to bude znít ujetě, ale oni mají ty hřbitovy tady tak hezky udělaný. Naprosto něco jinýho, nádherně udržovaný, čistý a opravdu pěkný. Fakt to zní divně, ale je to prostě tak.
Po příjezdu domů se šlo do Chocolate World. Byla tam zadarmo "exkurze", takže jsme tam projížděli v takových "lodičkách" (nebo jak to nazvat) a viděli, jak vzniká Hershey čokoláda. Moc fajn! :-) Po tomhle jsme si prošly krám, kde měli snad všechno možný a nakonec jsme si daly cupcake! :-) Můžu vám říct, že to byl obrovský, ale výborný cupcake! Ale teda ta dávka cukru mě skoro zabila. To bylo doslova a do písmene sladký jako cecek. Takže jsem to ani nedojedla a nesla si zbytek domů. Odpoledne jsme hlídaly malého. To je tak zlatý dítě, tomu by člověk nevěřil. Šli jsme na večeři - to bylo moje a malého date! A pak jsme jeli na Frozen yogurt. Jelikož byl večer hokej, tak jsme ulehli s malým do postele a koukali chvíli na hokej. Původně jsme chtěly jít ven, ale byly jsme tak hotový, že jsme doslova odpadly.
V neděli jsme pak jely do Harrisburgu. Šly jsme na loď, která se plavila po řece a my tak měly krásný výhled na Harrisburg. Potom jsme jely se podívat na exkurzi do capitolu. To je údajně nejkrásnější capitol ze všech států US. Byl fakt nádherný a já jsem si nikdy nemyslela, že se do takových míst kdy podívám. Fakt úžasný! :-)
Po capitolu jsme se vydali na místo, kde byla Civil war, kde to všechno začalo. Udělaly jsme si takovou menší tour - autem teda. Protože jsme nestihly tu skupinu, co se vydala dávno na cestu a navíc pak stejně pršelo. Šly jsme se podívat opět na vojenský hřbitov. Do dneška asi nezapomenu Terezky hlášku - dávka černého humoru. Protože jsme procházely tou loukou, nebo jak to nazvat, a tam mají v zemi památníčky. A jeden byl docela dlouhý a neměly tam žádný jména. Tak říkám Terce, hele tady nemají nic napsanýho. A ona takovým stylem zahlásila, že jim došli jména. No tohle byl opravdu černý humor. Nešlo se nezasmát, byť to vůbec není vtipný. Ale řekla bych, že tohle celý vzniklo prostě nedopatřením. Každopádně to bylo smutný, protože na některých památníkách bylo napsáno UNKNOWN - neznámý. Tak to mi fakt bylo do breku, když si představíte, že tam leží někdo a ani se neví kdo, natož jeho rodina neví, kde je pochován a nemá tak místo, kam by za tím dotyčným vojákem mohla chodit.
Každopádně pak jsme ještě projely pár bodů, nafotily pár věcí a jelo se domů. Já byla tak vyždímaná, že jsem to v autě zalomila. Večer jsme se vyfešákovaly a šly jsme s Terkou na večeři. To bylo moc fajn. :-) Jsem si pochutnala.

No a v pondělí v 9 jsem odjížděla do NYC - NJ. :-)

Jsem hrozně moc ráda, že jsem měla šanci vidět po dlouhé době Terku a hlavně taky poznat její HF a malého. Patří mezi k těm šťastnějším a má opravdu báječnou rodinu a miliónové dítě! :-)
Bylo super poznat zase další nová místa a nový stát. V jednu chvíli jsem si myslela, že se do PA nedostanu a že teda neuvidím ty místa, která znám z fotek a ze skypu, ale nakonec se zadařilo a já jsem si užila nezapomenutelný víkend!

Přípravy na dovolenou.

7. června 2013 v 1:13 | Mišule

Nemůžu tomu uvěřit, ale za týden touhle dobou budu balit na dovolenou. Kdo čte blog pravidelně, tak ví, že letím do Baltimoru, odkud mě Terezky HD bere do Pennsylvanie k nim, takže si pár dní procourám PA a užiju si pár dní s mojí nejvíc nejlepší kámoškou, odtud následuje cesta do New Yorku a New Jersey, kde budu PO-PÁ a v pátek přesun do Bostonu.

Upřímně se nemůžu dočkat, až vypálím z Atlanty, protože potřebuji dovolenou jako sůl. Od doby, co skončila školka/škola, tak je ta práce náročná. Minimálně náročnější než obvykle. S malým jsem od rána do večera - 11 hodin denně. Někdy jsem opravdu zralá na lano. Je to sice zlatý dítě, ale taky má svý dny, jako my všichni, a to pak to stojí za to. Zrovna dneska jsme to řešily s Mončou. Spousta lidí si teď řekne: "A co tak strašnýho děláš?!" a "Dyť stejně furt jenom cestujete, nakupujete a kalíte.." aj. A to je přesně to, co vidíte vy, kteří nemáte zkušenosti s touto prací. Nikdo nevidí ty scény, které nám dětičky občas dělají. A my taky nepostujeme na svoje Fejsbůky a blogy p*sraný a počůraný pleny/trenky, zadělaný hadry, bordel v dětskm pokoji aj. Samozřejmě, že na FB a jiné stránky, budeme dávat fotky, jak jsou naše děti vysmáté a zlaté (v případě, že máme od rodin dovoleno přidávat fotografie na FB) nebo fotky z výletů, nákupů a jiných akcí. Nemluvě o tom, že prakticky nemáte soukromí a jste dost omezení. Omezení - finančně. 200 dolarů prostě není žádná sláva. Vystačit se s tím dá, ale musíte se omezovat a přizpůsobit tomu i případné výlety a dovolené. Svůj poslední rok bych z finační stránky zhodnotila asi následovně - NEUSTÁLE POČÍTÁNÍ DOLARŮ! Není den, abych nepočítala svoje peníze, abych věděla, jestli si můžu dovolit koupit si kalhoty navíc, nebo jet si vyválet prdku k oceánu. Soukromí. 98% z nás bydlí s rodinou. 2% bych nazvala ty, co nebydlí ve stejném baráku, nýbrž v domě na backyard - což pořád prakticky je bydlení s rodinou. Tudíž byť tu momentálně bydlíte, stále to není váš barák. Není to váš dům a pravidla též nejsou určený vámi. Většinou se neustále ptáte, jestli je OK, když na návštěvu přijdou holky, nebo jestli tahle holčina může spát o víkendu u nás etc. I já se ptám. A to i přes to, že vím, že moje rodina je s tím naprosto OK. Jak jsem napsala výše, pořád to není váš barák. Cítite tu "povinnost" hlásit vše. Hodně holek tu má přítele, ale většinou nepřipadá v úvahu, aby si jej pozvaly "domů". A nejsme malé děti, jsme tu holky a kluci ve věku 18-28 let. (28 proto, že některé holky odcestovaly v 26 a jsou tu třeba dva roky už), takže je naprosto normální mít přítele. Já osobně bych ani svého přítele sem domů přivést nemohla. Už jenom proto, že by mi to připadalo "trapné". Sice je to v pořádku, ale asi bych si přišla jak malá. A hlavně člověk nechce do některých - trapných - situací vystavit ani sebe, ani partnera ani rodinu s dětma. Přece jenom většina rodin přítele svých Au Pairs nerespektuje hlavně kvůli dětem a za další se necítí OK mít v baráku "cizince". Další věc je, že já bych asi rodinu nechtěla zatahovat do mého soukromí. S mojí rodinou řeším leccos, řešila jsem s nima už hodně věcí a někdy i velice soukromých věcí. Ale máme fajn vztah, tak nevidím důvod, proč se nesvěřit. Ale vše má své meze. Asi bych jim přítele představila ve chvíli, kdy by šlo o "vážnou známost" a kdyby o to samozřejmě stáli. Můj ex-přítel mi dost často vyčítal, že jsem ho neseznámila s mojí Host rodinou a nemluvě o tom, že jsem mu neřekla, kde bydlím. :-D Kdežto já věděla kde bydlí, několikrát jsem u něj byla a hned ze začátku jsem byla představena tatínkovi, tak jeho kamarádům. Holt Američani tohle vidí jinak. Já jsem ráda, že jsem to neudělala, protože bych je seznámila a pak co? Vztah jsem ukončila a doma by se mě ptali: "Tak co Miki, co dělá David..." apod. Místo svatby rozchod, sorry people! :-)
Někdy bych byla radši, kdyby byla možnost bydlet live-out. Ale to by jsme si z tohoto platu nikdo nemohl za prvé dovolit a za druhé by to bylo o tisíc víc povinností. Takhle je to easy, bydlet s rodinou, nestarat se o nájem, jídlo, vodu aj.

Pointa je, že když si některá z nás stěžuje, tak to naši kamarádi na Fejsbůku prostě nepochopí. Budou kroutit hlavou a ptát se proč. Ale je to jen o tom, že prostě nikdo nevidí to zákulisí kromě nás a těch, co si tímto prošli. A je jedno jestli v USA, UK či Neměcku.

Za měsíc touhle dobou pojedeme pro změnu do našeho plážového domu v Hilton Head, tak mám obrovskou radost a nemůžu se dočkat. Protože pro mě to bude jak dovolená, vzhledem k tomu, že jede s náma 7 dalších dětí + já a Robert. A když je malej v kruhu příbuzenstva, tak prostě chce být s nima, takže já tam jenom "supervizoruju" zatímco se válím u oceánu či bazénu. A nebo dovádím s nima. Navíc Babča se mi to snaží taky zpříjemnit, abych si to trošku užila a nemakala jenom. Je to zlatá ženská! :)

CO se týče Au Pair skupiny, dnes 6.6.2013 (a jak řekla Lucka, tak 2+1+3 je 6, takže máme 6.6.6.) je nás ve skupině 666 členů. WOW ! :-) ďábelská čísla ...

Po dvou týdnech bez mého milovaného minivanu se konečně dočkám mého bobečka zpátky! 14 dní jsem si vozila prdku v autě mé HM - Mercedes. Na to auto jsem si horko těžko zvykala, protože je hrozně nízko a celkově to auto nemám ráda. Ale za to mého HD minivan (má tu samou Hondu, co já, ale novější - 2011 myslim), ten je dokonale boží! :)

Jinak zase jsem měla o zábavu postaráno, protože přišly slibované bouřky. Tady to včera práskalo takovým způsobem, že jsem se bála i já velká koza. Nemám ráda bouřky. Rány jak z děla, šílený déšť a já v tom počasí musela vézt kluky do Moe's na večeři. Takže než jsem došla do auta (cesta z garáže do auta), která zabere tak mikrosekundu, tak jsem byla mokrá, jak kdybych skočila do bazénu. Řídit se nedalo, jelo se krokem, protože stěrače nestíhaly, nebylo vidět a silnice byly totálně pod vodou. Navíc tady Američani neumí řídit v dešti, takže o to větší sranda to byla. Když jsem vyhodila kluky před vchodem, tak jsem jela zaparkovat a že dojdu. No, vylezla jsem z auta, voda mi byla na parkovišti po kotníky a než jsem doběhla do Moe's, tak jsem byla zase turch. Vtipně vypadl na chvíli elektrika v tý restauraci, práskalo to jako kráva a celkově to byla sranda. Jakmile přijela HM, tak jsem jela domů. Po cestě k autu už bylo vody víc, takže jsem měla vodu do půlky lýtek. No zasmála jsem se tomu. Do toho jsem měla na telefonu T., takže ten se vyloženě bavil jak nadávám do telefonu, když jsem se brodila v žabkách k autu. No, takže jsem jela krokem, na telefonu T. vztekajícího se, že je traffic a nestíhá game (měl zápas basketbalový), do toho já, že vidím úplný kulový. U nás v nejbrhůdu byla silnice totálně pod vodou a co já tele neudělala, projela jsem si louží, to byl takovej mazec, že jsem to otočila a projela jí ještě 2x. Jak malý dítě, fakt že jo. No a doma mě čekalo překvapení. Celý můj obývák - vytopen. Koberec nasáknutý vodou, takže místo GYM jsem ve svém "workout outfitu" vysávala vodu z vytopené koupelny a obýváku. 3 hodiny jsem trávila s vysavaček a vysávala. Zatím jsem na 32 galónech - cca 8 litrů vody. A to jsem nebyla ani v půlce. Navíc to úplně nechutně smrdí, takže větram, vysávám a mám tam extra větráky. Moje HM mi ze začátku pomáhala, pak jsem ji vyhnala, tak pak přišla ještě než šla spát a děkovala mi asi 1000x, jak si toho váží a jak moc děkuje. Sweet.

Dneska jsem dostala výplatu (moje HM odjíždí pryč, takže jsem dostala peníze ve čtvrtek), takže jsem hned ráno mazala do banky, odtud si koupit ještě jedny šaty a pak jsem jela vyzvednout Monču, která nám odjíždí. Jela jsem s ní zrušit účet v bance a koupit kufr, to znamenalo, že já jsem si koupila cestovní tašku Nine West - z 280 dolarů na 49 ! NO NEKUPTE TO! A kabelku. :-) Teď už mám vše, takže můžu vesele odkládat penízky na výlet...

Co se týče povodní! DRŽTE SE. My jsme s mou HF o tom mluvili, ukazovala jsem jim fotky a tak. Takže všichni na vás alespoň myslíme a držíme palce, aby všichni a vše bylo zase ve starých kolejích a v pořádku !

Zjistila jsem, že naše dítě má smysl pro humor. Byli jsme nakoupit v obchoďáku a malej si stoupnul do výlohy a já na něj koukala, co mu šibe. Pak mi došlo, že dělá figurínu. Stoupnul si jako ona, roztáhl ruce jako ona a pózoval. Pak našel jinou, tak si stoupnul k ní a udělal její pózu. No musela jsem to vyfotit a fakt jsem se tomu od srdce zasmála.

Jinak Robert bude mít brzo narozeniny. Plánuji, že bych ho vzala do akvária, mají tam plavání s delfínama a tak + fotky v ceně. Od doby, co viděl moje fotky s delfínama, tak nemluví o ničem jiným. Ještě vlastně o želvách. Takže ho možná vezmu tam, mohlo by se mu to líbit. :-)

Válčíme s plenama. Snažíme se ho odnaučit od plen. (Amerika je v tomhle pošahaná, děti mají pleny snad do puberty..) Dává nám docela zabrat kaňour jeden.

No, máme čtvrtek, já celé odpoledne peru asi 100 várek na praní, protože zítra končím ve 3 a tak chci mít klid a nedělat prádlo zítra. Malýho sestřenice chce babysitting, takže ho bude mít od 3-7pm. A jelikož jde mezi polednem a jednou spát, tak budu prakticky off už od odpoledne. YAAAAAAY

fotky a videa naleznete na www.facebook.com/misuleinusa

Mějte se krásně!