Prosinec 2013

VÁNOCE a zhodnocení roku 2013

30. prosince 2013 v 17:23 | Mišule
Už jsem to psala na Fb stránce, píšu to znova - americké Vánoce vs. české Vánoce ?! Jednoznačně válí české!

Moje HF má Vánoce následovně. Stromeček letos stál od 8. prosince. Loni jsme ho měli hned ten víkend po Thanksgiving. Většina Američanů - o kterých jsem slyšela nebo je známe, mají stromeček hned po Thanksgiving. TO je i doba, kdy většina lidí začne zdobit baráky. A můžu vám říci, že to nemá absolutně žádnou chybu. Co nechápu je, kde na to berou nervy. Úplně jsem si vybavila Clarka Griswolda a ten jeho vyzdobený barák.
Moje rodina pod stromeček dává dárky už od samotného začátku, což mi přijde na hlavu postavený vzhledem k tradicím, které máme my v Čechách. Ale na druhou stranu chápu, každý to má jinak. Během prosince se pod stromeček dávají dárky, které si mezi sebou dávají členové rodiny. Taky si to tam hezky píšou od koho pro koho to je. Takže například loni naše dítě chodilo celej měsíc kolem zavaleného stromu plnýho dárků. Letos se tam dárky objevily až víkend před Vánoci. Osobně jsem doufala, že se ty dárky pod stromečkem objeví až 24. ne-li v noci na 25. V noci z 24 na 25 pod stromeček pak přidávají additional dárky, což jsou jakoby dárky od Santy, kterému nechávají cookies a sklenici s mlékem v obýváku. A teď se dostávám k první věci, co se mi nelíbí na amerických Vánocích. Děti přichází o moment překvapení, jedná-li se o dárky pod stromečkem. Osobně mi přišlo, že malý nezaregistroval nějakou změnu a ani nemohl. Prakticky chodil loni celý měsíc kolem stromku s dárky, letos 4-5 dní. Já jako dítě stromeček s dárky viděla až když zazvonil zvoneček. Takže jsme přišli do pokoje, viděli tu hromadu a tím se tak naši postarali o pořádný moment překvapení. Mimo jiné když jsem přišla ráno 25. nahoru, tak v obýváku byly dárečky od Santy na gauči a křeslech. Takže malej nemohl vidět tu hromadu pohromadě pod stromem v jídelně. (Náš stromek máme v jídelně - viz. foto na FB, pak když je rozsvícený, tak je vidět když někdo projíždí kolem. A hodně lidí je má v "oknech" jako my v našem sousedství.)
Co se týče rozbalování dárků. Já vám nevim, ale mě přijde, že tady jim je to jedno, co dostanou a nepřijde mi, že by si těch dárků dvakrát vážili. A hodně holek, co měly tu možnost zažít americké Vánoce, by se mnou asi souhlasily. Samozřejmě jsou tu výjimky. Ale můj dojem a názor jsou asi následující. Malej dostane hromadu dárků a ve finále není big deal, jestli jsou ode mě, od rodičů, od bráchů, od babi s dědou nebo od Santy. Prostě jako každej jinej den v roce, akorát dostaneme hromadu dárků jako na narozeniny. Fakt mi nepřišlo, že by malej vnímal nějak Santu. Naše rodina sedí dohromady v obýváku a rozbalujeme dárky. Co se mi hodně líbí, že se jede postupně. Malej rozbalil víc najednou, třeba 2-3 a pak měl jeden Carter, jeden Lain, jeden HM, jeden HD a jeden já. A pak zase dokola, dokola a dokola. Nepřišlo mi, že by byl malej nějak vyloženě nadšenej a to dostal NÁDHERNÝ DÁRKY. Pamatuju si bráchu, kterej měl jiskru v očích, naprosto neskrývané nadšení se slovy "To jsem si vždycky přál" a bylo jedno, jestli to byly ponožky nebo drahá autodráha (příklad). Malej rozbalil dárek, položil, vzal další, položil, vzal další. Prostě automaticky. To samý ostatní. Co se mi naopak líbilo, že když se rozbalovaly dárky ode mě, tak za každej dárek jsem dostala od každého HUG a poděkovali. Malej k tomu přidával kisses. :)
Jistě většina lidí ví, že u nás se slaví až 25. ráno. Moje rodina to má tak, že 24. se jde do kostela, pak se jde na rodinnou večeři, pak se jde spát domů, ráno snídaně u sestry mojí HM poté, co se rozbalí dárky a pak je buď oběd rodinný či večeře. Loni byl oběd, letos večeře.

Takže teď to vezmu nějak uspořádaně.

24. jsem normálně pracovala. S malým jsme ráno (u nás ráno) skypovali s mými rodiči a bráchou, rozbalovali jsme s nima dárky a pak jsem skypovala s babi a dědou. Odpoledne jsme se pak připravovali do kostela. Hrozně se mi líbí, jak tady chodí všichni vyparádění do kostela. Já jsem měla červené šaty se světlým sakem a lodičky. Malej vyfešákovanej polo tričko, světřík (takový ten bez rukávů) a khaki kalhoty. To samý starší kluci a můj HD klasika suit. Všichni v kostele byli nááááádherně oblečení. Nikdo nešel v džínách nebo prostě nějakých ušmudlaných kalhotech na doma. Byly tam dětičky, které zpívaly koledy, někteří hráli na kytaru či klavír. Pak byla modlitba, proslov, čtení s bible etc. Prakticky to samé, co u nás. Co se mi neuvěřitelně líbilo bylo, že jsme dostali svíčky. Při zpívání koled na konci se pak zapalovaly. Moje HM a další šli k pastorovi zapálit jejich svíčky a pak procházeli lavice, vždy zapálili svíčku tomu na kraji a my jsme si pak zapalovali svíčky od nich jeden po druhém. Při druhé koledě jsme si všichni stoupli a při třetí jsme měli svíčky vzhůru. To se zrovna zpívala tichá noc. Celý kostel se zhasnul, takže to vypadalo naprosto kouzelně. Po kostele jsme jeli domů, zapálit luminaries. Většina lidí v našem sousedství (ale i jiných) měli kolem front-yard bilé sáčky (vypadaly jak ty v letadle na zvracení :-D) a v nich byly svíčky. Hezky to lemovalo celou přední zahradu - celou tu část, která patří nám. Takže jsme je zapálili a jeli jsme k babi na večeři. Bylo nás asi 20?! Měli jsme steak k večeři. Samozřejmě všechno začalo modlitbou. Pak se po dezertu šlo dolů na dárky. Moje rodina hrála secret Santa - pro děti i dospělé. Po tom jsme jeli domů. Moje HM chtěla, abychom jeli do sousedství, kde mají nejlépe vyzdobené baráky. Můžu říct, že to byl naprostý luxus! To, co oni měli na těch předních zahradách, ty světla na barácích, stromech, mailboxech a další? NO to člověk nepochopí, jak někdo může něco takovýho vymyslet či udělat. Naprostá bomba!!!!!! :-) Poté jsme jeli domů, já čekala až malej půjde do pokoje, abych mohla nanosit dárky nahoru pod stromeček. No a pak byl bedtime.
Ráno jsme byli domluvení, že se sejdeme v 8:30am. Já jsem měla OFF, ale stejně jsem chtěla jít budit malého, takže jsem ho vzbudila a převlékla mu pyžamo na santovské pyžamo. Museli jsme chvíli čekat, až přijede HD s prarodiči - samozřejmě jeli do Starbucks. :-D Tady si prostě Američani kafe dělat nebudou, oni si sjedou radši do drive thru Starbucks. Alespoň většina, co znám. :-D Pak jsme šli vzbudit Cartera, protože se čekalo na všechny. Pak se šlo na dárky. Jak to probíhá jsem již popsala, takže se přesuneme k tomu, co se dělo poté. MY jsme v pyžamech sedli do auta a jeli na snídani k HM ségře. Tomu říkám Amerika.. :-D Po snídani se jelo domů. My dorazili asi kolem 11-12? No a samozřejmě všichni šli spát. Malej měl nap, Carter odpadl, Lain mam dojem taky, HD nevim, ale myslím si, že taky měl nap. Já někdy v 11:30 padla do postele a probrala se ve 3 odpoledne. :D Ve 4 jsme pak jeli na večeři k babi. Tentokrát jsme měli krocana. Výbooooornýho! :) Já tak krocana miluju. Celkově mají dobrý jídlo. Ale přísahám Bohu, že pro řízek se salátem bych zabíjela. Samozřejmě mám na mysli ten od maminky! Po dezertu se šlo na dárky a pak někdy mezi 8-9 jsme jeli domů.

A to by nebyly Vánoce, kdyby se nekoukalo na Tři oříšky pro Popelku. Dokonce i ten můj se na ní koukal. :-D Chodily mi smsky typu "Ta silná paní s velkým kloboukem je pěkně mean" apod. Pak mi přišel dotaz, jestli všechny Češky necháváme chlapi, aby nás naháněli. :-D Tak to jsem se upřímně zasmála. Pak jsem koukala na další český pohádky a vytuhla někdy ve 4am.

Co se týče SECRET SANTA ... Já to osobně neznala, nebo ne ty podoby, co se dělají tady. Znám následující:
1. Tohle s náma dělala loni Cindy moje coo. Každá jsme přinesla dárek a dala ho pod stromeček. Pak nám Cindy řekla, abychom si každá vybrala jeden. Všechny jsme si vybraly dárek a šly si zpátky sednout. Cindy nám pak četla story ve které se hodně často opakovalo "vpravo" a "vlevo" ... Takže člověk musel dávat pozor. My jsme všechny seděly v kruhu a Cindy četla a najednou zaznělo vpravo, takže se dárky šoupaly doprava. Pak zaznělo znova vpravo, tak další kolo doprava, pak vlevo, takže zpátky. Po skončení povídky jsme si každá mohla rozbalit ten dárek, který nám zůstal v rukou. :-)

2. Tuhle verzi jsme hráli ve škole. Lidi co chtěli, tak přinesli dárek. Ty dárky se pak daly doprostředka učebny a každej si losoval čísla. Ten, kdo měl číslo 1., tak začínal. Vybral si jakejkoliv dárek, otevřel a šlo se na číslo dvě. Jenže číslo dvě mělo možnost si buď vzít nový dárek a nebo sebrat dárek číslu jedna. A takhle to šlo celou dobu až pak asi člověk s čílem 6. sebral dárek někomu. Jakmile někdo sebral dárek, tak to číslo, kterému byl sebrán dárek mohl opět ukrást dárek (ne ten samý) a nebo si vzít nový. Jedna věc mohla být ukradena max. 3x. Jakmile jí někdo vzal po třetí, tak se dostal do bezpečné zóny a dárek si mohl ponechat. :-)

3. A tuhle verzi jsme hrály s holkama. Vylosovaly jsme si někoho, komu jsme pak kupovaly dárek. Daly jsme si finanční limit a domluvily jsme se, že půjdeme v sobotu 21. na oběd, kdy si dárky předáme. Bylo nás 5 holek. Bruna začínala. Ona začne mluvit o člověku, kterého si vylosovala ona a my máme za úkol hádat koho si ona vylosovala. Mě dávala dárek Juliana, dostala jsem nádhernou kabelku a nové stíny. Já pro změnu měla Brunu, který jsem nakoupila laky na nehty, stíny a lesky na rty. Ona se ráda maluje a zkouší různé věci, tak jsem se rozhodla jí rozšířit sbírku.


Prakticky celý vánoční týden jsem strávila s rodinou a malým. Babi mi dala šek, ať s koupím něco hezkého k Vánocům, tak jsem si koupila další hodinky . Tentokrá Guess. Vtipně jsem na ně dostala 10 procent slevu a jelikož mi je nemohli zmenšit v krámu, tak jsem dostala dalších 10 procent slevu. Což se hodí. Pak jsem zalezla do jinýho krámu, jestli by mi je nemohli zmenšit. Tak ten mladej kluk hned že mi je zmenší. No a když měl hotovo, tak já tahala kartu, že zaplatím. A on, ať to nechám bejt. Já že to nenechám bejt. On, že je to OK, já že to OK není. On mi pak řekl, že to teda OK je a že nechce, abych platila. Takže mi ušetřil necelých 15 dolarů. Tak jsem mu poděkovala a jela domů.

Jelikož nám odjela Nataly zpátky do Brazílie, tak jsme se rozhodly, že si půjdeme sednout někam na jídlo. Juliana byla a je z toho hodně špatná, což jí chápu, já to tak měla a mám s Jennifer. Daly jsme si hezky steak a kecaly, kecaly, kecaly. Nakonec za náma přijel Masum a můžu říct, že takhle jsme se dlouho nezasmáli. V sobotu jsem strávila celé odpoledne s Bubu, jelikož se přestěhovala do rodiny Nataly. A odpoledne jsme jely na nákupy - resp. se podívat co kde mají, protože chceme nějaké hezké nové šaty na zítra na oslavy nového roku. V North Point Mallu se s náma sešel můj "hubby". Bruna pak jela domů, resp. já jí odvážela domů a jela jsem s Calebem do kina. Koukali jsme na The Wolf of Wall Street. Docela dobrej movie. Dost jsme se nasmáli, někdy jsem mu musela zakrejvat oči. :-D :-D :-D Ne, osobně ten film doporučuji. Domů jsem se dostala až někdy v sedm ráno, takže jsem spala do 3 odpoledne a jela pak za Brunou. Plánovaly jsme celé úterý, jak co bude a nebude. A ve finále jely do Starbucks a zase do kina. Tentokrát na American Hustle. To byla normální ptákovina, fakt se mi ten film nelíbil. Jediný, co se mi na tom líbilo byla Jennifer Lawrence. To jsme se shodly pak s HM, že ta byla hrozně super v tom filmu. Že já neposlechla Caleba, když mi říkal, jak je to weird movie.

Původně jsem měla mít pondělí a úterý volno, ale bohužel moje rodina se na poslední chvíli rozhodla, že nepojedou na beach. Takže se mě HM ptala, jestli mi nebude vadit pracovat pondělí a úterý, jenom ráno a chviličku (max. dvě hodinky) odpoledne. No nadšená jsem nebyla, protože jsme plánovaly, že budeme s Brunou u ní a budeme mít takový ty holčičí večery, koukat na filmy s maskou na obličeji, válet se v pyžamu, popíjet víno etc. No, nevadí, co bych pro toho mýho blonďáčka neudělala. :-) A ostatně mě to taky nezabije.
Zítra po práci mam jet k Bubu, budeme se připravovat na vítání roku 2014 - ne že bych teda byla nadšená. Máme pak holčičí večer - budeme mít večeři Já, Bruna a Juliana. Pak pojedeme do Prive. Doufám, že přijede "hubby", armáda ho dneska uvolnila do čtvrtka a jelikož v neděli nastupuje do ranger school, tak by bylo fajn oslavit s ním příchod nového roku, protože ho pak dva měsíce neuvidím. Vrátíme se o pár let zpátky a budeme si posílat dopisy.

Co se týče roku 2013 ...

Poměrně zajímavý rok. Hodně událostí, hodně průserů a hodně cestování.

Začátek byl poměrně neslavný - operace moudrých zubů, v nemocnici s pořezanou nohou, volání 911 kdy se v baráku spustil alarm a já musela čekat na příjezd hlídek v pyžamu před barákem a následná bouračka, kdy mě napálil borec na stopce.
Ale poznala jsem spoustu zajímavých lidí, kteří hodně ovlivnily můj život. Naučila jsem malého chodit na záchod a zbavila se tak plen!
Víceméně to byl fajnový rok. Nejlepší událost asi byla návštěva mojich rodičů s bráchou a následná dovolená na Bahamách.

Na druhou stranu nechci, aby přišel rok 2014. Pro mě to bude znamenat konec au pair v USA. Což mě ani tak netankuje jako fakt, že budu muset odjet od malého. Pár dní zpátky jsem řvala jak blázen, protože prostě od malýho odjet nechci. Strašně ráda bych se chtěla posunout v životě někam dál. Začít svůj život. Přece jenom nežiji tak úplně svůj život, jelikož bydlím s rodinou, mám jistá omezení a není to stejné, jako kdybych bydlela sama. Ale malej pro mě znamená strašně moc, trávit s ním každý den po-pá od rána do večera, bydlet s ním pod jednou střechou, takže s ním jsem prakticky 24/7. Nebude to jednoduchý. Každým dnem očekávám email o zpáteční letence a úplně se děsím kdykoliv přijde jakýkoliv jiný email.

Čeká mě další pracovní interview, na KTERÉ jsem velice zvědavá a doufám, že vyjde. V záloze mám další práci, která by se mi líbila a také je spojena s cestováním, tak uvidíme, co vyjde. Každopádně někdy za dva tři měsíce budu vědět, jestli to vyšlo a případně tak můžu řešit co dál. Pokud by to nevyšlo, tak asi začnu hledat job jako nanny někde jinde - Anglie, Irsko, Skotsko etc. Jenom na nějakou přechodnou dobu, než se uvidí co dál. Moje rodina mi nabídla, že se k nim můžu vrátit, pokud se mi bude chtít. Tak to mám jako úplně krajní možnost, že bych dva roky přečkala někde v Evropě a pak se vrátila sem. Možností je docela dost, uvidíme, co vyjde. :-)

Není to úplně jednoduché, ale na druhou stranu mě čeká něco nového.

Každopádně bych vám chtěla popřát všechno nejlepší do nového roku, hlavně to zdraví, protože to je nejcennější, co máme. :-) Ať se vám splní všechna vaše nejtajnější přání !

Týden poté

16. prosince 2013 v 20:56 | Mišule
Tak první týden bez rodičů a bráchy byl docela zajímavý. Vzhledem k tomu, že jsem neděli měla docela busy po tom, co jsem vyhodila rodiče na letišti, tak jsem si asi neuvědomovala, co se vlastně dělo.

Přece jenom si na takový věci hrozně rychle a snadno zvykáte. Stejně jako jsem si docela rychle zvykla na to bydlet 6 tisíc mil od všeho a všech, nevidět se s rodinou ani přáteli, tak jse si zvykla i na to je mít zpátky. A na to se zvyklá rychlejš a snadnějc.

Asi největší šok bylo přijít domů. To byl asi první moment, kdy mě realita dostala. Vemte si, že vám přijedou rodiče a brácha, 14 dní s váma bydlí a OBROVSKEJ basement, kterej je mi normálně velkej, tak je vám najednou malej. Je tu plno.. A pak po dvou týdnech přijedete domů a nikdo tam není. Normálně naši šli dolů ke mě, já šla až pak po nich dolů, takže mě dole "čekali". Jenže teď nikdo nečekal. Prázdný stěny, prázdný pokoj, obývák, koupelka, bar .. nikdo nikde. Všechno zůstalo tak, jako když naši odešli. V naprosto stejným stavu. Jelikož jsem byla vyřízená, tak jsem šla spát. Přece jenom jsem přijela někdy v 1 noci, protože se mi protáhlo rande. No, po dlouhých 14ti dnech jsem ulehla do své postele a můžu vám říct, bylo mi to až divný.

Ráno jsem vstávala "do práce". Ráno jsem se probudila a nikdo nikde. A to byl asi takovej první zásah reality. Přece jenom člověk šel spát a doufal, že se ráno probudí a bude to jenom jeden z těch špatnějších snů. No nebyl, rodičů odjezd se mi nezdál a prázdnej basement už vůbec ne.
Dopoledne jsem byla celý s malým, jelikož má školku út-pá. A jelikož si zvyknul chodit dolů ke mě, tak šel do mého pokoje. Co mě asi dostalo bylo, že jakmile vlez do pokoje tak začal: "Your daddy is not here... Your mommy is not here... Your brother is not here..!" ... Pak povídal, že jsou zpátky v Czech Republic a že jsou far far far away a že proto Českou republiku nevidíme, protože jsou tak daleko. No každou chvílí je zmínil a mě to rvalo srdce. Majkl byl největší kámoš Roberta, takže jsem si chvílema říkala, jestli to nesu hůř já a nebo on.

Odpoledne, když jsem dala malého spát jsem se rozhodla trošku uklidit. Naskládat si věci do skříní, vyprat si věci z dovolené atd. Celkem jsem měla 7 praček včetně teda malého. Takže jsem měla docela dost busy odpoledne. Jenže když jsem začala uklízet, tak jsem nějak začala bejt přecitlivělá. Já totiž vždycky uklízím a mám sluchátka a vyhrávám, pěju si a pohoda. Jenže mi vyhrávaly songy, které hrály když tu byli naši. Tak a teď to bude totálně cheesy, ale hráli One Direction - Story of my life, kterou jsme zpívali v autě. Já teda pěla na celý auto a brácha taky, protože si z toho dělal srandu, takže to pěl takovým způsobem, kdy já učůrávala smíchy za volantem. No a teď jsem uklízela peřiny a všechno a začala jsem bulet. Prostě to nešlo, musela jsem si ulevit.

Takže pondělí bylo trošku náročnější. Hlavně po psychické stránce. Do toho ještě je před svátky, takže to taky tomu nepomáhá.

Každopádně, celý týden byl víceméně v pohodě. Byl relativně busy, jelikož byl napráskanej schedule. V úterý jsem měla školu. Napsala jsem test a bodovala jsem! :) Hezky za A! Ve středu jsem měla narozeninovou večeři. Šli jsme do Cheesecake factory. A zase jsem se přesvědčila, že mam naprosto úžasný přátele. Dostala jsem jako bonus nádherné dárky, naprosto dokonalé květiny a spoustu krásných cards, které jsem otevírala až doma. Dali jsme si pak cheesecake - luxusní, a jelikož jsem slavila narozeniny, tak mi zaměstnanci přinesli cheesecake se svíčkou, zpívali mi happy birthday. No prostě bomba. Pak jsem přijela domů a četla jsem si všechny ty přání od nich a můžu říct, že jsem měla až slzy v očích, jelikož bylo až neskutečný. Mám opravdu úžasné přátele, jsem neskutečně vděčná za každého z nich. A jsem ráda, že prostě mám kolem sebe takové lidi, byť někteří žijí na míle daleko - že Terezko? :)

Ve čtvrtek jsem oficiálně dokončila školu. Respektive napsala jsem další test - vtipně na chapter, na kterou jsem celou chyběla, takže jsem neměla šajn o co go. Ale napsala jsem to na B, takže pohodička. Učitelka viděla, že máme dost, tak nás nechala jít domů prakticky po zahájení výuky.

Můžu říct, že jsem byla nedočkavá víkendu. Za prvé za mnou přijela návštěva a za druhé jsme měli jít v sobotu všichni ven a oslavit moje narozeniny - tentokrát párty. Pátek byl docela dlouhej a náročnej, ale těšila jsem se až dostanu OFF a budu moct jít na rande. Normálně o tom nepíšu a asi se víc nějak rozepisovat ani nebudu, ale tak stojí to za zmínku. Původně jsme měli jít do kina, protože přece jenom je už zase chladno. Takže jsme se sešli před kinem v downtown. A tak stojíme a řešíme, jestli půjdeme do kina nebo ne, a najednou rozepíná mikinu a vyndá z ní nádhernou růži. Já růže naprosto miluji, takže jsem zůstala stát v úžasu. A to se mi ještě omlouval, že nepřinesl pořádnou kytici růží, ale že mě chtěl překvapit a nechtěl, abych ho viděla přicházet s kytkou, tak koupil takovou, která se mu vešla pod mikinu. :-D Pak na mě přišel s tím, že je tady Sky view a že jestli bych tam chtěla jít. Já jsem tam už byla asi 3 krát, ale jelikož on v Atlantě je novej, tak jsem řekla, že klidně můžeme jít tam. A on, jestli pojedeme autem a nebo jestli mi nevadí jít pěšky. No já okamžitě, že jdeme pěšky. Přece jenom procházet downtown Atlanty je něco neuvěřitelnýho. Mezi těma osvícenýma mrakodrapama, všude nádherné vánoční výzdoby atd. Takže jsme tak šli a jako já vyraženej dech. Byla jsem v olympiským parku pár dní zpátky, viděla jsem i stromeček, všechno, ale netušila jsem, že mají všechno tak nádherně osvícený. Ty sloupy olympisjký, stromeček doslova nádherně ozdobenej a ocvícenej, stromy krásně osvícený. No prostě doslova a do písmene nádhera. A to samé parčík před Coca Colou a akvárkem. Tam jsou stromy osvícený stříbrně a červeně a to je opravdu dech beroucí. Takže jsme procházeli parkem, šli na Ferris Wheel - něco jako London Eye .. Já tomu říkám teda FAKE London eye. Teď já tam chodila s tou kytkou, teď mi tam někteří říkali, jak jsem lucky girl, jak mám hezkou kytku apod.
Ferris Wheel - BOMBA! Já už tam za večera byla, ale tentokrát to bylo úplně něco jinýho. Hlavně, jak to všechnno má vánoční atmosféru, hrajou koledy a vánoční písničky, do toho nádherně vyzdobené okolí. To se musí vidět a zažít. Objelo se pár kol a šlo se zase do parku. NO abych to shrnula, tak doslova a do písmene kouzelné rande, jak z nějakého filmu. Vtipný bylo, že nějaká ženská mi říká .. Podívej se na sebe holka, ty jenom kveteš, že ty jsi zamilovaná? Tak já v šoku, rudá až na zadku. :-D A pak kolem nás procházel někdo a povídá "Love is in the air" ... Tak jsme se smáli. Mě se tohle opravdu v životě nestalo.
V sobotu jsem se dostala domů až v 9 večer, teď rychle do sprchy, připravit a zpátky do města a na oslavu. Ještě před tím, než jsem odjela jsme byli s C. na jídle v knihkupectví. Já tady hrozně ráda chodím do Barnes and Noble. Můžete si tam dát kafe, číst či prohlížet si ty knížky a prostě je to tam hrozně fajn. Já si vyhlédla milion věcí, které chci koupit - hlavně malému teda. A C. ten viděl knížku frázovou. Je to prakticky čeština pro američany nebo prostě anglicky mluvící lidi. Já jí tenkrát s Péťou kupovala Danielle a ještě jednu mam doma. A ON, že si jí koupí. A já že ne, že jí mam doma, novou a nepoužitou a že mu jí dam. On, že je to v pohodě, že si to koupí. Tak jsem mu jí vyrvala z ruky a že mu jí dam až ho uvidím příště. Pochopil, nekoupil, dostane knížku hotovo. :-D Zamiloval si zřejmě češtinu. Zkoušel pár slovíček a já se lámu smíchy ještě teď z jeho řeřicha. Oni jak neumí říct Ř, to prostě nemá chybu. Nakonec se mu povedlo docela hezky říkat R. A myslím, že oblíbené slovíčko je HOVNO. :D Něco jsme řešili a on povídá "WHAT?" A já mu pak říkám, jestli ví, co se říká na otázku CO. A on, že ne. Tak jsem mu to celý vysvětlila. :-D Ušila jsem si na sebe byč, protože když se zeptam CO, tak mi česky řekne HOVNO a má z toho hroznou srandu. Každopádně ... zpátky k večeru ... V 11 jsme vyjely zpátky s holkama a šlo se pařit. Luxusní večer. C. konečně poznal moje kamarády, vtipně jsme tam potkali kluky i z jeho base, takže mě nadšeně představoval. Pilo se, tančilo se, prostě večer jak má bejt. :-) Po dlouhé jsem byla takhle venku, tak jsem si to doslova užívala.

V neděli jsem teda měla těžkou kocovinu a měla jít na Falcons game, ale tak lehce jsem zaspala a stejně tak jeden z mých nejlepších kamarádů Masum. Nakonec jsem šla s Brunou do kina. Nasmály jsme se jak dlouho ne. Luxusní film. :-D A už se těším až bude v kinech Ride Along (natáčen tady v Atlantě) a About last night. Brečela jsem smíchy už jenom u trailerů, takže se nemůžu dočkat února. Miluju Kevina Hart, je neuvěřitelně vtipnej. Doporučuji pak shlédnout.
A po kině jsme šly hezky na kafčo, pokecat a domů. A jelikož já jsem neviděla Netflix jakou dobu, tak jsem sledovala do dvou do rána filmy a jak se mi dneska ráno těžce vstávalo.

Jinak zítra v úterý mě čeká TOEFl - bleh, je to jenom cvičnej test, aby viděli, jak na tom jsme, ale prostě nechce se mi do toho. Vůbec se mi nechce jet do školy. Ve čtvrtek mam ale graduation. C. je jak prdlej, chtěl přijet, ale nemohl za boha pochopit, že tohle je škola neškola a že graduation není big deal a nějaká velká ceremonie - díky bohu. Já to vidim tak, že to udělam jako posledně. Sbalim diplom (certifikát) a beru roha.

Do toho nemám nakoupený vůbec žádný dárky. Mam jenom pro malého knížku, takže mě čeká víkendové nákupy a věřte, že z toho opravdu radost nemam. Já hrozně ráda nakupuji pro druhé, ale letos po zažití Black Friday se obchodům vyhejbam jak čert kříži.

Jsem zvědavá, jaké budou letošní vánoce. Vzhledem k tomu, že většina holek říká, že druhé vánoce bez rodiny jsou horší, než ty první. Tak jsem zvědavá, jak moc budu řvát letos. :-D Loni jsem řvala jako želva, protože mi přesně na 24. přišel balíček - no balíček, balík jako k.... :-) Bylo to kouzelný, protože jsem s tím nepočítala a mě to dojalo. Hlavně ty kalhotky a ponožky. Mamina mi řekla, že mi je neposílá, což mě tenkrát nakrklo. Což je stejně vtipný. Dřív bych si řekla ježiš ponožky, ježiš spodní prádlo. Loni jsem se ho dokonce vyžadovala. A takových je nás tu víc. Jenni si dělala loni srandu, když dostala spodní prádlo a ponožky taky, jelikož její maminka jí to taky dává každoročně. Já asi letos budu bez ponožek.

No nic, doufám, že se máte všichni famfárově, připravujete se na svátky s rodinou a já mažu dát dítě spát. :-D

Rodiče s bráchou v USA, Caribbean Cruise 2013

12. prosince 2013 v 19:38 | Mišule
No, tak jsem s dočkala!!!
Začnu hezky postupně..
Čtvrtek 11/21/2013
Rozhodla jsem se, že si umyju auto. Přece jenom byla potřeba to auto umýt (jak z venku, tak uvnitř) a za další jsem nechtěla poslouchat, jakej mám v autě bordel. Takže jsem ho vyblejskala, vtipně jsem si ho zaparkovala do garáže, abych mohla vyluxovat a po třech hodinách, kdy už jsem byla hotová, tak jsem konečně chěla vycouvat zpátky na driveway a co se nestalo?! Ano, baterka mi chcípla. Teď já auto uprostřed garáže, HD cestoval, takže měl auto s kabelama na letišti. Do toho jsem měla jet pro rodiče s bráchou na letiště prakticky za pár hodin. Vtipně jsem měla jít večer do školy, hlavně jsme měli psát test, na který jsem se celkem zbytečně "učila". No byla jsem z toho všeho pěkně nervózní. Večer jsem si psala s našima, sledovala jsem na mobilní aplikaci, kde jsou , kudy letí, jak dlouho, kdy přistanou. Můžu vám říct, že jsem tu noc toho moc nenaspala. Furt jsem se budila a koukala na Viber, na Facebook (Jestli brácha něco nepostoval), sledovala jsem pořád tu aplikaci. No hrůza!
Pátek - DEN D
Odvezla jsem malého do školky, vrátila se domů a prala další 4 várky prádla, uklízela, povlíkala, ručníky připravovala. Mimi jiné mě začala popadat nervozita. Abych se hodila do klidu, tak jsem si dala sprchu. Oblékla jsme se a někdy kolem dvanácté jsem jela na letiště a cestou se stavěla v bance. Sedla jsem do auta, nastartovala a rozbrečela se. No doslova jsem byla zaplacená emocema. Do banky to mam asi 5 minut, takže jsem se to snažila vydejchat, uklidnit se, utírala jsem slzy a snažila jsem se přestat řvát. Samozřejmě jsem vlezla do banky a cukala mi brada. :D Pak mi moje oblíbená pracovnice banky řekla, že mi to strašně sluší a na to se zeptala, kam se chystám. Tak to už jsem to nevydržela. Kníkla jsem, že mi přiletí rodiče s bráchou, že jsem je víc jak 18 měsíců neviděla a že pro ně jedu na letiště a začala řvát tak, že jsem nemohla už ani mluvit. :-D Takže všichni mi tam podávali kapesníčky, teď to jejich americký "aaawwwww", všichni mi přáli, abych si to užila, abych se měla hezky s rodičema, povzbuzovali mě a já se opět hodila do klidu a mohla pokračovat dál. V autě jsem chvílema měla návaly, ale pak jsem měla na telefonu Terku, takže jsme kecaly, srandičkovaly a mě bylo fajn. Vtipně mě GPS vzala na Domestic airport, kde má bejt nějakej international terminal, ale já potřebovala na INTERNATIONAL airport, na kterým jsem byla JEDNOU jedinkrát v životě. No nakonec jsem cestu našla, zaparkovala auto a vyrazila čekat na naše. Můžu vám říct, že tohle byla doslova a do písmene zkouška mých nervů. Stála jsem tam od 1:30pm nebo tak nějak. Naši měli přistávat a taky přistáli ve 2 hodiny odpoledne. Takže jsem očekávala, že jim to s imigračním nějakou chviličku zabere. No, jenže ta chvilička byla docela dlouhá. Už jsem čekala hodinu a byla jsem pěkně nervozní. Stála jsem tam s tím transparentem a držela jsem se, abych se nerozbrečela, protože jsem viděla vycházet davy lidí a jenom naši nikde! Vedle mě byla holčina, co čekala zřejmě na svého přítele - cizince, brečela, byla nervózní a druhá kamarádka ji uklidňovala, že vše dopadne dobře, že ho imigrační pustí, že je to hodnej kluk a podobný hity. Když už jí přítel dorazil, tak mě to znervóznělo ještě víc, protože byla asi jedna ze dvou lidí, co přišli cca se mnou a stále čekali. Všichni, co tam byli přede mnou, se mnou či dokonce po mě, byli už dáááááávno pryč. Do toho se mi chtělo na záchod, teď já vystresovaná, že nikam nejdu, protože to známe, sotva bych zalezla na záchody, tak by oni vylezli a já nikde. Pak přišel pán a zeptal se mě, na který let čekám, že už čekám dlouho. Tak jsem mu řekla, že čekám na let z AMS a že mi mají přiletět rodiče. NA to mi řekl, že čeká na stejný let, takže ještě nemusíme panikařit. Jenže pak asi 5 minut na to mu přišel ten starší pár, na který čekal, a to já už měla slzy v očích. Měla jsem strach, že naše nepustili přes imigrační a nebo že je tam někde vyzpovídávaj a oni neumí anglicky. Asi 10 minut na to jsem je viděla procházet dveřma. Bože, já jsem si říkala, že nebudu řvát, ale sotva jsem je zahlídla, tak jsem řvala jak želva, mazala jak o život jim naproti! A můžu vám říct, že to bylo vítání jak z americkýho filmu. Všimla jsem si, jak po nás někteří lidi koukali s takovým tim chápavým a dojemným výrazem. :-D A jako pocity? Nepopsatelný. Vůbec ani netuším, co se mi honilo v hlavě, nic. Totální prázdno, šok, překvapení, nadšení, úleva, spokojenost ... všechny možný pocity mě zahrnuly.
NEBUDU popisovat, kde jsme všude byli a co jsme viděli. Asi by mi to zabralo týden v tom lepším případě.
Každopádně ruku na srdce. Chvilku trvá, než si člověk uvědomí, že to, co se kolem něj děje, že je to realita a ne sen. Především v sobotu ráno bylo hodně divný se probudit a mít tam vedle sebe bráchu a vedle ve svém pokoji maminu a tátu. Přece jenom si člověk zvykne, že rodiče a příbuzný nevidí a pak najednou je to šok, když je to jinak. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Člověk se ptá sám sebe, jestli se mu to zdá nebo je to opravdu tak. A mě se to nezdálo..
Člověk se snaží užít si každou chvíli, protože pak je tu realita a vědomí, že tohle není napořád a zase se to dřív či později vrátí ke starým kolejím. Já jsem hroznej spáč a lidi kolem mě to ví. I moje rodina (vlastně obě). Především, co se týče víkendů. Není nic neobvyklého, že spím do dvanácti, ne-li do jedný či do dvou. Záleží na tom, do kolika ráno jsem venku čábřila a jestli jsou na víkend nějaké plány. Proto spousta mých přátel byla překvapená, když jsem jim řekla, že jsem byla každej den vzhůru brzo. Přece jsem nemohla prospat tak vzácný chvilky s rodinou.
Každý den se dělo něco. Byli jsme prakticky pořád na nohou. Robert si zamiloval moje rodiče i mého bráchu. Mám takový dojem, že kdyby mě mohl vyměnit za "Majkla", tak by mě okamžitě měnil. Můj táta byl jeho nejlepší kámoš a prakticky byli něco jako "partners in crime" ... Doslova!
Bohužel jsme měli jenom týden na to, abychom stihli projet Atlantu, vidět to nejdůležitější, zažít to nejdůležítější. Většinu času jsme teda strávili v Atlantě. Samozřejmě jsem rodiče s bráchou vzala do Midtown a Downtown Atlanty. Do olympijského parku, do ZOO, na Ferris Wheel (Já tomu říkám Fake London Eye), Coca Cola, CNN, Aquarium a další. Mamině se asi nejvíc líbilo akvárium a není se čemu divit, akvárium tady v Atlantě je opravdu nádherný. No myslím, že se jim tu hodně líbilo. Mimo jiné jsme si udělali výlet i do Nashville, TN. To bylo fajn. Jeli jsme jenom na celý den. A hlavně jsme si zašli na oběd do Hard Rock Café. Po většinu času byl s náma malej. Díky bohu neměl školku ten týden, co tu byli naši, takže všechno mohl obrážet s náma. Jediný, kde s náma nebyl byl ten Nashville. A jako díky Bohu, věřím tomu, že by to bylo náročnější, kdybychom ho měli s sebou. A to nemyslím teda špatně. Každopádně v Nashville byla zima jako když praští a myslím, že my všichni jsme odpočítávali doslova minuty do odjezdu na Floridu.
Co mám radost, tak naši zažili pravý americký svátek a to Den Díkuvzdání. Dva obrovský krocany jsme měli a SPOUSTU žrádla. Celkem nás bylo tuším 19. Mojí největší noční můrou byl příjezd B. :-D Ano, náš slavný B. byl opět na scéně. Tajně jsem doufala, že už ho nikdy neuvidím. Nebo minimálně ne anytime soon. Ale bohužel jsem se pletla. A pozor, přivítání bylo opravdu WARM! Mě tady objímal před všema, držel mi ruku kolem ramen a "snažil se mě zahřát" ... Za prvé jsem byla rudá až na zadku, za další si ze mě pak HM dělala srandu a nejenom ona, ale i moje vlastní rodiče a brácha. Především táta s bráchou si to vyloženě užívali. Vyhejbala jsem se mu jak čert kříži a to doslova a do písmene. Ve čtvrtek ráno jsme jeli všichni do kostela. Tam jsme měli snídani - výborná snídaně. Hrozně moc fajn záležitost. V životě jsem si nemyslela, že bych já kdy dobrovolně lezla do kostela, natož tam chodila i mimo mši. Ale upřímně? Mě to vůbec nevadí ba naopak. Dokonce se mi to i zalíbilo chodit do kostela. Po mši jsme jeli domů. Rodina mi pak přála (druhá rodina haha) k narozeninám. Později téhož dne byla večeře. Výborná. Já Thanksgiving miluju. Je to jeden z mých oblíbených svátků. Hlavně toho žráááááádla! Ale jako na Thanksgiving, to je tak tejden nejíst, pak se napráskat a další dva týdny to vydejchávat. Kort já, která jsem si zvykla nejíst hodně. Dřív jsem se ládovala od rána do večera, porce jak pro dospělého chlapa, ale vzhledem k faktu, že jsem pak v USA ze začátku nabrala, tak jsem se hodně zkrotila. Sladký si jen tak nedam, jim hodně ryby a saláty, takže pro mě to byl záhul. A samozřejmě po večeři mi všichni zpívali Happy BDAY a já měla svůj cupcake. A můžu vám říct, to bylo tak sladký, že mi až slzely oči. Jsem to do sebe rvala doslova silou, protože mi to bylo blbý, ale jakmile se nikdo nedíval, tak to letělo do koše, protože to se prostě nedalo. Myslím, že i pro naše to byla doslova cukrová bomba.
Mimo jiné jsme s HM řešily, co bude dál. Ona, že někdy v únoru začnou vybírat znova au pair, že mě čeká e-mail s bookováním letenky a tak dále. Očividně se jí taky do toho moc nechce. Přece jenom je to i pro ně náročný a to docela dost. Ale mě to prostě vzhnalo skoro slzy do očí. Musela jsem se uklidnit a vydejchávat to. Přece jenom pro mě je ta představa naprosto zničující. Robert je jako můj vlastní a já se ho prostě vzdát nechci byť dřív či později budu muset. Dokonce se mě ptala HM, jestli nevim o někom, kdo by chtěl jet jako Au pair. Řekla jsem jí, že vim o dost lidech, ale rozhodně nemám v plánu se tohodle procesu účastnit. Moje HM ví, co dělá, má výbornej čuch na lidi a já nehodlám být zodpovědná za to, někoho doporučit a pak kdyby to nedopadlo, tak bych se cítila špatně akorát já.
Večer po Thanksgiving jsme jeli do Outletů. Otevírali asi v 10pm protože byl Black Friday. No, čekala jsem to sice horší, ale i tak jsem myslela, že se radši někam schovam a nebudu se toho účastnit. Před některými krámy byly fronty. V některých shopech bylo tolik lidí, že byly fronty přes celý krám, někde se nedalo ani hnout a prostě NE, prosím už nikdy víc. Já nákupy miluji, ale tohle přivádělo k šíleství i mě a ano, už chápu, proč muži neradi nakupují. Podle mě oni celý ten proces nakupování vidí tak, jak já zažila Black Friday a NE, už NIKDY více.
Samozřejmě jsem naše protáhla po shopech a mallech. A jsem ráda, že si nakoupili. Byť jsem to nečekala, tak jsem si i já nakoupila. Něco jsem utratila z výplaty a něco zaplatila z peněz od prarodičů, které jsem dostala k Vánocům a narozeninám. Takže jsem si nakoupila HODNĚ, ještě po těch slevách. V GAP jsem ušetřila asi 250 dolarů a platila jenom 120. A to jsem si nakoupila 2 mikiny, kalhoty, dvě košile a ještě něco. Pár dní před tím jsem si nakoupila svetr, košili taky. Za hubičku. Jako zaplatit 120 dolarů místo asi 340? No proč ne. Vzala jsem útokem i converse. Nikdy jsem nebyla fanynka Converse, ale to se asi změnilo víkendem po Thanksgiving. Brácha si tam nakoupil taky, odnesl si dva nádherný páry bot - fakt luxusní. A já si odnesla 3 a to jsem si skoro koupila 4. :-D Jako troje conversky za 55 dolarů? To by byl hřích nekoupit. To samý ty Nike boty, co jsem si koupila. Táta ze mě byl na prášky. Na druhou stranu to byly moje vydělané peníze, tak mi nemohl nic říct. No dost o nakupování.
Co asi okouzlilo mojí mamku, tak vánoční stromečky. Já jako malá jsem se prý lepila na každou výlohu, kde prodávali zmrzlinu, tak mamina se mi lepila tak trošku na okno, když viděla vánoční stromky. Dokonce jsme pak šli v neděli (v den jejich odletu) koupit jeden. Mamina zážila blahem. Doslova a do písmene zářila. Můžu vám říct, že tady mají naprosto dokonalý vánoční stromečky a nedivím se jí, že teď v Plzni nekoupili žádnej. :-D Mam dojem, že my budeme letos bez stromu. Teda, já ne, ale naši jo. :-D
Co nechci už v životě vidět, tak FAST FOOD - Mekáč a všechny ty podobný srač.. ! Naši si to zamilovali, nevim proč, nechápu a chápat nechci. Ale prišlo mi, že jsme v Mekáči víc než doma. A další joke je, že zrušili saláty, takže hledejte si nějakou náhradu za salát. Já ty jejich burgery nechtěla ani vidět - ewwww ! Už jsem jak Američanka, co ohrnuje nos nad všim nezdravým. :-D
V neděli ráno (víkend po Thanksgiving) jsme odjížděli na Floridu do Orlanda. Jako cesta na FLORIDU? PEKLO!!!!!! PEKLO NA ZEMI! Vyjeli jsme brzo ráno, abychom pak nehnili v traffic a samozřejmě jsme se tomu nevyhli, že jo. 20 mil jsme jeli pak asi hodinu a půl a nejvyšší rychlost byla pravděpodobně 5-10 mph. Po více jak 8-9 hodinách za volantem jsem měla doslova a do písmene dřevěnej zadek. Jak se u nás říká ... Zájezd dřevěných prdelí, když jedete autem někam daleko, tak přesně něco takového jsme měli my. Ale jako jsem na sebe pyšná. Zastavili jsme možná tak 3 krát a to na jídlo, pro benzín a samozřejmě na čůrááááníííí...
Hotel v Orlandu? LUXUSNÍ! BYLO to v Disney areálu, luxusní hotely jako Hilton, Hyatt a podobně. Navíc bylo krásně teplíčko. No a v pondělí ráno se vyráželo na CRUISEEEEEEEEEE!!!!!

Pondělí 12/2/2013
Odjeli jsme z Orlanda a jeli na Port, odkud jsme vyplouvali s Carnival na Bahamy. Můžu říct, že jestli mě něco totálně nas..., tak ty jejich tolls! Každou chvíli tolls a já samozřejmě neměla dostatek cash, protože na cruise nepotřebujete žádný peníze. Dostanete sail card, ke který si vytváříte bankovní účet a na lodi platíte jí. Takže platební kartu máte celou dobu schovaný v trezoru. A já věděla, že jsou tolls v Orlandu, ale že jich je tam TOLIK za sebou? To jsem fakt netušila. Ještě čekám, kolik dostanu dopisů, že jsem projela toll a nezaplatila. U jedný toll jsem zaplatila 3x a pořád mi nesvítilo zelené světlo, tak jsem to prostě projela. A jestli mi pošlou dopis, že to mam zaplatit, tak jim tam zavolam a vyřvu je, protože jsem to platila 3 x jak ten debil a že oni to maj na hovno a nefunguje jim to tak, jak má, tak to už není můj problem.
Každopádně jsme se dostali na port, zaparkovali auto, odvezl nás shuttle k lodím a naše dovolená snů mohla začít.
Vyplouvat jsme měli někdy kolem 4té. Co se děje, když se nalodíte. Tak než se dostanete na loď, tak procházíte kontrolama. Ukazujete pasy. Prakticky je to to samé jako na letišti. Prošli jsme security check a šli do další lajny, kde nám kontrolovali víza, potřebné dokumenty a dávali nám naše sails karty. Já samozřejmě byla vystresovaná, že mě nepustí, protože mám víza prošlé. Ale agentura nám řekla, že můžeme do určitých míst cestovat jenom na DS form. A bohatě to stačilo. Kufry se nechávají na portu, převezmou si je "pinglové" a vy je najdete před dveřmi od kajuty. Takže jsme šli odnést kufry na svůj pokoj a šli hned na slavný DECK 10. Tam máte bazény, různý tobogány, bary a další různý vymoženosti. My jsme se šli hned najíst, protože jsme měli šílený hlad. Pak jsme šli na záď, kde jsme čekali až vyplujeme. Já byla jak pitomá, rychle nafotit co nejvíc fotek. Naši mě musí nenávidět, to pořád bylo - postav se sem, vyfoť se, pojď se vyfotit, Tomáši, vyfot nás, stoupni si tady, vyfoť tohle ... No prostě chudáci naši. Ale jako jediné o co my šlo, abychom měli co nejvíce fotek na památku, abych já pak měla nad čím řvát - hahaha, a tak dále. Dyť jsme jeli caribbean cruise na Bahamy a já jsem si v životě nemyslela, že se naši podívají kdy do Ameriky natož na Bahamy a takovou loď.
Samozřejmě stejně jako v letadlech pouští safety video, my měli safety briefing. A pak nás opět odváděli na Muster station , odkud bychom nasedali do člunů. No a pak začala zábava!!! :-)))))
Večeře jsme si zvolili na 8:15 - měli jsme bombového číšníka, co nás oblushoval. Já ho milovala. Gusty z Indonésie. Usměvavej, pracovitej, no zlatej! :-) Opravdu nemam slov. Samozřejmě večeře velice fancy. Což já mam také ráda. Vedle u stolu byl ženich a nevěsta. Lidi z Michiganu a chovali se celou dobu jak hovada. :-D Můžu vám říct, že jestli se budu vdávat, tak bych takovou veselku opravdu nechtěla. Bych se asi musela za ostatní stydět. Jako jedna věc je mít zábavu, druhá věc je se ožrat jako dobytek a chovat se tak. Jeden večer, kdy byli extrémně hluční by se dal tolerovat, ale každej?! Jako všechno má svůj limit bych řekla. Anyways ... back to the topic.
Jelikož mamka měla druhý den narozeniny, tak jsem se běžela ujistit, že jí přinesou desert se svíčkou a zazpívají jí. Což jsem se taky ujistila, takže jsem si tohle mohla odškrtnout.
První zastávka byla na Freeport, The Bahamas - nevim, nějak mě tenhle ostrov nenadchnul. Možná ty pláže byly lepší. My zůstali na Harbour. Museli bychom platit šílený peníze za taxíka na pláž - která byla docela z ruky, nebo si platit exkurzy a ta samozřejmě byla drahá. Nebo ne drahá. Ale prostě na 4 hodiny jet na pláž za 69 dolarů a pro 4 lidi? To mi opravdu přijdou vyhozené peníze, kort když jsme si měli válet prdky na Nassau a mém nejoblíbenějším místě na světě Half Moon Cay. Na druhou stranu se ty exkurze vyplatí. Já loni jela s Péťou a měly jsme ekurzy zaplacenou na každém vylodění.
Procházeli jsme těma krámkama a došli k místu, kde seděli všichni na počítačích a telefonech. Takže jsem vytáhla telefon a zjistila, že je tam free wifi. :-D No a samozřejmě jsme tam pak seděli s tátou taky. Já okamžitě postovala fotky na FB, psala Calebovi, posílala snapchats no prostě co vám budeme povídat. Nakonec naši, že půjdou na pokoj. Já šla taky, ale jelikož se mi nechtělo ležet v kajutě, tak jsem si vzala nabíječku a vrátila se zpátky. Na lodi je wifi taky sice, ale je placená a mě to přijde až nechutně předražený. Vtipně ale nám řekli, že máme bejt zpátky 4:30 protože se v 5 vyplouvalo. No, tak jsem byla zpět v 4:20 a vtipně jsem byla poslední. :-D Sice tam byl ještě jeden pár, co se hádal se securitákama, že proč jim vyhazují lahev vína, co si koupili venku. Mě vítali mým jménem.. a pak mi oznámili, že dvakrát volali na moji kajutu. No mě polil studenej pot. Vtipně naši neumí anglicky, brácha sice jo, ale je to stydlín a nemluvil. Takže jsem se připravovala na čočku. :-D Ale všechno dobrý nakonec.
Večer pak mamině zpívali u večeře k narozeninám. Chudák nerada bývá středem pozornosti a tady na ní otočený všechny stoly v dosahu, zpívalo se a tleskalo se. Hurááááá :) A to ještě byla ELEGANTNÍ VEČEŘE, takže všichni dressed up - luxus!
Druhej den byl den D - HALF MOON CAY !!!!!!!! Bože, jak já to místo miluji. To je doslova a do písmene ráj na zemi. A já tam byla už po druhé. A jsem si naprosto jistá, že to nebylo naposled. Naprosto nádherná bílá pláž a modré moře, protože to se nedá ani popsat. Ostatně to můžete vidět na fotkách - kdo mě má na FB, tak v mých fotkách a nebo na mé fan page na zdi.
další den byl Nassau. Tam jsme šli asi 10-15 minut pěšky, většina lidí z lodi šla, práskli jsme s sebou na pláži a užívali si. A já se heckla na wifinu. :-D No dobře, jenom jsem tipla dobře heslo na první pokus. Takže já a táta jsme se hned připojili. A já zase postovala fotky jak pitomá a hned psala Calebovi, že žiju. :-D
Ten večer jsem si vyloženě užila. Dala jsem si výborný drinky, zůstali jsme na DEck 10 S BRÁCHOU sami, hráli písničky, co hrajou teď v rádiích a také latinskou hudbu. Já miluju latinský songy - všechny. Takže jsem se vrtěla jak žížala. Pak jsem na stage tancovala s ostatníma Makarenu (nebo jak se to píše) a čekala, až budou hrát wobbl, cha cha slide a podobný písničky. No, naháněl mě tam nějakej voják. A můžu vám říct, že občas mě dokáže vytočit, jak ti chlapi dokážou bejt nechutní. Každopádně jsem se vytancovala z podoby, měla jsem neuvěřitelnou radost, akorát mě štve, že brácha tam seděl jak pecka a tancovat nechtěl. Nevadí ...
V pátek byl celej den na moři - luxus. Váleli jsme se u bazénu, já už byla zase černá jak bota, krásně opálená. Koupila jsem si tričko na podporu jedný nemocnice ve Státech. Krásný bílý tričko od Carnival. :-) A pak jsme zase trsali na cha cha slide, wobble a tak. :-D Sotva začali hrát, tak táta už si ze mě dělal srandu, že už se kroutím do rytmu a že tam za chvíli vypálím mezi ně. No měl pravdu, zvedla jsem se a šla se kroutit. :-) Během 30 minut se vydělalo 450 dolarů, což se zdvojnásobilo, takže 900 dolarů půjde tý nemocnici - což je fajn. Obzvlášt když to teď dělají na každé cruise a vemte si, kolik se toho prodá a vydělá.
Jinak pátek odpoledne se balilo a v sobotu nás čekal návrat. Já teda měla stres, že mi budou dělat problémy na imigračním. Naštěstí bylo všechno ok. Prošla jsem naprosto bez problémů, skoro se mi paní na ty papíry a pas nepodívala. Ono je to fakt o tom, na koho narazíte. Věřím tomu, že ten chlap, co se tvářil opravdu hustě, by mě tam držel nějakou chvíli a dával mi všechny možný otázky. No, lucky me! :-)

V sobotu jsme přijeli do ATL asi v 7 hodin večer. A začalo se vybalovat a znova balit, jelikož naši letěli druhý den v 8 večer domů. Můžu říct, že mi pořád nedocházelo, že přijde čas loučení.
V neděli ráno jsme měli malého, šli donakoupit potřebné, šli koupit stromeček s rodinou, zašli na kafe a cheesecake do Cheesecake Factory s češkou, která je taky z Holýšova, ale žije v USA a zná moje prarodiče a mamku. Takže to bylo fajn. Pak rychle domů, zabalit a loučení. Můžu říct, že to už se mi chvílema cukala brada.
Přišel čas, kdy jsme odnášeli kufry do auta. Všichni jsme byli pohromadě, kluci pomáhali s kuframa, n aši se loučili s Robertem. Já viděla mamku, jak začala slzet, na to jsem začala taky, všichni jsme byli tací uslzení a do toho i moje HM. Bylo to hodně emotivní. Jenže pak jsme jeli na letiště a tady je komplikovaný se dostat na international a gps mě zásadně bere vždy na domestic international. Takže co se nestalo? Ztratili jsme se. A jako co jsem slyšela, tak s international mají problémy všichni. Já tam hlavně byla jednou v životě a teď ještě předělávají letiště a dělají tam nové trasy. No, v 5 se vyjelo a my na mezinárodní dojeli v 6:30 a naši měli letět v 8:05.. TO BYl stres. Já fakt měla co dělat, abych neřvala. Měla jsem šílenej strach, že to nestihnou. Do toho jsem měla mít rande, šla jsem na večeři do Downtown a vtipně jsem tam měla bejt v 6:30 a v jednu chvíli jsem mu chudákovi nemohla ani napsat, že jedu pozdě, protože jsem se snažila dostat na letiště. Naštěstí to všechno dobře dopadlo. Našim jsem pomohla udělat check in - baggages, udělat jim check in na kiosku a pak je odvést na security check. Věděla jsem co mě čeká a nemine. A taky ještě teď mám slzy ...:/ Každopádně táta mi povídá ať neřvu, na to jsem se rozeřvala a to loučení snad nebudu teď ani popisovat, protože už se mi zase valí slzy. Každopádně to bylo docela rychlý. Já sedla do auta a jela za Calebem a snažila se uklidnit a neřvat.

Nakonec všechno dobrý. Naši to stihli, dostali se do letadla - takže já si mohla oddychnout. Já dojela živá a zdravá na rande, měla jsem nádherný rande v restauraci, která je nádherná. Je to v mrakodrapu WESTIN hotel, 72 patro. Seděli jsme na takové plošině, která nás točí dokola, abychom měli výhled na celou Atlantu. No, romantika nebyla, protože byla MLHA. ALE I TAK TO BYLO NÁDHERNÝ.
Každopádně teď už musím letět. A až budu mít chviličku, tak napíšu, jaký byl týden a první dny a hodiny bez rodičů. To asi bude trošku emotivní bych řekla ... :-D