Loučení - nikdy to nebude jednodušší

2. června 2014 v 5:54 | Mišule
Tak se mi to pěkně krátí. Zbývají mi dny do odjezdu a samozřejmě s tím přichází i loučení.

"za chyby se omlouvám, píšu na iPadu a nemám klávesnici, Robert na nim vylil džus"

Po dvou letech, které jsem strávila převážně loučením, by člověk řekl, že to bude snazší a ono nic. Je to čím dál tím horší. Pokud jsem si myslela, že nejhorší a nejtěžší bylo loučení s rodinou, tak, promiňte Mami a Tati, jsem byla vážně vedle.
Posledních pár dnů jsem řvala v pravidelných intervalech. Převážně to byly neděle, kdy jsem odjížděla od přítele. Můžu říct, že jsem nevěděla, jak moc prořvu ten poslední s nim.
Tohle dělá celý odjezd dramatičtější a horší, proto jsem nechtěla vztah. Respektive to byl jeden z důvodů, proč se nevrtat do vztahu, jelikož se znám. Jsem citlivka a jsem drama queen jak říká moje Terezka. :) Ne, teď vážně. Caleb právě odnesl moje kufry do svého auta a až se vrátím, tak budu mít všechno nachystané a připravené v našem novém apartmánu. I přes to mi to láme srdce, že jedu domů.
Na druhou stranu se těším na rodinu a pár přátel, kteří ví o tom, že dojedu a kdy a kde se ukážu. :) Sice moc dlouho v ČR nebudu, ale co se dá dělat. Ukážu se tam znova v létě a pak asi až Caleb dojede, pokud ho dřív neodvelí.
Je pěkně na prd, že ani jeden nevíme, kdy co a jak a proč. On nastupuje ke své unit až ke konci června a do té doby nebude vědět nic. Až se konečně dozví, kdy a jestli vůbec je odvelí, tak my budeme moc začít plánovat. Jestli mě něco na armádě vytáčí, tak to že nic nevíme. :-D Nikdo nic neví.
Mimo jiné jsem byla seznámena se svou úlohou jakožto "Army wife". Přemýšlím, jestli začít utíkat teď nebo pak. Pak už bude asi pozdě. :-D Jelikož Caleb bude mít na starosti asi 40 chlapů, tak já budu mít na starosti jejich manželky - lol. To mě potěš. Vysvětloval mi celej FRG program a mě se dělalo zle. No tohle bude sranda.
Mám dojem, že následující rok bude sranda. Samozřejmě netuším, kdy má v plánu Caleb žádat o ruku a jak, samozřejmě mi nic nechce říct, ale už teď řešíme, kde se budeme brát. A vzhledem k tomu, že to bude ve Státech, tak řešíme, jak to pak uděláme se zbytkem mojí rodiny a přátel v ČR. A mě je z toho preventivně zle, protože já budu zase stresovat. :-D Jsem hrozná.. Chci mít vždy vše podle plánu a jakmile to nefunguje po mým, tak začínám šílet. No bude to sranda.

Zajímalo by mě, jak se mi bude odjíždeť od malého. On mi pravidelně říká, že mu budu chybět, že nechce abych odjela a tak dále. Už je to jakou dobu, co mu všichni říkáme, že budu odjíždeť, ale pořád tu jsem a nepřipadá to nikomu real. Ani mě to nepřijde.
Mrzí mě, že od něj odjíždim. Byl strašně maličkej, když jsem dojela. Bylo mu 22 měsíců, začala jsem s ním hrát tennis, basket, golf, naučila jsem ho chodit na záchod jako velkého kluka, chodila jsem s nim na plavání a trénovali jsme plavání. Se mnou se pořádně rozmluvil. Když jsem přijela, tak toho moc nenapovídal a teď tu pusu nezavře. Bude mi chybět jeho volání "Mikejlaaaaaa" když 3 krát nereaguju na Miki. Bude mi chybět, že mi ráno nepřijde do postele s tím, že mi chce dát big hug, budeći chybět jeho I LOVE you Miki. Bude mi chybět jeho zpívání v autě, naše společné tancování v autě, jeho "Miki, GO faster", "GO Miki, GO".. Dokonce i to jeho "But why" ?!
Malej Robert je jako můj vlastní. Zamilovala jsem si už na fotkách, když se mi HF objevila na profilu. Přijde mi, že ty dva roky strašně rychle utekly.
Člověk se podívá zpátky a řekne si, kam ty dva roky zmizely? Připadá mi to jako včera, kdy jsem seděla v letadle směr USA. Připadá mi to jako včera, kdy jsem poprvé poznala malého Roberta.
Vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem poprvé byla v NY nebo kdy jsem byla poprvé v Atlantě. Kdy jsem se divila vysokým postelým v hotelech, přeplněným zachodum apod.
Amerika byl doslova dream come true. Ani ve snu by mě nenapadlo, co vše tu zažiji, uvidím, poznám. Jak moc mi to změní život.
Procestovala jsem 19 států, byla jsem na místech, které jsem znala jenom z filmů, zažila věci, které jsem znala jen z filmů. Podívala jsem se na x ostrovů v Bahamách - místo, kam jsem myslela, že se nikdy nepodívám.

Když jsem minulý rok v září poznala Caleba, tak jsem si plánovala, jak odjedu domů, začnu prAcovat na tom být letuškou a cestovat dál kolem světa. Myslela jsem si, že si budu užívat pár let svobody ještě, poznám víc nových lidí a kultur. Stále jsem si jela tu svojí, měla velký plány a cíle a jednoho dne se veškeré plány změnily a najednou mám cíle trošku jiné. Změnilo se toho spousta a já stále tomu nemůžu uvěřit.
Najednou plánujeme svatbu na Hawaii (nebo někde jinde na pláži), najednou řešíme, jak se budou jmenovat naše děti a místo nákupů kravin koukáme po tom, jaké ručníky si pořídíme do koupelny, jakou barvu bude mít koupelna, jak velkou vanu, jaké rodinné auto si koupíme, jakou lednička budeme mít, jestli si koupíme barák na Hawaii nebo někde jinde a mohla bych pokračovat a pokračovat.
Probouzím se každý den s tím, že tohle je realita a každej den se ptám, jestli je to opravdu tak a nebo jestli spím.
Ještě pár měsíců zpátky jsem zvažovala, že se vrátím do USA ke své rodině. Ne, že bych chtěla bejt au Pair, ale nechávala jsem si otevřená zadní vrátka a najednou je vše jinak a dost možná za dva roky touhle dobou budu mít vlastní děti - třeba ne, ale minimálně budu mít vlastní rodinu.

Upřímně jsem zapomněla na to, co mi "předpověděla" paní na školení - že si vezmu vojáka. Dneska jsem to říkala Calebovi a dost jsme se nasmáli. Kdyby jen věděla, jak se trefila. A to jsem rozhodně neměla pomyšlení na vdavky.

Teď tak sedím u sebe v obýváku, rozhlížím se kolem a propadám nostalgii. Vzpomínám na všechno, co se tu odehrálo. Tohle bude smutný..

Dobrý je, že s Brunou budeme skypovat. Takže malýho uvidím často. Prdelku malinkou. Mrzí mě, že tu v červenci nebudu na jeho narozeniny. Na druhou stranu až se vrátím, tak nebudu tak daleko od Atlanty. Jelikož budu bydlet v Kentucky. Asi hodinu od Nashville, TN. :)

Byly to nádherný dva roky. Posledních 9 měsíců bylo ale nejhezčích.

Au Pair program mi změnil život. Nikdy jsem si nemyslela, že mi to změní život až takhle. Zkušenost to byla rozhodně k nezaplacení. O tom žádná.

Děsím se následujících dní, o tom žádná. Už teď mi stačilo stát v garáži a sledovat, jak mi odjíždí přítel, kterého uvidím buď až dojede do Čech nebo pokud to stihne, tak na letišti. Stála jsem tam jak magor a řvala jak želva. Prostě to nešlo a nejde zastavit.

Kde je srdce, tam je domov. Doma je tady, v USA..
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BarunkaN BarunkaN | 2. června 2014 v 7:16 | Reagovat

Upřímně Míši? Tebe bych chtěla potkat/poznat, poslechnout si tvoje story... ne nějaký rádoby celebrity ;-)

2 Hanka Hanka | E-mail | 2. června 2014 v 8:25 | Reagovat

To je krásný příběh. Čím dál více mi dáváš impuls, že za dva roky, po škole vycestuji. Amerika je pro mě cíl =)
Musela jsi tam zažít takových věcí, o kterých se nám ani nesní. =)
Držím ti palce =)

3 Dominika Dominika | 2. června 2014 v 10:33 | Reagovat

Moc pěkný, měla jsem co dělat, abych se u toho nerozbrečela :)) ale ty jsi skvělá, určitě to zvládneš! Moc vám to s Calebem přeji:)
Jak už psala Hanča, taky mě inspiruješ, abych za ty dva roky, co dodělám školu, vycestovala někam jako au pair, nejlépe do Ameriky:)) jsi pro mě velká inspirace, fandím ti :)

4 Bětka Bětka | E-mail | 2. června 2014 v 12:48 | Reagovat

Tvůj blog sleduji už od začátku a každý článek od tebe je pro mě inspirací. Při čtení tohohle jsem měla slzy na krajíčku. Doufám, že budeš s blogem a fb pokračovat i třeba po ukončení tvé au-pair kariéry. Strašně hezky se čte o někom, komu se "dreams come true" jak se říká. Vím, že je to osobní, ale ráda bych dále četla o tom, kam se tvůj život bude ubírat. Doufám, že se jednou splní i ten můj americký sen. Jsi pro mě i pro spoustu dalších inspirací. :-)

5 Simi Maple Simi Maple | Web | 2. června 2014 v 16:06 | Reagovat

Nádherný příběh.. Držím palce ať vše výjde :) Moje nej.kámoška se mi za dva dny vrací taky z au-pair práce kde byla půl roku pryč a ona mě neskutečně nahlodala  v tom to jednou zkusit..zatím je pro mě však cílem udělat maturu a pak uvažovat dále - výška/au-pair aj. možnosti :) právě díky ní jsem na tebe narazila a do článků se úplně začetla, píšeš poutavě a dáváš inspiraci.
Hodně štěstí do života holka ať se ti vyplní všechna přání a s přítelem máte krásný společný spokojený život :)

6 Michal (ka) Michal (ka) | Web | 5. června 2014 v 20:26 | Reagovat

Boze, ja bych to nezvladla.. furt se s nekym loucit.. na nekoho si tak moc zvyknes a pak mas odjet? I na par dni je takove odluceni tezke.. obdivuju te. A probrecela bych taky spoustu dni. Jsem stejna citlivka..
Miluju usa, miluju vojaky.. zavidim ti! A moc preju. Sleduj tvuj fb a zdas se strasne mila a uprimna. Verim, ze na tu svatbu urcite dojde! A pak se to splni uplne..
Tak ti preji hodne sily!
Uzij si CR. Rodina te urcite strasne rada vidi. :)

7 Gabča Gabča | 16. června 2014 v 13:15 | Reagovat

Upřímně, nemám slov :) Kdybys o tom napsala knihu, určitě by to někdo i zfilmoval :) Měj krásný život a nezapomeň na ČR  :)

8 Verča Verča | 19. června 2014 v 14:18 | Reagovat

Ahoj Míšo, jen jsem se chtěla zeptat, zda budeš pokračovat v tomto blogu a psát zápisky odtamtud, kde teď jsi anebo jestli pro to založíš nový blog anebo zda s tím sekneš?:-) Děkuji a měj se fajn

9 Mimosa Mimosa | Web | 18. června 2015 v 13:44 | Reagovat

internetové aukce půjček :-x

10 kay kay | Web | 22. června 2015 v 14:23 | Reagovat

pujčky do 30000 :-!

11 rasboras rasboras | Web | 28. září 2016 v 8:29 | Reagovat

hotovostni pujcka dnes :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama