USA, UK

22. června 2014 v 18:59 | Mišule
Omlouvám se, ale nebyl čas a upřímně ani chuť něco psát. Za prvé jsem se za poslední dva týdny nezastavila. V ČR jsem strávila 9 dní a okamžitě na to odletěla do UK - zpátky k Au Pair životu.

V rychlosti se vrátím k odletu z USA. Moc se mi o tom psát nechce, protože to prostě není jednoduchý a je to čerstvý.
Malý Robert samozřejmě neměl tušení o tom, co se dělo. Poslední dva dny se mě neustále ptal proč jedu domů, jestli jedu do České Republiky a proč a kdy se vrátím a proč balím. Můžu říci, že tolik, kolik jsem toho probrečela poslední týden v USA, jsem neprobrečela snad za svůj život. Přece jenom tam člověk nechává druhou rodinu, nechává tam přátele, svůj život a v mém případně i chlapa.
Když jsem přijela, neznala jsem nic a nikoho. A člověk si tam vytvoří svůj život, najde si tam přátele a někteří tam najdou i svou životní lásku. Mimo jiné malý Robert - co vám budu povídat. Bylo mu dvacetdva měsíců když jsem přijela. A nyní má měsíc do 4 narozenin. Je jak můj vlastní. Byl je a bude.
Už nějakou dobu jsem se bála toho dne, kdy budu muset odjet od malého. Můžu říci, že ani ten nejčernější sen měl hodně daleko k realitě. Robert měl tennis lesson a swim lesson v den, kdy jsem odjížděla. Možná to tak bylo lepší. Loučení proběhlo docela rychle. Malý nechápal a neustále se ptal proč brečím a posílal mě pro kapesník a ať si utřu slzy. I loučení s Brunou bylo docela náročný. Jinak Jsem zbytek času byla na FaceTime s Calebem. Myslím, že to nemusím popisovat. Nemohla jsem si absolutně představit sebe odlétat a nechat tam jak Caleba, tak Roberta. Můj HD skoro brečel, měl naprosto slzavý oči. HM díky Bohu nebyla doma. Ale napsala mi neuvěřitelně sweet email a já opět řvala jak dement. :( Ach jo, tohle loučení bylo obzvlášt dramatický.

Let domů byl naprosto v pohodě. Letěly jsme s Petrou spolu, takže to bylo v pohodě. Já měla zaplacenou WiFi, takže jsem měla možnost komunikovat s Calebem po celou dobu. Chudák se stěhoval taky, takže to bylo hektické.

Už na letišti v USA (JFK) bylo poznat kdo byl Čech. Američani se bavil každej s každým, Češi dělali, že se neznají - klasika. Otrávený obličeje, úsměv žádný .. O příletu na letiště nemluvě.

Přílet domů šok. Přišla jsem si jak Alenka v říši divů. Prostě takovej "kulturní šok". Ono se to nedá popsat. I kdybych sebevíc chtěla, tak nepopíši, co se mi honilo hlavou, jak jsem se cejtila. Samozřejmě jsem se těšila na rodiče, rodinu a ty nejbližší. Kromě rodičů a bráchy nikdo netušil, kdy dorazím.
Takže mi povedlo překvapit maminky ségru v práci. Zajít si na český oběd a pak doma už vylézt z okna, když jsme viděli dědu jít z garáže a já vylezla z okna a říkám "Pane ****** nejste vy můj děda?" Dědovo výraz byl absolutně k nezaplacení. Pak dorazil později s babi. A já pak se šla podívat na moje dvě nejlepší kamarádky z dětství.
Samozřejmě celý týden jsem obíhávala doktory, na pojišťovnu, dvakrát do školy, kde jsem měla přednášky o Americe, o tom jaký to tam je a není, zodpovědět dotazy a dokonce se se mnou holky fotily - to mi vyrazilo dech. Dostala jsem i vzkaz z jedné střední školy, jestli bych nedorazila, ale bohužel nebyl čas.
Došla jsem si samozřejmě po dvou letech skoro ke kadeřnici, což bylo naprosto úchvatný. Konečně se mým vlasům dostalo péče a nemusela jsem řešit zničený vlasy od stříhání.
Nejlepší? Zubařkaaaaaaa !!!! :) Já zubaře nesnáším, bojím se jich jak čert kříže, ale teď jsem tam utíkala s nadšením. Bohužel tam v July půjdu ještě dvakrát - no dobrá no.

Amerika mi chyběla, chybí a bude chybět každý den. Cítím jsem tam doma, jsem tam šťastná a prostě jsem se tam našla. A spoustu věcí jsem si uvědomila až když jsem přijela do Čech. Nemyslela jsem si, že mi až tak bude chybět USA. Domov je samozřejmě Česko, mám tu naprosto úžasnou rodinu, ale domov je i USA a tam se cítím prostě šťastná. Kdyby to šlo, tak si nastěhuji celou famílii do USA a bylo by! Další věc je, že jsem tam nechala chlapa a o to víc se mi po USA a něm stýská. I můj vlastní táta mi řekl, že do Čech nepatřím. Vidí to na mě rodina, přátelé, ale i cizí lidi, co viděli fotky na FB či IG. A jsou i lidé, kteří tohle nechápou. Každý jsme rozdílní, vyhovuje nám něco jiného, máme rádi jiný věci atd. Takže si myslím, že nikdo nemá právo mi říkat, že pro mě je doma Česko a podobně. Ano, je to domov, ale prostě to mam tak, jak to mam a hotovo. Nikomu nemusím vysvětlovat, že se cetím doma v USA. :)

V sobotu jsem odlétala do UK. Jako na potvoru jsme měli 5 hodin zpoždění. Takže jsem čekala asi 6 hodin na nástup do letadla. Do Anglie jsem doletěla v 1:20 am. Vyzvedával mě HD.

Můžu říci, že barák je teda nádherný. A HF je fakt úžasná. Hlavně HM - tu mám nejraději. Dá se s ní mluvit naprosto o všem. Je jak moje nejlepší kamarádka.
První týden byl docela v pohodě. Schedule je docela easy, nic těžkýho. Hodně volna tudíž si chci najít co nejvíc extra práce. Co se týče dětí. No nevim. Malá měla nehorázný meltdown. V životě jsem nic takového nezažila. Musela jsem jí poslat do pokoje aby se uklidnila. To byl hysterický řev, jekot, práskání dveřma apod. V sobotu ráno měla další tudíž mě probudila někdy v půl osmé ráno. Já předvádět to co ona, tak asi dostanu na prdel. Tady? Neexistuje. Docela mě zaráží, že něco takového tolerují. Pak se ty děti nemají chovat tak, jak se chovají. V neděli ráno mě v osm probudil koncert pro změnu. Myslím, že se tady bez špuntů do uší neobejdu. Jsem zvědavá, jak tohle půjde dál. Budu to muset pár měsíců přetrpět. Za rok touhle dobou už bych měla bejt v USA, takže pak si můžu oddychnout od Au Pair - live in.
Líbí se mi, že tady nehrozí, že bych něco utratila. Takže můžu vesele šetřit. Taky jsem poznala super Češky, takže jsme byly včera v parku, což bylo fajn. A s Luckou jsem byla i ve čtvrtek v anglické hospodě, což byla taky příjemná změna.
Když vše půjde jak má, tak za čtvrt roku bych měla letět na Hawaii, tak snad to všechno klapne. Je stejně neuvěřitelné, jak se můj život otočil vzhůru nohama. Najednou řešíme bydlení, hledáme si dům, řešíme zásnuby, svatbu a prostě takový ty "dospělácký věci" o kterých jsem si myslela, že řešit nebudu ještě nějakou dobu. WELL.. :)
Dobrý je, že budu 6 hodin od Atlanty, takže budu moct jet za malým Robertem na kukačku. Kdyby to šlo, tak se budu snažit jet už letos, až tam pojedu na dovolenou. Doufám, že to vyjde. Maličkej mi chybí tak, že to není hezký. Pravidelně ukápne slza, když koukám na fotky.

To je asi tak všechno. Píšu na iPadu, mam rozbitou klávesnici a myslím, že jsem jí tak jako tak nechávala v USA, tak až si v ČR koupím počítač, tak snad budu psát pravidelněji. Jedu domů v červenci na 3 týdny, takže si doufejme zrelaxuji nervy. :-D Myslím, že mě čeká ještě dost hysterických scén.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | 22. června 2014 v 19:12 | Reagovat

Co to znamená HD, HM, HF? :))

2 Lucie Lucie | 22. června 2014 v 19:22 | Reagovat

Host mum, Host dad a host family 😊

3 Kamča Kamča | 22. června 2014 v 19:24 | Reagovat

[1]: Host dad, mum, family :)

4 Iveta Iveta | 22. června 2014 v 19:25 | Reagovat

HD - HostDad
HM - HostMum
HF - HostFamily

5 Markéta Markéta | 23. června 2014 v 15:11 | Reagovat

Míšo, krásně se to čte. Musím souhlasit s tvým názorem, že cítíš, že máš domov někde jinde. Mě to bylo doma řečeno už několikrát, že prostě patřím domů jinam :) Musím říct, že to chápe ale jen moje rodina a nejbližší kamarádi. Většina lidí na mě pak kouká a přemlouvali by mě, že přeci bydlím v Čechách ne? Ano, tady bydlím, teď. Tady mám domov, teď a rodinu a kamarády. Ale prostě srdíčko to má malinko jinak :) Přeju ti pevný nervy, ať to zvládneš a ať konečně můžeš odletět tam, kam patříš :)

6 basurto basurto | Web | 21. června 2015 v 4:58 | Reagovat

půjčka zlín důchodce ???

7 elds elds | Web | 22. června 2015 v 4:33 | Reagovat

pujcky bez registru online hustopeče :-?

8 Josef Josef | Web | 10. srpna 2016 v 11:10 | Reagovat

Pěkný příběh,  docela s tebou souhlasím s tím domovem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama