Několikrát jsem slyšela, že určitá vzdáletost od lidí (či jednoho člověka) vám pomůže vidět věci jiném světle či vám pomůže udělat si pořádek v citech. Již několikrát jsem se na vlastní kůži přesvědčila o tom, že něco na tom bude.
Když jsem odjela, nechávala jsem za sebou nejen rodinu, ale i přátele, kamarády (dle mého názoru je dost zásadní rozdíl mezi přátelstvím a kamarádstvím), ex přítele a známé. Myslela jsem si, že se nebudu moci obejít bez nich. Samozřejmě jsem věděla, že bez rodičů a rodiny celkově se nebudu nikdy moci obejít. Což dává i smysl. Ale na druhou stranu si myslím, že můj odjezd do Ameriky upevnil vztahy více, než cokoliv před tím a obrátil je k o dost lepšímu.
Co se týče přátel a kamarádů. Docela se to pročistilo. Jsou lidi, o kterých jsem si myslela, že zůstaneme "in touch". A je fakt, že jsem byla dost překvapená tím, jak se to za ty dva roky pročistilo. Jsou lidé, o kterých jsem si myslela, že na mě zapomenou hned jakmile letadlo take off. No, a opak je pravdou. Lidé, od kterých bych to prakticky nečekala, se ozývají dnes a denně. A lidé, o kterých bych čekala, že se ozvou se .... neozývají. Je až k udivení, kolik lidí se ozve jenom když něco chtěj. Od iPhonu po oblečení. A mě nad tím zůstává rozum stát. Dost často, když už se někdo ozve (z těch, o kterých jsem si myslela, že zůstaneme v kontaktu), tak to začíná tím .. Ahoj, asi se nemusím ptát jak se máš, blah blah blah a pak následuje žádost o něco. Jsem ale ráda, že jsem mohla poznat, kdo je přítel a kdo ne. V některých případech jsem se mýlila, v některých jsem nebyla překvapená.
Další věc byl můj ex. Myslela jsem si, že už nikdy nebudu moct se zamilovat nebo že už nebudu nikdy tak šťastná etc. A díky tomu, že jsem změnila prostředí a lidi (s novým prostředím přicházejí nové známosti a přátelství), jsem si uvědomila, jak jsem se pletla. Uvědomila jsem si, že už necítím ani polovinu toho, co dřív. Po dlouhých letech se opravdu zamilovala a od samotného odjezdu jsem nebyla snad šťastnější.
Když jsem odjížděla do USA, tak jsem nechtěla vztah. Nechtěla jsem tu nikoho poznat a zamilovat se. Za prvé dost lidí ví, jak je to komplikovaný a za další mám svůj sen, který si chci splnit a ne každý chlap na tomhle světě je tolerantní na tolik, aby "keep up". Jenže ... tohle jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, ne tak docela. Nikdy nevíme, kdy se zamilujeme, kdy potkáme někoho etc.
Co se týče Američanů a "DATING" - píšu z vlastní zkušenosti a píšu vlastní názor, takže je dost možné, že někdo nebude souhlasit nebo naopak bude. A píšu to sem jenom pro to, že se vás na to hodně lidí ptá a píšu své postřehy, ale nebudu sem psát s kým jsem randila, nerandila - je to moje věc. Že zmíním něco málo je víc než dost.
V Americe mi to přijde o něco jiné než v Čechách. Alespoň z mé zkušenosti. Přijde mi, že my Češi nemáme x možných termínů pro to, co to vlastně je to, co mezi s sebou máme.
Následující rozdělení popíšu tak, jak mi to bylo nezávistně popsáno a vysvětleno X lidmi, se kterými jsem se na toto téma bavila.
1. Friendship - kamarádství, přátelství. Nemá smysl to více méně rozebírat. Jsme kamarádi a tím to hasne.
2. Friends with benefits (FWB) - většina z vás jistě viděla tento film. Já osobně mám pocit, že tohle vážně nefunguje. Člověk si slíbí, že v tom nebudou žádné city, že budou čistě kamarádi, jen si občas "vypomůžou" a zase to přejdou jak kdyby nic. Já si myslím, že dřív či později jeden z té dvojice se zamiluje. Nebo projeví nějaké jiné city. Třeba máte jinou zkušenost. Já v tomto "oboru" nemám žádnou. :-) Max. od kamarádech/kamarádů jsem slyšela leccos.
3. Booty Call - to je vyloženě o sexu. A když si zadáte BC do google, tak vám většina vysvětlení řekne, že od dotyčné/dotyčného málokdy uslyšíte před půlnocí. :-D Nevim teda no..
4. Talking - Na tom není asi nic k vysvětlení.
5. Hanging out - Občas zajít do kina, na kafe ... Prostě nevinný chození ven a poznávání se. (Osobně mi to přijde to samý jako "dating" - ale nu což.)
6. Dating -
7. Dating exlusively -
8. Seeing someone -
A tady se většinou strácím. Ohledně bodů 6. 7. a 8. mi hodně lidí řeklo něco jinýho. Každej to bere po svým. Mě osobně to přijde naprosto jedna a ta samá věc a dokonce v mnoha případech totožná se vztahem - viz. 9.
Co jsem vysledovala (i zažila), tak dost lidí randí vícero lidí na jednou. Osoba A je v kontaktu s dejme tomu s osobou B C D E. Píše si s nima, volá si s nima, chodí s nima ven ... Jednoho dne se rozhodne, že má nejraději D a tak naprosto odstřihne osoby B C a E. Naprosto normální tady. A dle mého názoru na jednu stranu přijatelný, pokud člověk s těma lidma není "intimate" - to mi přijde velice nechutný a prokazuje to naprosté nerespektování všem těch holek/kluků. Na druhou stranu je to docela na prd, když většina lidí, co takhle odstřihne všechny ostatní "možnosti", nepodá ani vysvětlení a naprosto ukončí veškerý kontakt. STALO se mi to a taky jsem to udělala. A já vím, je to sprostý. Vemte si, že si s někým píšte každej den, vídáte se (jdete ven do baru, jdete do kina, jdete na kafe) a vy si myslíte, že je všechno OK, všechno fajn a najednou se vám ten člověk neozve, neodepíše, nezavolá, nereaguje a vy nevíte, co se stalo. A co následuje? No ... buď se ten člověk už nikdy neozve a NEBO se do 14ti dnů ozve. A stalo se mi obojí. Buď jsem s tím dotyčným nikdy už nemluvila a NEBO mi za 14 dní napsal "Hey, what's up?!" jako kdyby se nic nestalo. To se pak člověk domnívá, že mu to nevyšlo s někým jiným nebo kdo ví co.
Je fakt, že to není nic příjemného, ale já nemůžu říct ani pumpička, protože jsem se taky přestala ozývat některým lidem. A to asi jenom proto, že to bylo nejjednodušší řešení. Na druhou stranu nejsem člověk, co by měl problém s upřímností.
TO je to moje "multiple dating" - poznáváte a randíte s vícero lidma, aby jste si našli někoho, s kým vám to bude vyhovovat nejvíce, kdo vám bude vyhovovat nejvíce a tak dále.
Zkušenost moje a pár mých kamarádek - I am VERY honest. Lež. Alespoň ve většině případů. Hodně lidí k vám není upřímných nebo spíš vám neříkají úplně věci tak, jak se mají. Hodně kluků, se kterýma jsem randila (kafíčka, kina apod.) se až divilo, jak jsem upřímná. Přijde mi, že na to od Američanek nejsou zvyklý. Já jsem řekla věci na rovinu, řekla jsem co si myslím a nedělalo mi to žádnej problém. Přijde mi, že tohle se jim i dost líbí na Evropankách. Bylo mi řečeno, že my Evropanky jsme hodně přímé v porovnání s Američankama.
Hodně kluků, se kterýma jsem byla v kontaktu mi říkalo jací jsou - Já jsem upřímný, já nelžu, já bych nikdy nepodveld, já nejsem typickej Američan (otázka je, co si pod typickým Američanem mám představit), já nejsem jako ostatní ... PROČ člověk ztrácí čas vykládáním a přesvědčováním někoho, že není takovej a makovej? Jestli jsem se něco naučila, tak ACTIONS speak LOUDER than Words. Je úplně jedno, co ten člověk říká a co píše. Přeci záleží na tom, jak mluví jeho akce. Jak se chová. A GUESS What? Většina těch, co vykládali pohádky o tom, jací jsou a nejsou, tak se ukázali býti přesně být tací, jací tvrdili že nejsou.
Můj Ex přítel DAVID (Kipp) ten v životě o sobě neřekl, jaký je a není. To, jaký byl mi ukázal svým chováním a já jsem si mohla sama udělat obrázek na to, jaký je. To samý Caleb, ten mi v životě neřekl, Mikejla, já nejsem takovej. Chová se nějak a já si můžu udělat obrázek sama.
Prostě je to jak kdyby se někoho snažili přesvědčit o opaku. Ale nikdo přeci nemá tohle zapotřebí. Stačí se nějak chovat a člověk už podle toho usoudí svoje.
A TEĎ doufám, že si nemyslíte, že píšu jen to nejhorší. Je to moje zkušenost, případně zkušenost mých kamarádek. A ne každej je takovej. Ale je zvláštní a trošku i vtipné, že hodně z nás (alespoň co jsem slyšela, zažila) máme podobnou či stejnou zkušenost. Ale ani my nejsme svaté a bezchybné. Jsme přece jenom lidi.
Každopádně DATING by mělo být o poznávání se, zjišťovnání jestli se dotyční mají rádi, jestli tzv. click aj. ALESPOŇ JSEM TO TAK SLYŠELA, BYLO MI TO TAK VYSVĚTLENO A
Pokud jsem pochopila správně, tak dating exclusively je randění s jednou osobou a prý by měli souhlasit, že teda "see each other romantically" a tím pádem už není žádných víc osob (možností). Údajně by se mělo jednat o monogamní randění a prezentovat se jako "couple" (pár) ... Když si opět najdete význam dating exlusively, tak vám to bude připadat jak regulérní vztah. A řekla bych, že je to i hodně různý a opravdu záleží na té dvojici, na čem se dohodnou.
Mě to Caleb vysvětlil tak, z jeho pohledu, že DATING je teda kdy randíte s víc lidma najednou, jste otevření k tomu poznávat více lidí a nebýt exkluzivní s nikým jiným. A DATING exlusively by teda mělo být to, co jsem popsala výše. No nevim teda..
Seeing each other prý znamená, že člověk nemá žádný commitment k tomu druhému. Takže prakticky normální dating.
9. Relationship - regulérní vztah
Upřímně? Tohle celý je dle mého názoru komplikovaný. A ve většině případech mi přijde, že si člověk musí sednout a říct si narovinu, jak to teda je a není. A pojmenovat to "něco", co mezi nima je a není. MOJE ZKUŠENOST, MOJE POCITY. Někdo třeba to má jinak.
Například. Měla jsem v USA jeden vztah před rokem. Krátce na to jsem z něj utekla ze svých důvodů, ale to je jedno a je to soukromá záležitost. Každopádně jsme stále in touch. :-) Proč tohle zmiňuji? Nějakou dobu jsme se vídali. A chovali jsme se k sobě jako partneři - tudíž já jsem měla dojem, že teda jsme GIRLFRIEND a BOYFRIEND. No pozor, jeden večer, po romantické večeři v thajské restauraci mi řekl "Od teď jsi moje girlfriend" .. Trošku mi to připadalo jako "Je únor, 24. je 11:30pm a jsi oficiálně moje přítelkyně. WTF? První, co mi proběhlo hlavou, tak asi následující .. "Co jsme teda byli do teďka?" Už to bude rok a já si říkám, že ta linie byla asi následující. První dvě schlůzky to bylo jakože HANG OUT/DATING - prostě casual večer v baru, kde jsme si dali pivo a vykládali si x hodin, následující byl brunch, kdy teda se v něm něco zlomilo a začali jsme chodit na regulérní rande. Představil mě tátovi, svým kamarádům, spolubydlícímu. Chodili jsme na večeře do drahých a luxusních restaurací, na výšlapy, procházky etc. a vídali se prakticky každý den. To teda byla zřejmě fáze dating exclusively až do momentu, kdy mi řekl, že teda jsem jeho přítelkyně. --- TOŤ JENOM NA UKÁZKU .. Možná to, co jsem do teď napsala bude dávat větší smysl.
Dokonce i některé mé kamarádky, co tady "randily", tak zažily situaci, kdy se jich jejich "přítel" vyloženě zeptal, jestli by chtěla být dotyčná jeho přítelkyně. Taky možnost.
Moje současná situace - nebudu zabíhat do detailů. Jenom nastíním situaci, pro jinou verzi "randění". S Calebem se známe tuším od září. Bylo období, kdy jsme spolu nebyli v kontaktu. Mimo jiné, on je v armádě, já pracuji každý den celý den a není to jednoduché. Někdy od doby, kdy přijeli naši jsme spolu mluvili denně - od rána do rána. Během té doby mě pozval na rande. Když jdete s někým na rande, prostě casual date, tak nečekáte nic fancy, nic extra. Caleb rezervoval THE SUN DIAL, což je restaurace v 72. patře mrakodrapu (Hotel Westin) v Downtown Atlanty. A to je velice hezké, fancy, místo, kam jít na casual date. Mimo jiné docela dost drahý. Což mě překvapilo. Od prakticky druhého rande bylo na základě naší konverzace ujasněno, že teda dating exclusively. A momentálně jsme ve fázi, kdy teda se pomalu posouváme k bodu. 9. :-D Upřímně je to na jednu stranu směšný, protože se prakticky nic nezmění. Jenom "status". Jediný co se změní, tak že budeme velice serious - respektive náš vztah. V chování se nic nezmění, prakticky máme plnohodnotný vztah.
Každopádně teď je pryč, já na něj čekám až se mi vrátí, každý den stepuju u mailboxu, jestli už mi přišel dopis. Přijdu si jak dítě čekající na hračku. Neměla jsem tušení, že být s vojákem je tak náročný, ale vše jde, když se chce. A já upřímně obdivuji všechny army wives, protože to nemají rozhodně jednoduché. Klobouk dolů.
Co se týče kvalit Američanů. Nepoznala jsem v životě větší "džentlemeny" než jsou oni. 90% z těch, se kterými jsem šla na rande (casual) mi otevírali dveře od auta či jakékoliv jiné. Stejně tak mě vždy doprovodili k mému autu. Prostě naprosto úžasný chování. Hodně z nich ví, jak se chovat k dámám. A kdo ví, co vše mají v rukávu. Kipp (DAVID) i Caleb se o mě starali naprosto královsky a jako holka jsem si neměla na co stěžovat. Dostala jsem květiny, chodily mi zprávy na dobré ráno a na dobrou noc a ruku na srdce holky, koho by nepotěšilo "Good morning Beautiful/sunshine" apod. Nemám slov.
Samozřejmě existují chlapi, co jsou pravej OPAK. To nemá nic společného s národností. Je jedno jestli je to AMERIČAN, ČECH ČI MAĎAR. Stejně tak to platí pro nás pro holky. Ale je fakt, že tak, jak se o mě staral David či jak se stará Caleb, takhle o mě v Čechách nepečoval snad nikdo. Nebo prostě, to bylo jiný a nezažila jsem nic podobného. A je to fakt těžký popisovat.
Ale jak říkám, je to dost individuální. Jsou holky, co jim Američani nesedí. Přece jenom je to jiná mentila, vyrostli v jiném světě, než my. Jsou zvyklí na něco jiného a mají jiný smysl pro humor. Prostě každá národnost a kultura má své. Hodně záleží na osobnosti a vychování. A můžu říct, že já jsem v tomhle ohledu byla velice lucky. Jsou holky, co naopak by nikoho jiného než Amíka nechtěly (berte to s nadhledem)..
Musím ale říct, že jejich randění a celá tahle věc, mi přijde děsně komplikovaná a složitá. Mnohdy člověk neví, na čem je a musí dojít na "TALK".. Big talk, kdy si člověk musí ujasnit, o co teda jde a nejde. A ne vždy je to příjemný talk. Já jsem byla z domova zvyklá na 1. buď jsme kamarádi a nebo jsme ve vztahu a jsme přítel a přítelkyně. Možná to někteří máte jinak. Já byla zvyklá na tohle a nic mezi tim. Žádný kamarádi s výhodama, žádný podobný vylomeniny.
Dle mého názor, pokud někoho mám ráda, někdo se mi líbí, tak tomu člověku dám šanci. Je fajn, zajít na pár DATES a buď to nechat plavat a nebo do toho praštit. Ale přece člověk nepotřebuje mít 5 lidí na jednou, randit s nima a pak se teda pro někoho rozhodnout, kdo mu sedí víc či méně. Nevim. Občas nevím, co si o tom myslet. Přijde mi fakt postavený na hlavu mít tolik "možností". Další věc je, že člověk pak neví, jak se chovat, co si dovolit, jak to brát apod. A jak jsem psala, hodně lidí musí hodit řeč o tom, jak to teda je a co to je.
Co vy si o tom myslíte?
Já fakt to nedokáži lépe popsat. Snažila jsem se sepsat své zkušenosti nebo je alespoň nastínit, případně nastínit zkušenosti jiných. Je fakt, že člověk to asi musí zažít, aby tomu rozumněl. Občas mi přijde, že Američani jsou komplikovanější, než naši čeští kluci. A dle mého názoru (a teď možná nemám úplně pravdu, ale z mých zkušeností soudím že...) u českých kluků ví holka víc, na čem je a není než u Američana. To je to, kdy kluk vám řekne, I like you (význam líbíš se mi spíš něž mám tě rád), I miss you a prostě se chová, jako kdyby měl zájem a vy naberete dojmu, že on zájem má a pak přichází již zmíněné ticho po pěšině, kdy úplně ztratíte kontakt nebo se ozve ne dřív jak za 14 dní ...
To se dostávám k tomu, co se mi tady nelíbí. Přijde mi, že my Češi řekneme "Mám tě rád", "Chybíš mi", "Miluji tě" ve chvílích, kdy to opravdu myslíme vážně a kdy to tak cítíme. Tady mi přijde I MISS you jak HEY HOW ARE YOU? Stalo se mi, že mi kluk po pár dnech (2-3 dny) řekne I miss you? Tak to pak sedím a říkám si coooo?! Další co se mi stalo ... Byly jsme s Jennifer na hawaii party. Pozval jí kolega z práce. Tak jsme šly. A samozřejmě mě s ním seznámila. Bavili jsme se všichni a domluvili jsme se, že teda půjdeme na párty, že půjdeme ven dohromady všichni jako parta lidí. Takže jsem mu dala číslo a on mi dal jeho, abychom si všichni napsali. No a on mi začal psát.. A během toho týdne mi posílal svoje fotky (s nějakou jeho sestřenicí malou) a jestli se mi to líbí a pak mi napsal "chybím ti?" ... No už ode mě v životě neslyšel a nikdy mě už neviděl. Tohle mi přišlo fakt úchylný.
Což se dostávám k další věcí. Přijde mi, že když holka není totální bitch a je naopak milá, tak si to většinou chlapi vysvětlí naprosto jinak a berou to jako "Hele, on a má zajem". Tohle se mi stalo tady víckrát než kdy v ČR. MOŽNÁ náhoda, kdo ví. Každopádně je to vtipný. A pak následuje situace, kdy vysvětlujete, že nemáte zájem.
Možná to bude tím, jaké jsou Američanky. Upřímně jsem neslyšela o nich nic dobrého. Mám 3 velice dobré kamarádky (jedné z nich je přes 50), které jsou Američanky. A jsou naprosto úžasný. Ale já jim pořád říkám, že mi připadají víc jak evropanky, myšlením, chováním etc. Další věc je, že jsem od svých kamarádů slyšela zajímavé příběhy o randění s Američankama a jaké jsou. A když říkám kamarádů, tak myslím kamarádů = fáze 1. friendship! :-) Odjakživa jsem se víc bavila s klukama, méně drama, jsou víc v pohodě, neřeší hovadiny. My ženský umíme bejt slepice pořádný - všechny do jedný. I já. Umíme zadělat na pořádné drama. Když se holky pohádáme, tak si nedáme do držky jako chlapi a nejdeme na pivo, ale nemluvíme spolu x dní než se rozhodneme vyvěsit bílé vlajky. :-D Nebo nemám pravdu?
No, kdo ví. Tohle je velice komplikované téma. Každý na to má svůj názor, který je based na vlastních zkušenostech. Takže pokud se někdo chystá oponovat, protože má jiné zkušenosti, uvědomte si, že je to založeno na mé zkušenosti, je to můj vlastní názor. Na druhou stranu je velice vítáná vaše zkušenost, pokud máte chuť se podělit. O tom žádná.
Doufám, že tento článek uspokojil zvědavost některých vás čtenářek. Jak jsem psala na svojí "fan page" většinu dotazů na můj soukromý život mažu a neodpovídám. A budu je mazat i nadále. Každý chceme v životě něco jiného, každý jsme v nějaké fázi života a podle toho se zařizujeme. Já vztah (jakýkoliv) nechtěla. Hned z několika důvodů. Ale stalo se, někoho jsem poznala a kdo ví, co bude dál. Rozhodně to nebude jednoduché. Ale momentálně jsem asi nejšťastnější člověk pod sluncem. Ne, že bych před tím nebyla šťastná, od odjezdu do Ameriky jsem štastná jako blecha, spokojená a ted je to se vším všudy. Další věc je, že je to dost komplikovaný, alespoň podle mě. Nejsem člověk, co by se vdával pro papíry, protože za to mi to nestojí. Nemohla bych se podívat na sebe a věřím tomu, že bych zklamala hodně lidí, především svoje rodiče. Za další jsem naivní snílek a ráda bych měla tu svojí pohádkovou svatbu, ale ne pod nátlakem. Což kvůli vízům to je pod nátlakem a málokdo by věřil, že se vdávám z lásky a ne pro papíry. Osobně si myslím, že je jedno, kde člověk bude bydlet, že záleží na tom, koho má vedle sebe. Amerika je pro mě domov, jsem tu štastná, ale nestojí mi za to, abych si ničila morální hodnoty, které vyznávám a rozhodně jsem nějak vychovaná a něco mě moji rodiče naučili a v hodně věcech mi byli příkladem.
A to se dostávám k otázce na vás všechny - Vdali/ženili byste se pro papíry?! Aby jste si mohli zajistit legální život v USA? Proč se ptám? Protože jsme tohle téma nakously s Brunou. Jedna její kamarádka má HM, která já chce dohodit svého bratra, který je momentálně rozvedený. Ona chce jet zpět do Brazílie a my jsme s Bubu měly tu čest vyměnit si názory. Já jsem si stála za tím, že v žádném případě bych do toho nešla. Věřím, že jsou jiné - byť velice omezené možnosti, jak se postarat o legální pobyt. A za druhé prostě NE. Ona to vidí stejně jako já, ale na druhou stranu si myslí, že pro ni je to velice dobrá nabídka a dobrá šance. Jaký vy máte na to názor? Já s tím osobně nesouhlasím...
No, to by pro dnešek stačilo. Poslední dobou si píšu jak jedna velká spisovatelka. Každý den napíšu dvě stránky pro Caleba, teď šíleně dlouhý článek, pravidelně odpovídám na všechny vaše emaily a dotazy.
Poslední věc. Chodí mi strašně moc žádostí o přátelství na můj soukromej FB. Omlouvám se, ale většinu zamítávám, jelikož bych si ráda uchoval soukromej FB, soukromým. Pro rodinu a přátele. Proto jsem vytvořila tu fan page stránku, kde máte přístup k některých fotkám a hlavně, kde mi můžete napsat a být se mnou in touch, pokud máte nějaký dotaz, problém etc. :-) Doufám, že to chápete.
Mějte se krásně, přeji hezký zbytek týdne.