Květen 2014

Horké novinky

27. května 2014 v 5:04 | Mišule
Tento clanek bude bez hacku a carek, jelikoz mi nefunguje klavesnice - takze se omlouvam. Ale vzhledem k tomu, ze jsem uz hodne dlouho nenapsala zadny clanek, tak jsem si rekla, ze by nebylo od veci, kdybych si sedla k iPadu a neco napsala. Budu se snazit v rychlosti a strucnosti popsat, co se delo a nedelo.

Posledni dny a tydny byly jeden velky kolotoc. Za prve asi tri tydny zpatky prijela nova au pair. Prvni tyden jsem pracovala full time a zaucovala ji. Vsude jsem ji vyvazela (a stale vyvazim) jako medveda (to rika vzdycky muj tatinek), malej mel posledni tyden skoly a do toho jeste camp, brala jsem ji na zarizovani ruznych dokumentu etc. Rozhodne jsem mela o zabavu postarano. Muzu rict, ze jsme si s novou Au Pairkou sedly neuveritelne. Opravdu ji mam rada a jsem rada, ze tu s ni nakonec jsem, byt jsem ze zacatku nadsena zrovna nebyla. Behem tech tri tydnu jsme se hodne sblizily a jsme vlastne jak segry. Ted vim, ze kdykoliv budu chtit videt Roberta, tak si muzeme zavolat na Skype a podobne. Malej mi prijde chvilickama zmateny. Chodi za mnou, nekdy jde za Brunou. Vetsinou se ale obraci na me. ALE myslim, ze diky tomu, ze jsme tu ted obe, to pro nej bude snazsi.
Co mi malem zlomilo srdce bylo, kdyz jsme byli vsichni v bance a Stenisha se ho ptala, na novou Au Pair etc. MAlej rekl, ze ja odjizdim a ze bude hodne smutnej, ze nechce, abych odjela. To jsem stala a snazila se zamacknout slzu. Prdelka malinka. Bude mi chybet - moc! Bude vzdycky muj malej milacek.
Nas nejstarsi mel graduation. Uspesne ukoncil High school. TAKZE jsem zazila pravou americkou HS graduation. Muzu rici, ze to bylo opravdu jak z filmu. Neskutecne jsem si to uzivala a fakt se mi to libilo. Fotky a videa naleznete na moji facebook strance ci na mem instagramu. www.facebook.com/misuleinusa a IG je mikejla91

Jinak veskery volny cas travim samozrejme s pritelem. Takze to je asi dalsi duvod, proc nepisu na blog. Neni cas. Veskery volny cas travim s nim. Cestujeme, campujeme a podnikame vsemozna dobrodruzstvi.
Nebudu lhat, trha mi srdce, ze musim ted domu. Vubec se mi nechce. A posledni mesic jsem rvala, rvala, rvala a .... rvala. Prijdu si jak tovarna na slzy. Vybrecela jsem uz tak potok ne-li reku. To jsou proste momenty, kdy jsem tak stastna, ze z toho zacnu brecet. Samozrejme mam strach z louceni. A je jedno, ze vim, ze to nebude louceni na dlouho. Proste odjet NECHCI. A asi nejhorsi je, ze vim, jaky to je. Na druhou stranu nic neni horsiho, nez Ranger School.
Od listopadu po leden jsem mela naprosty zachvaty, ze nevim, jak odjedu od malyho a ted? No nevim, co je lepsi.
Kazdopadne ale teda mam novinky..

Caleb a ja se planujeme brat. Doslo k tomu asi nasledovne. V tydnu mi neco koupil a nechtel mi rict co. Byli jsme do patka v Atlante a pak jsme v patek odjizdeli k nemu do Ft. Benning. Vecer jsme se bavili a ja jsem se ho zeptala, co mi koupil. :D Neuveritelne me tim provokoval a me ubijela moje zvedavost - jsem zenska a desne zvedava. No tak jsem to z nej pacila a on, ze mi to nerekne, ze to jeste neni hotovo, ze se to pozdrzelo. A posta jim v sobotu nechodi a v pondeli, ze je svatek - Memorial Day - tak ze to dostanu az dalsi vikend. Nakonec teda, ze mi to rekne, pokud mu slibim, ze budu mit z toho stejnou radost i kdyz mi to rekne. Tak jsem to odkejvala. No a rekl mi, ze nam koupil promise rings. A nasledovala rec.. Nechci tady psat, co mi rekl a nerekl, ale vysledek nasi konverzace byl nasledujici - Chce me zadat o ruku. Ale Caleb je velice old school a rozhodne nechce jen tak kleknout na koleno, vytasit prsten a zeptat se me, jestli si ho vezmu. Chce, aby to bylo special, chce aby to bylo sweet. Samozrejme mi nechce a nerekne, kdy, kde a jak. Do ty doby budeme nosit "wedding bands", jako promise rings. Takze jsme prakticky cely vikend resili, kde se budeme brat a podobne.

Mimo jine tento tyden musim zacit balit. Ale nakonec budu mit jenom JEDEN kufr. Muj stary kufr budu nechavat s vetsinou veci tady u Caleba a budu to mit pripraveno az se vratim.

No, kazdopadne se mi to krati. Bude jeste hodne slz, ale brzo budu zpatky. Na chvili se "zabavim" v Anglii, nasetrim nejake penize a muzu zacit svuj zivot jako Army wife - haha.. No mam se na co tesit.

Muzu ale rici, ze jsem neuveritelne stastna, tak jako jsem nikdy jeste nebyla. Nikdy jsem nelitovala, ze jsem odjela do USA a nikdy ani nebudu. Ziskala jsem dalsi rodinu, spoustu uzasnych pratel, procestovala neuveritelne mnoho statu, zazila neuveritelne veci a to nejdulezitejsi, poznala lasku meho zivota. Mozna to zni jako klise, ale jak rika tata, kdyz vis, tak vis. Driv ci pozdeji se z dvou rodin stane jedna velikaaaaa ... :) Mam toho nejbajecnejsiho muze pod sluncem. A kdyby nebylo Au Pair programu a meho dobrodruzstvi v USA, tak bych ho zrejme nepoznala. What is meant to be, will be = timhle jsem se vzdycky ridila. A ted s mym drahym rikame = we were meant to be. :)

Rozhodla jsem se pokracovat v blogu i ve strance na FB. Takze budu i nadale prispivat o mem zivote AU PAIR - tentokrat v Anglii na par mesicu a pak uz to bude jine dobrodruzstvi.

Dalsi clanek napisu asi az z Anglie a budu prozatim pridavat fotky a prispevky na svou stranku.

Preji krasny tyden.