Září 2013

Šílenství

30. září 2013 v 4:28 | Mišule
Oukej.. Myslela jsem, že to nemůže být horší, ale opak je pravdou. O kom píšu? No samozřejmě o našem B. Přijde mi, že jedinej, kdo ho zvládá vystát je můj HD. Jinak moje HM, kluci a já to těžce nedáváme.
Já se mu snažím vyhejbat jak můžu. Prostě pokud nemusím, tak nejsem ve stejné místnosti, kde je on. Dneska jsem se tomu ale nevyhla, protože jsem měla večeři s rodinou. Ty jeho komentáře, to je k nevydržení. NEEXISTUJE nic k čemu by se nevyjádřil, k čemu by neměl nějakou poznámku. Například u večeře HM žádá Roberta, aby seděl na zadku. B. jí skoro ani nenechal domluvit a říká jí, jsou mu 3 roky, děti ve třech letech nevydrží sedět na jednom místě. Ty kráso, já seděla, z hluboka se nadechla a narvala jsem si do huby ten hambáč. Tak aby bylo jasno, moje HM to dítě porodila, vidí malého každý den (pokud zrovna necestuje) a tráví s ním veškeré večeře a mimo jiné vychovala dva další kluky... Další věc je, že on Roberta prakticky nezná. Viděl ho před rokem na Thanskgiving a to ho viděl max. u večeře, jelikož byl celej den zavřenej v pokoji. Další ho viděl dva týdny na dovolené v Irsku a teď je to týden, co s ním je. A to malého vidí jenom pokud není zavřenej v pokoji a nebo pokud není ve škole. Do toho jsem si všimla, že i moji kluci ho mají plný zuby. Lain malýmu něco řekl, že je praštěnej, nebo něco v tom smyslu a B. se do toho okamžitě pustil, začal to komentovat a začal argumentovat, co to slovo znamená a neznamená a že tam je a není rozdíl. Ten tón, jakým mu Lain odpověděl, to bych přála všem slyšet. Takhle mluví jen v případech, kdy je extrémně vytočenej a má toho plný zuby. Už jsem tenhle tón od něj pákrát slyšela, když se hádal s rodičema nebo byl naprosto otráven jejich dotazama. A ten pohled jakej mu dal? No k nezaplacení. V jednu chvíli jsem si myslela, že mu už jednu napálí. :-D Což by mu asi prospělo. Carter ho má taky plný zuby. Nikdo s ním ani nechce jít ven. Šel na procházku s Robertem a kluci radši dělali něco jiného. To samý se odehrálo v úterý večer, Lain šel vyvenčit Sugar (ten debil mi sežral čokoládu mimochodem) a B. že chce jít s ním, ať ví, kam chodíme venčit psa. No výraz našeho mladýho vypovídal o velkém "nadšení". Víc otrávený xicht už hodit nemohl.
Na jednu stranu je mi ho líto toho kluka, každej se mu vyhejbá a nikdo s ním netráví čas. Ale na druhou stranu se jim nedivím, protože ani já ho nemůžu vystát. Moje HM asi očividně taky ne. B. totiž ve čtvrtek a v pátek musel jít pěšky domů. Malý měl tennis, takže jsem pro něj jet nemohla a v pátek měl malý později školu, takže jsem ho později vyzvedávala a šel spát. Ale B. skončil v pátek ve škole dřív, takže mě zase uháněl. Zkoušel zřejmě volat mojí HM, ta mu řekla, ať jí neotravuje, když pracuje, že to není její problém, že mu všichni jasně řekli, že pokud nemá kdo ho vyzvednout, tak musí počkat a nebo jít holt pěšky. On jí pak jeden den prej říkal, že byl strašně zpocený, když šel domů pěšky. Moje HM z toho očividně nemohla, dneska mi to vyprávěla a strašně se divila tomu, že na ní přišel s něčím takovým. Nevím co čeká, že se celý svět bude točit kolem něj. Měl by bejt rád, že má kde spát, kde jíst a že mu vyvážím zadek kamkoliv potřebuje, pokud zrovna můžu. Robert je priorita a schedule mojich kluků je číslo jedna a s tím se nedá nic dělat. Nemůžu dítě nechat doma a odjet ho vyzvednout, nemůžu si zmizet z tenisu proto, že mě B. potřebuje. Moje rodina mu to jasně řekla, že musí buď počkat, až bude někdo, kdo ho může vyzvednout a nebo prostě jít pěšky, že je to jeho "call".
Další věc k B. JE HROZNĚ CREEPY! Jakmile mě slyší, že jsem u malého v pokoji, tak okamžitě jde nahoru, stojí mi za prdelí a kouká na nás, ptá se mě na hovadiny, komanduje dítě, komentuje vše, co řeknu malému. Já už ho mám plné zuby a nemůžu se dočkat až se vrátí do Michiganu! .... Už jenom týden, JEDEN týden. A pak konečně bude klid. Nikdo mi nebude stát za zadkem, nikdo mě nebude opravovat a komentovat moje příkazy. On mi kecá úplně do všeho. Do toho komanduje malého a vůbec na to nemá žádný právo, protože já jsem v charge! Já jsem ta, kdo je za malého zodpovědný, já jsem ta, co se o něj stará, já jsem jeho chůva a má poslouchat mě. Bože .... Přivádí mě k šílenství, opravdu, že jo !

A teď k jinému tématu.

Byla jsem na TomorrowWorld ! AAAAAAAaaaaa, bože to byl jeden z nejlepších pátečních večerů mého života! Nemám slov, fakt nedokážu popsat, jaký to byl zážitek. Luxusní akce! :-) Dostala jsem lístek zadarmo od jednoho z mých nejlepších kamarádů. Dostaly jsme náramek já, Juliana a Bruna. BOMBA... Potkala jsem tam i svý další kamarády Adama, Kevina a Chucka! :-) Takže se pařilo až do rána. No, zlom nastal v době, kdy akce skončila a všichni šli domů. Já byla docela mimo, bez baterky a nevěděla jsem, kde jsou ostatní. Zůstala jsem jenom s Chuckem a Adamem. Ve finále jsme šli naprosto opačnou stranou než dav. Tam jsem panikařila, že nevím, kde jsou holky, že je musím najít a jet domů s nima, že se jinak nedostanu domů. Do toho se mi vtipně vypnul telefon a já nevěděla ani číslo. Navíc tam nebyla možnost někomu zavolat či napsat. Prostě telefony nefungovaly a když už, tak to zabralo 10 minut poslat sms. Šílený. Já, že teda půjdu zpátky sama a najdu Julianu a Brunu. No díky bohu, že mě Adam přemluvil, abych jela s nima a nikam nešla. Protože Bruna šla za nějakým klukem a Juliana s ní, takže nešly rovnou k autu a pak se holky ztratily spolu s Masumem. Takže ve finále musely jet taxíkem do hotelu k Masumovi (ten náš nejlepší kamarád) a pak ráno zpátky hledat auto - LOL ! No, takže jsem měla fakt kliku, že jsem zůstala s Chuckem a Adamem. Adam mě ani nechtěl samotnout pustit. Takže jsme jeli nějakým autem - vůbec jsme toho chlapa neznali - někam, nevím kam, pak nás nabral taxík a vezl nás zpátky a pak nás nabral druhej taxík a vezl nás do hodinu vzdálenýho hotelu JENOM za 60 dolarů! Neuvěřitelný... Myslím, že dost velkou roli hrálo i to, že jsou oba u armády. Všichni, co nás vezli, jim děkovali za servis, jak si toho váží apod. Každopádně... Jelikož se nám ještě nechtělo spát, tak jsme si udělali afterparty. Takže jsme pili asi do 4 do rána, kdy já totálně odpadla, následně prej odpadl Adam i Chuck. Já ani nevím, jak jsem usnula. Ležela jsem v posteli, vykládala si s Adamem a Chuckem a pak prostě jsem usnula a probudila se až ráno lehce hungover. Adam mě pak odpoledne vezl domů. Chudák mě vezl asi hodinu a čtvrt domů (a další hodinu je to zpátky lol). Tak jsem ho pozvala na oběd do našeho oblíbeného MOE'S.
Odpoledne jsem strávila DOMA a stejně tak neděli. Válela jsem se celý den v posteli, koukala na Netflix a užívala si klid a pohodu. Občas to neuškodí. Navíc v sobotu jsem byla pozvaná na DATE, ale já byla tak zničená, že jsem zůstala doma v posteli a šla v deset večer spát. To už se hoooooodně dlouho nestalo, abych šla spát v sobotu večer v 10 hodin. :-)

Jinak jsem hlídala coo kočku. :-) Od čtvrtka do pondělí. A ještě mě to čeká v pátek až do neděle. Což je fajn. Akorát je divný mít přístup do baráku svojí coo.

Mimo jiné jsem se bavila s rodinou, že možná bych opakovala program. JE TO ÚPLNĚ TEN NEJZADNĚJŠÍ PLÁN. ONI mi řekli, že kdybych se rozhodla opakovat program, tak že by to zařídili, abychom byli zase spolu. Že by strašně moc rádi, kdybych přijela znova, tak že pak jim mám dát vědět a že oni zařídí ostatní. :-) To by bylo strašně fajn. Ale je to fakt úplně nejzadnější plán. Protože nevím, co se stane za dva roky a navíc mám jiné plány, ale ty nemusí vyjít. Další věc je, že bych asi nechtěla dělat znova au pair, ale třeba se rozhodnu, že jo. Uvidíme. Honí se mi hlavou toho dost a za pár dní budu vědět, jestli jsem se dostala blíže k svému cíli a nebo ne.

Přeji fajn týden

FOTKY a VIDEA z TOMORROWWORLD jsou na fan page www.facebook.com/misuleinusa

Pokus číslo 2 + co se děje a neděje

24. září 2013 v 21:22 | Mišule
Včera jsem po cluster meetingu přišla domů, sedla k iPadu a pracovala na dalším článku. Asi hodinu jsem na tom pracovala, když se mi celý článek smazal. Automaticky se to ukládá, takže jsem doufala, že se to neuložilo v té době, kdy se článek smazal. No guess what? Otevřu rozepsaný článek a tam písmenko "č". Takže jsem chvíli přemýšlela, jestli mám ten iPad vzít a vyhodit ho z okna, nebo jestli mám začít psát znova a nebo to zabalit, jít sledovat Grey's Anatomy a spát. Nakonec vyhrála poslední možnost, překvapivě.

Takže co se týče události posledních dnů. Neděje se nic zajímavého, kromě toho, že nám začal podzim. Jsou dny, kdy je horko na chcípnutí doslova a pak jsou dny, kdy "chčije, chčije a chčije", jako například dneska. Já tyhle dny naprosto nesnáším. Dny, kdy se probudíte, očekáváte sluníčko za okny a těšíte se na nový den. Dneska jsem se probudila, venku zataženo, pršelo a já si říkala, proč nemůžu zůstat v posteli a nic nedělat. Jenom se válet, spát, odpočívat a koukat na Netflix a zabíjet tak můj social life. Jenže to se nestalo a bohužel ani nestane. A to hned ze dvou důvodů. Za prvé jsem doma ÚPLNĚ sama s malým a za další mám další dítě na hlídaní. A pozor, tomu dítěti je 21 let a přivádí mě naprosto k šílenství. Proč? No tak asi proto ...

V pondělí dopoledne mě HD zavolal do své office. Otázky typu, jak moc jsem busy, co mám za plány na víkend a jestli mam čas neděli dopoledně me vedly k jedinému. Něco po mě bude chtít. A guess what? Chtěl. V neděli totiž přijel jeho synovec. Já si ho pamatuji z Thanksgiving, kdy jsme byli s rodinou na prázdniny v Michiganu. ON byl divnej, takovej ten člověk, co sedí zalezlý v pokoji, s nikým skoro nekomunikuje, celou dobu je schovaný za obrazovkou svého počítače a když už přišel do naší společnosti, tak hlásil perlu za perlou. Pro normálního člověka je těžké s ním udržet tempo. Ten kluk je neuvěřitelná kapacita, na druhou stranu o normálních věcech si s ním nepokecáte. A věřte nebo ne, nemám zájem s ním rozebírat matematiku, logiku a další hity. Jeho brácha je přesný opak. Je společenský, není uzavřený do sebe, je stále kapacita, zcestovalý kluk, ale dá se s ním normálně pokecat. No, a teď zpátky k neděli. Jelikož moje rodina (HM+HD si odjeli na dovolenou) je pryč, Lain měl plány a nebyl doma, Carter neřídí, tak jsem byla jediná, kdo by pro něj mohl dojet na Marta Station a vyzvednout ho tam, dovézt ho domů a být zase off the duty. A tím to vše začíná ...
Domluva s B. naprosto katastrofální. Jako chvílema jsem měla pocit, že mě ten kluk absolutně neposlouchá a nebo nevnímá, co mu říkám. Řekla jsem mu, že pro něj dojedu na Marta Station a tam ať na mě počká s tím, že ho vyzvednu a odvezu domů. Po našem hovoru mu píšu, kde je, jak daleko je od jeho konečné zastávky. Za prvé mi odepsal až za jakou dobu a za další mi napsal až když byl tak 2 zastávky od jeho konečné. Takže jsem okamžitě sedla do auta a jela pro něj. A znáte to, jakmile pospícháte, tak je buď traffic (zácpa) a nebo chytnete všechny světla červenou. No v mém případě jsem si vychytala červené na všech semaforech v Dunwoody a Sandy Springs. Konečně jsem se dostala na křižovatku, kde je Marta Station, jedu po silnici dolů a koho nevidím?! B. si to kráčí s kufříkama po kopci nahoru. KAM ŠEL, to fakt netuším a do teď je mi to záhadou. Když někomu řeknete, ať počká tam a tam, že ho vyzvednete, tak očekáváte, že ta osoba tam bude stát a čekat na vás, ne? No, to se s B. nestalo. Takže jsem mu psala, ať okamžitě zastaví a jde zpátky. Zasekaná na světlech vidím, že telefon vůbec nevytáhl, tak jsem sjela na Marta Station a volám mu. Jestli očekával, že ho tam na 3 proudové silnici budu někde nabírat, tak je normální blázen. Za prvé by mě v tom horším případě smetl nějaký Amík a nebo by mě většina aut vytroubila. Tam prostě nebylo kde zastavit a prostě to ani není nejbezpečnější. No co se stalo, zpátky nepřišel, takže já jsem se otočila a vyjela zpátky. Myslíte, že tam byl?! No nebyl. Ten kluk normálně zmizel a já v tu chvíli už byla zralá na prášky. Takže jsem odbočila do místa, kde jsou obchoďáky a kde je spousta parkovišť. Jezdila jsem tam jak blázen a všude hledala našeho slavného B. Když už jsem ho našla, tak jsem ho naložila a vzala ho domů. Po cestě jsem se dozvěděla, že je stejně starý jako já a že u nás bude dva týdny. Co jsem ale nevěděla bylo to, že ho budu mít na krku já.
Pondělí ráno. Ještě před mojí pracovní dobou (takže v době, kdy já ještě spím) mi volá HD. Žádal mě o to, abych B. odvezla do školy na 9am. Výborný! Nedělá mi problém pomoct rodině, když potřebují nebo cokoliv. Ale jestli něco nemám ráda, tak jsou to tyhle Emergency calls. Nechápu, proč mi prostě nemohli zavolat během neděle, nebo mi to říct v době, kdy já jsem volala jim. ZA prvé ví, že Lain je s Carterem ve škole a že tím pádem jsem jediná, kdo je k dispozici. Takže jsem vzala dítě, druhé dítě a jela jsem ho odvézt do školy. Já jsem člověk, který NEMÁ RÁD PONDĚLKY. Nejsem prostě Mondays lover. Takže jsem sedla do auta a B. do mě začal chrlit totální hovadiny, na který jsem vážně neměla ani náladu ani sílu. Já když vstanu ráno, tak potřebuji nějaký čas se probrat a dát se dohromady. Což jsem mu samozřejmě vysvětlila, ale nebylo to pochopeno. Další věc je, že on je ten člověk, kterýho když poslouchám, tak to jde jednim uchem dovnitř a druhým ven. Každý známe někoho takového. On mi prostě nesedí, nemám si s ním co říct a nebaví mě ho poslouchat. A může to být oboustranný. Jsou lidi, kteří nemají rádi mě a nebo moje články. No co, každý jsme nějaký a ne každý si sedneme. Tak to prostě je.
Každopádně celá cesta do školy byla o matematice a počtech, logice a všemožných procesech. Popisoval mi, jak se ráno probouzí a že se vlastně neprobouzí a jaký má na to fígl. Prostě konverzace o ničem, kdy já se usmívala, kejvala hlavou a zmohla se na got ya! :)
Perlička přišla odpoledne. Ráno jsem mu totiž řekla, ať se ozve v případě, že by něco potřeboval. No odpoledne někdy v půl 4 mi píše, že jestli ho můžu vyzvednout. Tak mu píšu, že ne, že Robert spí. Tak se ptal v kolik se malej vzbudí, tak mu říkám, že nevím, že to může být v půl pátý, ale i v 5. No a teď nastal šok. 21 letý kluk po mě chtěl, abych nechala spící dítě doma - naprosto samotné, nebyl tu ani Cartner ani Lain, prostě nikdo a on mi řekne. Ta cesta je tak 15 minut, tak se o něj nemusíme bát. Tak jako sorry, ale mě přijde, že ten kluk je totálně vybrakovanej. ZA prvé by se mohlo stát cokoliv, navíc 3 leté dítě má tendence na vše hrabat, zkoušet, hrát si s věcma, které mu do ruky nepatří. Prostě typické dítě, většina dětí je taková. Malej spí už ve "velké posteli", takže se kdykoliv může sebrat a odkráčet si do jiného pokoje či patra. V životě by mě nenapadlo, ani bych to nikdy neudělala. Odejít z baráku byť jenom na minutu. Navíc venku mohla být traffic (stává se dost často, že jsem zasekaná někde), někdo by mohl nabourat a tak bych byla někde zasekaná, případně by někdo mohl nabourat mě. Nebo bych byla pulled over. A už vidím, jak říkám policistovi, že se omlouvám, ale ať mě nechá jet, jelikož jsem nechala doma samotné 3 leté dítě. Takže jsem B. vysvětlila důvody proč ho doma nenecham a proč ho nevyzvednu. Navíc zjistit moje rodina, že jsem tohle udělala, tak si můžu kupovat letenku do Čech. Pak teda mi psal, že domů dojde. No, první věc je, že ani nezná adresu domu, neví ani cestu a není to dvakrát blízko. Takže jsem mu řekla, ať zkusí zavolat Buff. NA to mi řekl, že nemá číslo. Nechápu, že třeba nezkusil zavolat Lainovi, protože ten má auto, řídí a měl už dávno po škole. Takže jsem mu poslala číslo na babi. Za chvíli zpráva, že to nevzala a že půjde pěšky. To už jsem pěnila, protože on prostě zavolá jednou, nevzala to hned, tak na to kašlu. Já v tu chvíli hrábla po telefonu, Buff mi to vzala prakticky okamžitě a tak jsem jí řekla, že zavolam jemu, ať jí zavolá znova. Dopadlo to tak, že pro něj jel děda a stalo se mu to samé, co se stalo v neděli mě s ním. Nečekal na místě, kde se domluvili, místo toho ho naháněl všude možně, protože se rozhodl jít někam pěšky. Přitom ten kluk netuší ani kde je! Takže jsme se nad tím s Buff večer pozastavili, protože já jsem na prášky a ona z něj očividně taky. Perla další byla, když přijel domů. Já byla s malým, malej šel čůrat, pak jsme uklízeli hračky, takže jsem neměla telefon. Tam asi 3 sms. První ať mu otevřu, že jede domů. Druhá ať otevřu a třetí ke kterým dveřím mám jít a který mám otevřít. Tak jako chápu, že jsme ve 21. století, ale on ten ..... neumí zazvonit na zvonek? On nemohl dojít k hlavním dveřím a zazvonit?!!!!! On místo toho stál venku. Navíc mají garáž taky na kód, tak nechápu, že si nezjistil kód, než šel do školy, nebo proč mi během dne o něj nenapsal? Co by dělal, kdybych já byla s Robertem na tenisu? Nebo kdybych nebyla doma ani já a ani kluci?! BY seděl před barákem a textoval nám ať mu přijedeme otevřít dveře?! .... Ach jo!
Večer jsem mluvila s HD a vysvětlila jsem mu situaci a požádala ho, aby s ním promluvil, aby pochopil, že teda ho nemůžu nabrat kdykoliv si vzpomene, protože mám prostě práci s malým a ani moje HF nechtějí, abych budila malého, když má nap. A TO HNED z několika důvodů. Takže s ním promluvil a já ho teď každý den budu vozit do školy a ze školy. SUPER, jsem nadšená. RÁNO jsem měla sto chutí dupnout na brzdu, abych přestal mlejt ty hovadiny, co do mě cpal. Teď mám dvě hodiny do doby, než ho musím vyzvednout - yaaaaay !
Dobrý je, že jinak ho nemám na očích, že je zalezlej v HD office a hraje počítačové hry. On je prostě jak z jinýho světa. :-)

Zpátky k víkendu a konec rozčilování se.

V neděli jsme šli na Ferris Wheel, prakticky to samé jako London Eye. Je to v centru Atl, kde je Centennial park (olympijský park), CNN, Phillips arena, Aquarium, World of Coca-Cola atd. Nádhera, 15 minut ride, výhled na celou Atlantu, nádherný! :-) Mám nějaké fotky a videa na fan page a ti, co mě mají v přátelích, je můžou vidět na mém FB. Koho to samozřejmě zajímá.
www.facebook.com/misuleinusa

Včera jsem přemýšlela nad tím, jak ten čas letí. O víkendu mi tatí posílal videa, když jsem byla malá. Jedno, kdy mi jsou necelé 4 roky ze Španělska a druhé, kdy mi je skoro 10 z Řecka. A teď mi za dva měsíce bude 22 let a já si říkam, kam se ta léta poděla? To samý když vidím svýho bráchu na Skype. Já si pamatuji den, kdy se narodil, pamatuji si to roztomilé batole, co mělo obrovské černé oči, černé kudrnaté vlasy, baculaté tváře a tak dále. Teď je přede mnou 15ti letej puberťák... Je fakt neuvěřitelný, jak ten čas letí. A dvojnásobně to utíká tady. PAMATUJI si svůj první rok, utekl jako voda. Ale pořád to nebylo nic v porovnání s druhým rokem. Nedávno jsem slavila roční vyročí a počítala 6 měsíců do mých narozenin a návštěvy mých rodičů. A teď je to už méně než dva měsíce. Je konec září. Neuvěřitelný.

Jsem zvědavá, co se mnou bude dál. :-) Jak to se mnou všechno dopadne. Jestli zůstanu tady, přestěhuji se zpět do Čech, nebo skončím někde v Anglii, Dubaji či někde zašitá v Asii ?! PŘIBLIŽNĚ mám naplánováno, co by bylo tak ideální, ale jak víme, tak to nikdy (respektive většinou) tak není. Takže jsem zvědavá, co z toho všeho bude. Může se stát, že se vrátím do Čech, zmizím do Anglie a pak zase do USA, nebo zůstanu v USA, nebo se objevím na druhý straně zeměkoule. A docela se i těším na to, co bude.

No, já jdu zase čumět na Grey's Anatomy, lehnout si do postele nebo na gauč, mrknout se na domácí úkoly, které mám dneska splnit do školy a prostě relax ! :-)

Tak se zatím mějte hezky a užívejte si týden.

Konečně zpátky + události posledních dnů

18. září 2013 v 0:53 | Mišule
Omlouvám se, že poslední týdny jsem moc nepsala. Kdo sleduje blog pravidelně či sleduje mojí fanouškovskou stránku na Facebooku tak ví, že mi odešel notebook, tudíž jedinou možností byl iPad, na kterým se píše šíleně. SAMOZŘEJMĚ, že se to dá přežít, ale trvá to věčnost. Takže jsem si pořídila nový cover na iPad s klávesnicí a dneska moje zásilka konečně dorazila.

Co se týče prázdnin.

Byly úžasné a nemohu uvěřit, že to bylo moje poslední léto v Americe. První týden v July jsem strávila s rodinou (prarodiči) a dětmi na dovolené v South Carolina - Hilton Head Island. Pro mě to měla být pracovní dovolená, ale práce se tomu rozhodně říkat nedala. Měla jsem kolem sebe všechny Robertovo cousins a jeho staršího bráchu. Nejstarší kluci (oba 17) chyběli, protože pracovali. Jakmile je malý v přítomnosti všech jeho cousins, tak neexistuje, že by byl se mnou. Holky chtěly pomáhat - převlékat ho, chodit s ním na záchod, hrát si s ním a babi se snažila, abych si to taky trošku užila, takže ve finále jsem dohlížela na malého a zbytek dětí. Když měl malý nap, tak jsem byla OFF úplně. Většinu svého volného času jsem tak trávila u bazénu.
Trošku na mě padaly "deprese", když přemýšlela nad tím, že je to moje poslední dovolená tam. Je možné, že se tam ještě podívám s rodinou, ale není to moc pravděpodobné. Většinou tam jedou na víkend, kdy já jsem OFF a většinou mám plány a nebo na Nový Rok a to já byla loni pryč a letos to vypadá, že budu na Miami. Ale není to jisté. Je tu hodně otazníků ohledně následujících týdnů a měsíců.
Každopádně na babči camp se asi už nepodívám. Leda, že bych se rozhodla po dvou letech vrátit jako AU PAIR ke své stávající rodině, což momentálně nevidím jako uskutečnitelné.

Zbytek léta bylo pracovní. Pracovala jsem 11 hodin denně, měla toho plný kecky, protože jsem "trpěla" s malým u "potty training". Měli jsme šílený dva měsíce marných pokusů se naučit chodit na záchod. Bohužel jsem to byla já, kdo trpěl ty scény, záchvaty vzteku a totální meltdowns. Nemohli jsme chodit jeden čas ani ven, natož do bazénu. Proč? Protože měl swim lesson a malej se při ní vykadil. A můžeme být rádi, že nemuseli zavřít bazén. Když se někdo vykadí do bazénu, tak ho musí na 24 hodin zavřít. Už jsem to taky zažila, že jsme šli na bazén a nemohlo se koupat, protože tam někdo hodil bobek. :-) Nakonec se začal lepšit alespoň s chozením na malou, takže jsem ho mohla brát na playdates a na bazén. Sice jsme nějakým nehodám neunikli, ale lepšilo se to.
Obrovský pokrok byl, že malý začal plavat. Zvládá v malém bazénu plavat bez rukávků. Do velkého bazénu se zatím bez rukávků bojí. Byť při swim lesson je vždy bez nich a plave normálně s Miss Brigit. :-)
V jednu chvíli nebylo jisté, jestli malý nastoupí do školky, protože ve 3 letech mají být potty trained. No sláva! Nakonec do školky nastoupil, zatím jsme bez nehod. V případě, že by měl nehodu, tak mi zavolají a já budu muset nastoupit a uklidit "to".
Mimo jiné malý začal chodit na hodiny tenisu. Stále hraje basketbal a golf, ale teď je number one tenis prostě.

Jinak se nic zvláštního nedělo. :-)

Teď už máme září, děti ve škole jsou už všichni, já mám více volného času. Začala jsem chodit na hodiny angličtiny a mám z toho headache.
Možná jsem to zmiňovala, ale nikdy jsem nechtěla brát classes angličtiny. A zřejmě jsem i věděla proč. Jsem v nejvyšším levelu angličtiny a mám hodiny gramatiky. Jsem naprosto zoufalá z těch hodin. Beru to tak, že si něco procvičím a osvěžím si paměť, ale to je asi tak všechno. Do třídy se mnou chodí dalších 6 holek. 4 Brazilky, 1 Mexičanka, 1 Italka a pak moje maličkost.
Jejich angličtina je naprosto otřesná. Ono je to takový známý fakt, že Brazilky a Mexičanky mají velice slabou angličtinu. Samozřejmě existují výjimky. Aby toho nebylo málo, tak nulová znalost zeměpisu. Ano, kdyby jste to náhodou nevěděli, tak Vídeň je hlavní město Austrálie a Rakousko neexistuje. :-) Možná by mě to nepřekvapovalo u Mexičanky a Brazilek, ale že i Italka nevěděla? No, takže asi tak.
Angličtinu jsem si vzala proto, že jsou to jediné hodiny, které mi nepřekážejí do mého work schedule. Chodím úterky a čtvrtky od 7:45 (ano, hned po práci a cesta tam trvá 20 minut, takže si ani nesednu!) do 10ti večer. Nejsem z toho nadšená, protože se snažím chodit spát brzo. Po x letech se mi podařilo jít spát v 9:30pm ! :-) Trvá to asi měsíc a něco. Budeme končit na konci OCTOBER. Stálo to 250 dolarů a jsou za to tři kredity. Takže až skončím tohle, tak si vezmu jiný hodiny, zaplatím zase 250 a dodělám si zbytek kreditů, co potřebuji k úspěšnému splnění programu. Kdo neví, tak v případě, že chcete prodloužit či splnit program a dostat letenku domů, tak musíte splnit kredity ve škole. Pro prodloužení je to 3 kredity pokud se jedná o 6 měsíců prodloužení a u 9 a 12 jde o 6 kreditů. :-) V druhém roce pak musíte opět získat kredity. Mě koo řekla, že musím mít zase 6. Takže do školy chodím jenom kvůli kreditům.
Co se týče mého učitele, tak ten je naprosto bombovej. Američan, postarší chlápek, umí dva cizí jazyky, které i vyučuje a to němčinu a francouzštinu. To mi přijde naprosto úžasný na Američana. Většina Američanů neumí žádný cizí jazyk a nebo mají naprosto otřesnou znalost daného jazyka. Bavila jsem se dokonce o tom s mým HD a ten se mnou naprosto souhlasil. :-)

A teď moje čeština. Moje mami mi řekla, že mám naprosto otřesnou češtinu, že to hrůza, co občas napíšu. No, takže se omlouvám všem, kteří mají pocit, že se to nedá číst. Snažím se to hlídat, snažím se to napsat gramaticky správně a tak, aby to dávalo smysl, ale ne vždy se to povede. Dřív jsem tepala vlastního bráchu či tátu za pravopisné chyby, teď mi to vrací i s úroky. Když něco píšu, tak mi ani nepřijde, že jsem tam napsala nějakou gramatickou nechutnost, ale pak to vidím a říkám si "Ty vole Michalo, cos to napsala za prasárnu.." Ze začátku jsem v USA měla tendenci říkat věci tak, jak bych to řekla česky. Teď to bohužel mám naopak. Každopádně ono se mi to i začíná motat, protože v angličtině mají jiná pravidla. Ať co se velkých písmen týče apod. Navíc češtinu moc nepoužívám. Takže prosím přijměte moji omluvu. :-)))))

Byla jsem na víkend na FLORIDĚ v ORLANDU. Můžu říct, že to byl nezapomenutelný víkend. Byli jsme v Universal Studios a já prostě jsem z toho pořád na větvi. Dva dny jsme strávili v parcích, byla jsem se podívat do Prasinek i do Bradavic. Harry Pottera jsem bohužel nepotkala. :-D Dala jsem si máslový ležák (Butterbeer) a olizuji se ještě teď. Mimo jiné jsem byla na RIDE v Jurském parku, Bradavicích, Spidermanovi, Já Padouch (Despicable me), Hulkovi, Transformers, v graveyard show Beatlejuice (miluji ten film, znáte ho? Hodně lidí ho nikdy nevidělo - nechápu). Vlezla jsem poprvé na horské dráhy a můžu vám říct, že to zážitek naprosto luxusní. Nemůžu uvěřit, že jsem na ně vlezla. Kdo se chcete podívat, tak mrkněte na youtube.com .. Dá se tam najít všechno, od 3D rides po ty Roller coasters. :-) Táta mi řekl, že nemám zábrany. :-D
Nahrála jsem nějaká videa a fotografie na svojí fan page, takže koho zajímají - www.facebook.com/misuleinusa

Hodně jsem přemýšlela o tom, co budu dělat až se vrátím do Čech. No, takže do Čech se nevracím, minimálně ne na trvalo, protože určitě poputuji do Anglie, pokud mi nevyjdou jiné plány, o kterých se momentálně nechci zmiňovat. NA to si počkejte, koho to zajímá. :-)
Prostě si nedokážu po takové době v USA představit žít doma. Nemůžu se koukat ani na české zprávy, čeština mi ježí chlupy po celém těle, přijde mi přirozenější mluvit anglicky. Nevím proč, prostě to tak mám.. A nemůžu s tím nic udělat. Očekávám negativní reakce na to, co jsem teď napsala, ale tak to prostě je a bude. Nedá se nic dělat. Každý jsme nějaký...

Přemýšlela jsem, že bych se i vrátila ke své rodině po dvou letech do USA. JE to jeden velký otazník. V případě, že bych neměla nic lepšího na práci, tak bych asi klidně znovu jela. Hlavně pokud budu svobodná a bez závazků. Věk bych na to ještě měla. Pokud mi však vyjde můj sen, nebo se mi zadaří něco jiného, co by mě nakoplo do budoucna, tak už se k Au Pair vracet nebudu. Přece jenom chci pořádnou práci, vlastní život, bydlení, rodinu etc. Samozřejmě tím neříkám, že au pair není práce a není to náročné. Je to svým způsobem náročné, občas hlavně na nervy. Ale je to jiné, než regulérní práce. Vše má sve pro a proti. :-)

Brzo mi sem přijedou rodiče, takže se plánuje, co se bude dít, kam pojedeme, co budeme dělat etc. Utíká to jako blázen a já se nemůžu dočkat, až si je vyzvednu na letišti.

Můj brácha měl 15 narozeniny a já jsem promeškala obrovskou událost - dostal svou první občanku a je to oficiálně velkej kluk. Je v posledním ročníku na základce a čeká ho důležité rozhodnutí o jeho budoucnosti na střední škole.

Tímto bych také chtěla poděkovat mamince, tatínkovi a Tomovi, za neuvěřitelnou podporu z jejich strany. Kdyby nebylo jich, nikdy bych nebyla tam. kde jsem. Pomohli mi k tomu, abych si splnila nejeden sen, podporovali mě a vždy stáli při mě. Podporují mě i teď, kdy jsem udělala další velké rozhodnutí a já si toho nesmírně vážím. Obrovskou poctou je pro mě i fakt, že moje HF mě také podporuje a umožňuje mi podnikat další kroky v mém životě. Nemůžu bejt víc lucky!

Další událost - Vypadá to, že budu mít SKYPE s mojí bývalou paní učitelkou ze základky. Učila mě angličtinu a teď učí mého bráchu a domlouváme se na SKYPE, že bychom si zavolaly během vyučování. Taková menší "beseda". Tak se na to docela dost těším. :-)

No, každopádně je čas zase běžet. Takže se mějte všichni krásně. Až se něco semele, tak zase napíšu. Plánuji založení dalšího blogu v případě, že by vše šlo tak, jak má. :-) Ale to je ještě hodně do budoucna.