Prosinec 2014

AHOJ! :)

18. prosince 2014 v 21:11 | Mišule
Dneska jsem po několika měsících zavítala na "starý blog" o Au Pair. Těžko uvěřit, že už je to pár měsíců ode dne, kdy jsem napsala poslední článek.
Srpen, jakoby to bylo včera? A heleme se, máme před Vánoci.

Nebudu lhát, že se mi po tomhle blogu nestýská. Byť bych i ráda psala sem, tak není co psát. A není hlavně o čem psát, co se týče Au Pair. Akorát bych se opakovala a nebo bych připomínala staré, už dříve popsané a tudíž nezajímavé. Věnuji se především novému blogu, který věnuji cestování. Ne svojí nové práci, ale cestování. Fotografie, videa a články z míst, která jsem navštívila.

Daří se mi pravidelně psát, k mému překvapení překonávám lenost i "jetlag". Daří se mi i pravidelně přispívat na mojí stránku na FB - tu veřejnou. A je to fajn. Denně mi chodí několik vzkazů o odkaz na nový blog, lidé stále píší, komentují a lajkují. Je fajn vidět, že někoho můj blog nakopl k tomu, aby si splnil svůj sen a je fajn vidět, že se lidé rádi ke mě vracejí. Těší mě vzkazy, kdy si lidé pochvalují hezky napsaný článek, fajnové fotky či děkují za podporu a ochotu pomoci.

Tenhle blog byl se mnou skoro tři roky. Začala jsem ho psát v listopadu 2011. Od té doby se toho hodně stalo, hodně se změnilo.
Pamatuji si dny, kdy jsem psala o svém velkém snu být letuškou. Dnes jsem letuškou. Chtěla jsem cestovat po světě a heleme se, cestuji po světě. Chtěla jsem najít lásku, pak nechtěla, pak chtěla, pak nechtěla a nakonec z nenadání našla tu pravou! :) Není to tak dávno, co jsme s přítelem oslavili první výročí od našeho oficálního prvního rande.
Také jsem neustále v kontaktu s mojí host rodinou v USA, sem tam, kdykoliv čas dovolí, napíšeme si e-mail, když se zadaří, tak i Skype. Většinou však Skypuji s Brunou a Robertem. Robert už není malý roztomilý děťátko. Robert je už velký kluk, naprosto zlatý dítě! A ano, stále si mě pamatuje. Stále se po mě ptá, stále si po mě stýská. :-) A to člověka potěší, že zanechá takovou stopu v něčím životě. Teď mu budu posílat dárky k Vánocům, slíbila jsem mu letadlo, tak mu pošlu i jiné vymoženosti. Cokoliv najdu. :-) I moje dětičky z Anglie se neustále ozývají. Což je prostě pocit k nezaplacení.

Už se těším, až se podívám zpátky do USA. USA mi chybí. Chybí mi moji kamarádi tam, chybí mi Robert a host family a chybí mi společná pohoda s Calebem. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem dneska tam, kde jsem. Nedokážu si představit, co bych dělala, kdybych byla dneska sama v USA, asi by mi hráblo. Samozřejmě došlo na nejhorší - pro mě teda a přítele mi odvelili. Nic nečekaného. A nic, co by se nedalo zvládnout. Je to těžký, hodně těžký. Člověk má denodenně strach. Ale kde je vůle, tam je cesta. Tohle není nic, co bychom nezvládli. Stále od sebe, ale jeden den a krok blíže k tomu, abychom byli spolu.

Tři roky. Tři roky sdílení životních zážitků i zkušeností. Tři roky sdílení dobrého i špatného. Prošli jste si se mnou lecčím. Ať už momenty plné smíchů, štěstí a radostí, tak momenty plný slz - jako články o odjezdu a strachu z odjezdu od rodiny.

Proč píšu? Ani sama nevím. Asi jsem chtěla jenom zavzpomínat na staré časy a poděkovat všem, kteří blog stále navštěvují a stále čtou. K mému překvapení se k němu lidé stále vrací a to potěší.

Co se týče mě, já stále žiju. :-) Momentálně se nacházím v Dubaji, kde žiji. Jsem tady a napůl přestěhovaná v USA. Stále zamilovaná a nedočkavá společné budoucnosti po boku člověka, kterého miluji víc, než cokoliv na světě. Pokud se zrovna nenacházím v Dubaji, tak jsem všude možně po světě. Moje práce mě baví, ba ji přímo miluji. :) Udržuje mě "busy". Nemám čas myslet na hovadiny. Pomáhá mi to přežít ty dny plné strachu o přítele. Drží mě to nad vodou. Těším se do práce, těším se až si obleču uniformu, vezmu kufru a těším se, až budu na letišti a následně v letadle. V tu chvíli zapomínám na starosti všedního života. :) Nemůžu si absolutně stěžovat, mám se dobře, jsem zdravá, spokojená a šťastná. Ale život vedle vojáka není procházka růžovou zahradou a vy se přirozeně bojíte. Tak to prostě je. Moje práce je mi velkou oporou, stejně tak přátelé a rodina. :-) In the end of the day ... NEMĚNILA bych. :) Těším se na společnou budoucnost.

Každopádně.

Doufám, že vy, co se chystáte za velkou louži jako au pair, že i vám to změní život takovým způsobem, jakým změnil mě. Moje Au Pair zkušenost je pro mě nezapomenutelná. Získala jsem spousta. Novou rodinu, lásku, přátele, vzpomínky, zkušenosti a zážitky na celý život.

Chtěla bych Vám tedy popřát hodně štěstí! :) Užívejte si každého dne, protože nikdo neví, co bude zítra. Žijte na plno a užívejte si každého momentu.

A samozřejmě bych Vám chtěla popřát krásné svátky prožité s těmi nejbližšími, ne každý má to štěstí trávit je s těmi, které miluje. :-)

Kdo máte zájem nadále sledovat dění kolem mě - www.facebook.com/misuleinusa ! :) ENJOY