Už je konec, prosím?

5. srpna 2014 v 23:17 | Mišule
Můžu říct, že po dvou dnech práce už opět odpočítávám hodiny do konce mé Au Pair "kariéry". Každý den dělám 12ky a můžu s čistým svědomím říci, že už mě to tady nehorázně vytáčí.

Je vidět, že Anglie a USA jsou rozdílný, co se týče Au Pair. Možná má někdo v UK jinou zkušenost, ale já teda mám zkušenost tu, že víc jako člen rodiny, jsem si připadala v USA. Tady je vidět, že jsem prostě "levná pracovní síla". Ano, moje rodina se ke mě chová úžasně, necítím se tu nějak špatně, ale pak jsou chvíle, kdy příjde HD domů a já se nestačím divit. A o co se jedná? O nádobí. Předem píšu, že úklidy nejsou v popisu mojí práce.
Každý den vstanu, jdu do kuchyně a tam nádobí z večera či rána. Prostě na lince, ve dřezu, to je jedno. Ono je očividně hrozně velký problém to nádobí dát do myčky, že? Hlavně, že když já končím, tak ta kuchyň je vypiplaná (ano mami, tati, je mi jasné, že vy teď kroutíte hlavou a nevěříte mým slovům) ... Takže se stane, že prostě ráno uklízím nádobí a pak během dne ještě milionkrát znova. Už ani nevím, kolikrát jsem umyla nádobí (tady se nádobí musí umýt před myčkou, ???). Furt myju nádobí. Myčku zapínám jednou dvakrát denně. Umejt, vyndat, umejt, nandat, vyndat .. furt dokola.
Takže jeden den, umyla jsem kuchyň, byla vypiplaná, klasika. Jenže jsem měla myčku a zapomněla jsem jí dát na speed. Takže místo hodiny a čtvrt jela dvě a půl hodiny. Moje HM to chce na plnou, HD to chce na speed - ty vole, vyberte si! :-D Jelikož jsem myčku nandala plnou, tak mi zbyly dva talíře po dětech, dva sety příborů, tři skleničky a jeden ostrý nůž. Jelikož před příchodem HD jsem šla kontrolovat, jestli myčka stále běží a běžela, rozhodla jsem se s dětma si sednout v obýváku a prostě relax. Dostala jsem králíka do klína a seděla mezi nima. Přišel HD domů, šel do kuchyně, zpátky, do kuchyně, zpátky, do kuchyně a pak přišel za mnou do obýváku a říká, že chce mojí pomoc v kuchyni. Tak na něj koukám a říkám, co se stalo? A on na mě, že tam je nádobí. A já se na něj podívala a říkam, to už myčka domyla? A on, že jo. Tak jsem šla do kuchyně, dveře od myčky otevřený a z toho šla pára jako kráva (s prominutím). Takže samozřejmě myčka zrovna domyla a on okamžitě nakráčel do obýváku. Tak jsem to odporně horký nádobí vyndala, uklidila a nandala tam těch pár věcí.
Další problém dneska. Dělala jsem lososa v troubě. Nechala jsem v ní pak tu horkou skleněnou mísu bejt, že si to pak vyndám a umyju. Tak jsme se najedli s dětma, já jsem opět uklidila celou kuchyni a když jsem měla umyto a uklizeno, tak jsem šla si na chvíli sednout, protože jsem po celým dnu toho měla taky dost, a že si dokoukám s mladým Já Padouch. Co myslíte, přišel HD. Okamžitě, že sporák je špinavej? No vzhledem k tomu, že jsem ho vůbec nepoužívala, tak jsem ho nezkontrolovala. A že je ta mísa v troubě a jestli čekám až zchladne. Tak jsem se nasrala, odkráčela umejt ten sporák, kterej jsem já nepoužívala, vyndala mísu, vydrhla mísu a dala jí do myčky.
Pointa?
V USA se tohle neřešilo. Nikdo neřešil, čí nádobí je čí. Jednou jsem ho umyla já (dala do myčky), jednou HD, jednou HM. Bylo to úplně jedno. Nikdy by za mnou HM ani HD nepřišli a nebuzerovali by mě kvůli jedný míse nebo pár kousků nádobí. Obzvlášť, když by viděli, že jsem měla myčku zapnutou a čekala, až domyje. Když jsem náhodou nechala svoje prádlo vypraný v pračce nebo v sušičce, HM/HD či kluci mi to prádlo dodělali, složili a donesli dolů do pokoje. Stejně tak jsem dodělávala prádlo po nich já. Prostě jako rodina. Nebude se nikdo hádat o to, že ten talíř jsem zasvinila já nebo on. ruce by mu neupadly, kdyby tu jednu mísu umyl a dal do myčky nebo kdyby pak naskládal zbytek nádobí s jejich do myčky.
Jako já toho po celým dnu mám taky dost. On doma není s dětma a neposlouchá věčný hádky, nebo nějaký problémy. Neposlouchá dupání po schodech, po patře, práskání dveřma a jiné hity. On si přijde domů, dá si večeři a pak čumí na fotbal a k tomu si dá dvě tři skleničky vína či pivíčko ne-li dvě tři. Pohodička. Jako proč ne. Já chápu, že se mu nechce přijít domů a mejt po mě nádobí, ale každej den je kuchyň vypiplaná, nádobí umytý a tak by ho to jednou taky nezabilo. Kdo to bude dělat, až já tu nebudu? Protože můj HD po xté odchází z práce, zase to bude mít chudinka HM celý na krku a on prostě bude doma a proto Au Pair momentálně nechtějí.
Můžu bejt ráda, že fakt končím. :-)

Jinak nejsou špatná rodina. Moje HM je miliónová ženská. Férová, hodná prostě úžasná. Teď mi hrozně pomáhala s zařizováním papírů pro moje nové povolání. Tiskla mi věci v práci, nosila mi to domů a do práce, zpátky skenovat, posílat mi to a prostě pomáhat, jak jenom může.
Ale ruku na srdce, vždycky si vzpomenu na HF v USA a na to, jak my s nima bylo dobře. Přišel mi i email od HM, že jsem ze všech Au Pair byla největším členem rodiny, že prostě jsou strašně rádi, že mě mají a měli v jejich životě, jak moc jim na mě záleží apod. Bruna mi volala několikrát. Mluvila jsem s Robertem, říkala mi, jak se na mě pořád moje HF ptá. Jak o mě mluvili u večeře a slavili, že jsem dostala svou vysněnou práci, jak se mi to podařilo. :-) Prostě na tuhle HF nic a nikdo už nemá. Lepší HF nebude! :)

Mimo jiné jsem neuvěřitelně šťastná, že končím s Au Pair kariérou. Neříkám, že se třeba pak v USA k hlídání nevrátím, než najdu něco normálního pak. Kdo ví. Ale rozhodně už nikdy více LIVE IN au pair. Jsem tak ráda, že konečně budu mít svoje bydlení! :) Svůj život a nebudu bydlet tam, kde pracuji. Ono jako je k nezaplacení, když může po práci jít domů do svýho a ne jít do pokoje tam, kde pracujete prakticky. Rodina je pořád doma, děti jsou tam taky. Prakticky se tý práce nezbavíte.

No a zase jsem tisíckrát změnila názor ohledně blogu. A přece jenom jsem založila blog nový. Momentálně nemám v plánu ho uveřejňovat. Blog jsem si dle vzoru sousedky, založila jinde, kde jsem si nastavila, že můj profil je nepřístupný a blog se nedá dohledat. Takže pokud někdo někam nedá odkaz, nebo já sama, tak se nenajde. :-)
Pro tuto chvíli ho píšu pro rodinu a nejbližší. Možná ho časem pak profláknu do světa. Uvidíme. Je dost věcí, o kterých stejně psát nesmím a nebudu. Ale nějak mi bylo líto ochudit rodinu a přátele o moje zážitky. A hlavně to mám i sama pro sebe, že si to jednou doufejme přečtu a budu to mít jako takový cestopis. Chtěla bych se tentokrát snažit dávat fotografie k článkům, ale uvidíme, jak se mi to podaří. Mám dojem, že by mi to psaní asi chybělo. :-) Rozhodně ale Instagram zůstává, Facebook Page taky (tam plánuji také dávat fotky) a tenhle blog nechám pro budoucí au pairky. Myslím, že se tu najdou fajn informace či věci, které někomu pomůžou.

Dále bych vám chtěla poděkovat za projevené gratulace, komentáře tady, podporu a spousta nádherných komentářů na FB či zpráv. Hrozně mě těší, kolik lidí se na mě za poslední dva-tři roky obrátilo. A hlavně kolik z vás se nebojí mi napsat soukromnější dotaz či se svěřit. :-) Děkuji. Moc to pro mě znamená.

Tímto já končím dnešní článek. Jdu se konečně osprchovat a spát! Mam toho dost. Posledních pár dnů bylo šílených a teď si chci užít trošku pohody, než to vypukne. Jelikož od 15.8 budu lítat po doktorech, opět k paní zubařce (au) a nechat si píchnout všechny možný očkování ... To bude taky dobrá bolest.

Tak přeji hezký týden!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Niki Furmankova Niki Furmankova | 5. srpna 2014 v 23:30 | Reagovat

:) Hezky napsané ;-) Jinak si myslím, že to asik záleží na rodině jakou máš já měla v Anglii úžasnou rodinku několikrát týdně mi děkovali, že umývám nádobí. Nikdy žádná "buzerace". Takže i v UK se dají najít super rodinky. ;-)

2 http://love-andtravel.blogspot.cz/ http://love-andtravel.blogspot.cz/ | Web | 6. srpna 2014 v 0:28 | Reagovat

Tak to mám v Irsku stejné,ještě třešnička na dortu je ten tatík tady, většinu doby je doma (chudak strasne pracuje politik) a hrajse si na iPhonku hry (hraje to nahlas :D) a akorat buzeruje, když děti přijdou za nim, dostanu vynadáno ať je keep interested, ale to že mu hraje muzika uprostřed bytu a že mi platí za to že tu jsem :D
Když je hlídá on, tak se kouká samo na televizi, anebo děti běhají venku nahatý po ulici a on spí (palec nahoru)
Taky se mi o pracovni den rozhodl vzít děti a nechat mě uklidt celej barák, no mám to za pár tak to snesu, a v US snad najdu za rok lepsi rodinu :D :D

3 andrea andrea | 6. srpna 2014 v 9:37 | Reagovat

To je moc velká škoda, že nemáš ten blog zveřejněn :( Janči blog je super a ten tvuj by byl určitě ještě lepší :)

4 anonym anonym | 6. srpna 2014 v 13:40 | Reagovat

Podle mě to není o USA a U jako o zemích že v usa si myli nádobí po sobě a v uk ne. Je to o rodinách, o samostatných členech a o tom jak je každá rodina zvyklá.

5 hanula hanula | 7. srpna 2014 v 17:50 | Reagovat

ahoj, Tvůj blog jsem přečetla jedním dechem a i teď sleduju každý nový příspěvek, perfektně se to čte! Moc Ti přeju, ať se Ti daří, ať si užíváš svoje sny a plníš si je. Hanka
P.S. Mohla bych poprosit o Tvůj instagram?

6 P P | E-mail | 8. srpna 2014 v 10:18 | Reagovat

Mohla bych se zeptat, na jaké stránce blog zakládáš? taky bych chtěla nějaký pro rodinu po dobu kdy budu v UK, ale aby nebyl veřejný. Předem děkuji

7 Tessina Tessina | E-mail | 13. srpna 2014 v 13:30 | Reagovat

Ahoj, jsem moc  ráda, že se ti splnily sny a že budeš pořád dávat fotky na fb nebo insta, ale chtěla bych tě požádat, zda nezveřejníš ten nový blog... Jsem si jista, že všichni, nebo alespoň veliká většina by z toho měla ohromnou radost jako já. Také chci být letuška a zajímalo by mě to... Díky a měj se krásně :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama