Zpáteční letenka.

23. dubna 2014 v 23:56 | Mišule
No, tak i já jsem se "dočkala". Nebo lépe řečeno, už došlo i na mě.

Došla mi letenka. Samozřejmě to skoro nikdo neví kdy odlétám či přiletám. A tak to i zůstane. Asi se nedopočítám, kolik už mi přišlo zpráv, kdy dorazím domů. Samozřejmě to ví rodiče, ví to Terezka a můj kamarád Ondra - co se týče lidí žíjících v ČR. Jinak nikdo netuší.
Někdo se možná bude ptát, proč to nikomu nechceš říct? Možná tohle bude dobrá odpověď. Představte si, že odletíte někam pryč, kde nikoho neznáte. A začnete žít naprosto novou kapitolu vašeho života v neznámém prostředí s neznámými lidmi. Časem naleznete kamarády, kteří se stanou velice blízkými přáteli a dojdete do fáze, kdy si bez nich nedokážete představit život. Pokud budete jako Au Pair jako já, odjetede do rodiny a budete mít štěstí, tak časem získáte druhou rodinu a druhý domov. Co se týče mě - Robert je jako můj vlastní, miluji ho z celého srdce a nedokáži si představit jediný den bez jeho "I love you Miki", bez jeho kouzelného úsměvu a jeho kukadel alá velký uličník. Moje Host Family se stala mou druhou rodinou a jejich domov se brzy stal mým domovem. Nebylo dne, kdy bych se tu cítila jako cizí, nebylo dne kdybych si připadala jak služka či levná pracovní síla. Když jsem měla problémy - jedno jaké, tak tu vždy byli a pomohli mi. Když jsem byla na operaci, starali se o mě jak o vlastní, když jsem byla nemocná, chodili za mnou do pokoje ujistit se, že jsem v pořádku a jestli něco nepotřebuji. Když jsem čelila nové challenge, byli tu pro mě a podporovali mě. Dostalo se mi od nich lásky, podpory i pochopení. A dál ... Zamilujete se... Stát se to může a nemusí. Já jsem měla štěstí a našla tu báječného, milujícího, starostlivého chlapa, co nedělá nic jiného, než mě šťastnou a to každý den. A teď nastane den, kdy tohle vše musím opustit.. A spousta lidí je zvědavá a bude se ptát, jaký to je, jaký pocit to je, jak se cítím, jak těžký to je, jak můžu odjet od přítele, jak tohle a jak tamto. --- ANO, takových otázek mi přišlo už hodně. A nebo mi řekne, jo to bude těžký odjet od malýho a RObert tohle a tamto, jo to bude těžký odjet od přítele ... apod. Nemyslím to špatně. Ale nejsem na tohle připravená. Nejsem připravená se o tom s někým bavit, nejsem momentálně silná dost na to, abych odpovídala na to, jak se cítím a jaký si myslím, že to bude, až to bude.
Jsem jenom člověk a mám city. A tohle prostě bude jedna z nejtěžších chvil v mém dosavadním životě.
Pamatujete si, když jsem tu psala o tom, jaké bylo odjíždět od rodičů? Jaké bylo loučení a jak těžké to bylo? Tohle bude možná o to těžší.. Já věřím tomu, že to bude těžší..
ANO, rodina je rodina, rodiče jsou rodiče. Ale je to jiný, než to, co přijde za x dnů.

Než jsme s Calebem začali randit, tak jsem nemohla myslet na nic jiného, než na blížící se konec programu a tím pádem opouštění rodiny a především malého. Měla jsem sny jak odcházím pryč, měla jsem sny jak jsem vysvětlovala malému, že odcházím a probrečela jsem noci. Tyhle návaly jsem měla ještě když s Calebem začínali. Snažil se mi pomoct jak jenom mohl, ale tady nic nepomůže. Tím si člověk musí projít a get over it. Ale nebudu lhát, brečet mu na rameni nebylo od věci - dobrej způsob jak to ventilovat ven. Když byl Caleb pryč v RS, tak přišla žádost na vyplnění - žádost o return flight. Tak začala nová éra slz. Zaslala jsem si žádost a hodila se do klidu. A v klidu jsem byla až ... no do včerejška.
Tak nějak jsem měla pocit, že letenka dorazí tenhle týden. Zrovna jsem se chystala napsat Péťě, že si myslím, že dorazí tenhle týden když mi napsala, že jí přišla letenka. Samozřejmě mě nic nepřišlo. Ale i tak jsem zůstala sedět v šoku. Chvíli jsem zírala na tu její zprávu, chvíli jsem čuměla jak puk na eTicket, který mi poslala. První osoba, komu jsem psala, byl okamžitě přítel. V jednu chvíli jsem prostě seděla a nechala téct slzy volným proudem. A co se mi honilo hlavou? Caleb, Caleb, Caleb a Caleb.
Ano, bude těžké odjet od hostitelské rodiny a bude o to těžší opustit malého. Věřím tomu, že bude těžký sledovat jinou holku starat se o něj a přihlížet tomu, jak mění rutiny. Ruku na srdce, každá si to většinou změníme k obrazu svému a navíc obě jsme jiné kultury. Bude těžký odjet od mého prďoly, ale alespoň odjedu se svědomím, že jsem tý holce pomohla s začátky a pomohla jí zaběhnout se a pomohla tu "změnu" udělat méně drastičtější pro malého. Podle mě by bylo pro něj těžší, kdybych se prostě sbalila a odjela a najednou přijela nová holka. Takhle nás tu bude mít dost dlouho obě, snad si na ní zvykne rychlejš a tím pádem bude pro něj snazší mě nechat jít.
Co se týče Caleba ... Láme mi to srdce a řvala jsem včera celou noc. Teď jsem pro změnu naprosto v klidu. Jako ať si myslí kdo chce, co chce o vztazích na dálku, já prostě věřím tomu, že my to zvládneme s naprostým přehledem. V našem případě je dálka nevyhnutelná ať tak či onak. I kdybych byla ve Státech, tak on by byl pryč. Vzhledem k tomu, že je v armádě, tak bude muset na různá cvičení, školení, tréninky apod. Takže může být pryč v řádů dnů až týdnů a vzhledem k tomu, že bude deploy, tak se nám to protahuje na řády měsíců. A vzhledem k tomu, že jsme přežili 3 měsíce prakticky bez komunikace a vidění se, tak mě dálka s možností mluvit s ním denně - skype, viber, whatsapp, facebook, facetime aj. asi jen tak nerozhodí.
Upřímně jsem si myslela, že vztah na dálku nefunguje - kdysi dávno. Nedokázala jsem si představit, že bych musela procházet něčím takovým. Ale myslím si, že jsem se pletla. Za poslední léta jsem poznala několik párů, kteří čelili vzdálenosti a vztah jim fungoval a vydržel. Ano, jsou i tací, kterým to nevydrželo. Ale já se řídím pravidlem - What is meant to be, will be. Ať to dopadne jakkoliv, tak to tak má prostě být. Ale věřím tomu, že to dopadne dobře. Pokud dva lidé chtějí spolu být a mají spolu být, tak si najdou cestu, ať je to těžké nebo ne. :)

Navíc jsem teď obdržela pár nabídek na práci v Anglii, Austrálii, Irsku a Novém Zélandu. A mimo jiné mě čekají i pohovory s leteckými společnostmi. Ale ještě uvidíme, co bude.
V létě, pokud vše dobře dopadne, tak Caleb doletí do Čech, už hledáme letenky a řešíme co a jak. Samozřejmě poslední slovo má armáda.

Jinak teda zpátky k letence. Dneska došla letenka i mě. Mám fakt pěkný let a díky bohu nebudu sama,budeme s Pétou spolu, máme dokonce místa vedle sebe, takže jsme se nasmály, že budeme řvát a pít spolu. :-D To bude zajímavý let.

Okamžitě jsem psala detaily svého letu příteli, ten že nechce abych jela domů a že mě domů jet nenechá. :-D Tak už plánuje unikové způsoby, jakým předejít mému odletu domů - Good luck babe.

Netěším se na to. Jsem tak z toho všeho zmatená a pod návalem emocí, že to není hezký. Jediný moment, kdy zapomínám na to, co se bude dít za pár dní, jsou momenty s Calebem. To člověk zapomíná na veškerou realitu byť třeba o tom mluvíme nebo plánujeme, co dál. Honí se mi hlavou spousta věcí. Jsem znechucená představou, že letím do Čech. Jediný na co se těším, že uvidím rodiče, dědu a nejbližší rodinu. A samozřejmě nějaký ty kamarádky a kamarády. Snažím se představit, jaký to bude, jak se budu cítit, ale nejde to. Snažím se představit, jak budu reagovat při loučení, při nástupu do letadla ...
Na druhou stranu tohle není na dlouho. Dřív či později se budu vracet zpátky tak či onak. Will see what future holds.

Teď mám ještě nějakou chvíli na to strávit co nejvíce času s Calebem, o víkendu si budeme dělat náš list, kam spolu chceme jet. Ptal se, jestli bych s ním jela do Japonska po tom až projedeme Evropu, tak jsem zvědavá, jaký všechny místa tam prdneme na ten list. Jinak mu musím domluvit, protože chce, abychom si pořídili psa (Cogri) a pojmenovali ho Godzilla. :D A ano, myslí to smrtelně vážně. Tak pokud bude corgi godzilla, tak časem bude druhej a to zlatej retrívr s normálním jménem. No my se jen tak nudit nebudeme.

Jinak stále pracuji, nová holčina tu bude až za pár dní, takže si užíváme s Robertem posledních dnů. O víkendu jsem byla u přítele, mam nejlepšího chlapa pod sluncem, už se mi hoooooodně dlouho nestalo, že by mi chlap uvařil večeři, já dostala lahev vína a ráno na mě čekaly výborné palačinky. Někdo si mě opravdu rozmazluje. Do kuchyně jsem nesměla ani vkročit, jakmile jsem tam vlezla, tak mě vynášel zpátky. :-D A JÁ NEVIM jak vy, ale já mám ráda věci pod kontrolou a ráda se podílím na vaření, pokud teda nevařim já. Chlapi ...

No, to je asi tak vše. Doufám, že se máte krásně. Krásný zbytek týdne přeji.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bea Bea | 24. dubna 2014 v 18:37 | Reagovat

Ty to zvládneš Mikejla ;) držím palce ať ti ten odlet necuchá moc nervy.. a co bude dál ? to je snad jasné..jsi krásná, chytrá,báječná, umíš skvěle anglicky, takže získáš práci v nějaké super letecké společnosti, díky tomu procestuješ pěknou řádku zajímavých míst :) no a pak už to vidím na svatbu s Calebem happily ever after :D ;)  přeju ti hodně štěstí! :)

2 Kamča Kamča | 24. dubna 2014 v 18:38 | Reagovat

Malýho jsem si zamilovala okamžitě podle fotek a tohle loučení bych nesla hodně těžce. A když jsi do někoho zamilovaná a máš ho, ač načas, opustit, je to neskutečně těžký. Každý konec je začátek něčeho nového :)
Věřím, že je to šíleně těžký, ale vím, že ty to určitě zvládneš. Hodně štěstí :)

3 Petra Petra | 25. dubna 2014 v 12:18 | Reagovat

Drzim palce a nenech se zmast hloupyma recma. Kdo chce, vztah na dalku ustoji (rikej si, ze i když bys byla zrovna v USA, tak on by byl třeba pracovne pryc a co bys tam dělala :D ). My vztah na dalku prezili, vzali se happily ever after, a i když ted chlap musí občas na tri tydny, na mesic pracovne pryc, tak neskáču z mostu, ale za komentare kamosek bych nekdy zabíjela (a proooc, a tobe to nevadi, a co když si tam nekoho najde, a ja bych mu to nedovolila)...

Život army wife, co kazde tri roky musí spakovat barak, tri deti, dva psy není jednoduchy, ale ještě jsem neslyšela nikoho si extra moc stěžovat :-)

4 Vendy Vendy | 26. dubna 2014 v 19:21 | Reagovat

Já bych se od chlapa nehla..nerozumím tvému rozhodnutí :-(

5 Míša Míša | 26. dubna 2014 v 19:41 | Reagovat

Pokud čteš blog pravidelně, tak víš, že je u armády = i kdybych se hnout nechtěla, tak ho deploy. Tu stejně ve Státech nebude[4]:

6 Markéta Markéta | 27. dubna 2014 v 10:38 | Reagovat

Míšo, loučení musí být hodně těžké, ale ty to zvládneš! Čtu tvůj blog už nějakou dobu a poznala jsem, že jsi opravdu silná! Ať jsi citlivá více či méně, tak vidím, jak moc jsi silná. Moc ti závidím, že jsi mohla prožít svůj American dream. Můj se bohužel zatím nekoná :( Snad časem, zřejmě to tak zatím nemělo být. Přesně, jak píšeš...Vezmu to ale přes hory a doly a jednou se tam stejně vrátím!! :) Moc ti držím palečky, ať ti vyjde všechno, co si přeješ, pevné nervy při loučení a s Calebem věřím, že vám to vydrží. A jestli ne, tak máš pravdu, asi to tak mělo být.

7 Mirka Mirka | E-mail | 27. dubna 2014 v 20:00 | Reagovat

Ahoj, vím, že je to mimo téma, ale přes jakou spolešnost jsi si kupovala plavbu na Bahamy? Myslíš, že to  bude možné koupit z ČR? Vím, že některé společnosti mají problém s českou kreditkou.

Moc Ti děkuji za zprávu.

8 beamglow.blogspot.cz beamglow.blogspot.cz | Web | 25. května 2014 v 19:33 | Reagovat

Ahoj, dneska jsem měla nápad, že si založím blog o tom jak se vydám za svým snem dělat au pair v Americe..
Prosím přečtěte si první článek a pokud by vás zajímalo co bude dál a jak se mi daří sen plnit a všechno tak neváhejte sledovat!! :-))) Klidně mi napište nějaký komentík budu moc ráda.. klidně přečtu i váš blog a pokud mě zaujme klidně budu sledovat
adresa je :
http://beamglow.blogspot.cz
(ale spíš mě zajímají blogy aupairek a o cestování a pod :-))))

9 letenky.adept.sk letenky.adept.sk | Web | 29. prosince 2015 v 17:27 | Reagovat

Výborný článok :)

10 connell connell | Web | 7. září 2016 v 16:27 | Reagovat

půjčka online štíty :-|

11 VetbSosock VetbSosock | E-mail | Web | Dnes v 6:11 | Reagovat

cash loans - http://personalnerloan.org/ quick personal loans <a href=http://personalnerloan.org/>instant personal loan</a> ’

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama